Akce Prosenice 2010

Akce Prosenice patří do kategorie DA-BA. Datum: 2010-04-25.

Nejdelší varianta má délku 0 km.

Propozice :: Diskuze :: Foto Kajman

Historie: 2006 :: 2007 :: 2008 :: 2009

• Kajman – První bedna – Prosenice 2010
  
  Stalo se vám někdy, že vše vyšlo tak jak jste si přáli? To nedělní ráno začalo až nezvykle dobře. Probouzím se v půl sedmé bez budíka, střešním oknem vidím vymetenou oblohu, slunce pomáhá rtuti teploměru pozvolna stoupat vzhůru a tak se vstávalo celkem samo. Bez násilí, bez přemlouvání. V osm mě má vyzvednout Iceman se kterým nabereme kurz Prosenická Lhota. To je spousta času a tak to mám rád. Zapínám PC, rychle sjedu diskuzi na webu „šlapek“ jestli se na něm nepíše něco důležitého, vařím kafe, do mikrovlnky cpu těstoviny s němčím mexickým, což mé probuzení řadí ještě o další level výš. Rychle kontroluji všechny připravené věci co si beru sebou, plním bidon isostarem, přibalím pár sojových suků a přeju si, aby Iceman přijel na čas. Je přesnej jako hodinky!!! To jsem třeba s Bobkem ještě nikdy nezažil:))) Z jeho X5 se valí nějaký bigbeat a mě je jasný, že dnešní jízda začíná mez mráčků ve všech směrech. Cestou probíráme všechno možné, optimismus a nadšení je cítit z každé věty. Cesta příjemně ubíhá a na Sedlčansku se s Icem shodujeme, že Čechy jsou prostě ráj a že tady jsou silničky pro silničky jako stvořené. Ty kopce jsou z auta poněkud sympatičtější, než ze sedla bicyklu. Však my na to za pár minut přijdeme!!!!! V 9:15 přijíždíme na místo určení a zjišťujeme, že jsme první. V Prosenici vládne absolutní klid hodný nedělního rána. U autobusové zastávky se připravuje prezentace s nepřehlédnutelným nápisem DA-BA. Žádný z jejich závodů jsem ještě nejel, takže absolutně nevím co mě čeká. Ice říkal něco o takovém malém komorním podniku … asi jako Sázavák. No potěš koště!!!! „A mají tady taky Povltavské Vitáčky, Dixy apod?“ „ No jasně Kajmane, taky tady něco takového bude“. Zatím jdeme s Icem do dresů. „Ty dneska jedeš za šlapky????“
  „Podle Kolíkáče jsem uvnitř stejně oranžovej“ a to jsem ještě netušil, že mě zhruba za dvě hodiny Kolíkáč, Léňa a Technik přebarví na oranžovo úplně, ale to už předbíhám. Čas letí. Prezentace. Překvapuje nás, že mají čipy, startovní číslo se nevrací a rychle do sedla a projet si okruh. Ice je výborný průvodce. Tady za zatáčkou bude díra … byla tam, za chvíli se to zhoupne … se to zhouplo, tamhle už budeme hotový … byli jsme … ehm … tak zlé to zase nebylo. Krásný okruh s krásnými kopečky i sjezdy. Dojíždíme zahřívací kolo a u prezentace je už plno. Z „našich“ je tu ještě (krom již zmiňovaných) D!ablo, Malina a Kocour.
  5 minut do startu a Kolíkáč se teprve jel rozjet. Na roštu se začínají stavět dohromady závodníci všech kategorií. Ředitel závodu se ještě ptá, čí je ten Citroen co je tam tak nešťastně zaparkovaný? Kolíkáče? Ne, ten parkuje tady. D!ablo přidává k dobru fór, jestli prý víme, že Kolík se řekne francouzsky Berlingo! Nálada se zdá být velmi uvolněná, ale můj pulzmetr hlásí úplně jinou pohodu – 148 tepů. A to jsem ještě ani nešlápl. Tak jo, jde se na věc. „Safety car se rozjíždí, čekám povel v podobě výstřelu z nějaké pistole, nebo alespoň z karburátoru, ale místo toho se dal signál zatroubením z auta. Aha, tak tady bude veselo. Startovalo se do kopce, který končil zhruba po 500 metrech. Co na to tepy? 182!!! Ty vole … to přece nemůžu vydržet! Dvojitá zatáčka první vpravo a jede se dolů. Bacha, tady Ice upozorňoval na díru. Byla tam. Hlavně neztratit čelo závodu jako na Sázaváku. Byl jsem rozhodnut jet na plno. První sjezd! Tahám 53x12. Prudké odbočení vpravo. Pozor na štěrk. Toč, toč! Další pravá a první brdek – musíš spurtem. Pak stoupání na chvilku povolí, dokonce se jede pár metrů dolů, ale to je jenom taková ta falešná naděje. Jede se fest a silnice stále stoupá. Tepy opět na 182 a v tu chvíli myslím na Kapra, který mi vysvětloval jak jezdí časovky. No nic, je mi jasné, že Kapr musí mít posunutý práh bolesti, protože tohle přece není vůbec lidský. Musím vydržet, vím, že tady se láme chleba a kdo odpadne, tak má prostě smůlu. Čelo s chrtama se začínalo pozvolna vzdalovat. Ahoj Malino, ahoj Techniku …. si to užijte:)) Kdo je kolem? Kolíkáč, Léňa, Kern, Auto Volvo Hase, Triatlonista z Berouna a další a další. Těším se na Kolíkáče … říká se o něm, že v balíku na všechny řve …. a je to tady: „DO LEVAAAA!!!!“ jako by mu nestačilo, že jedeme v oranžovým! Tak tedy střídáme do leva, poslušně, nikdo neremcá. Celé první kolo se jede na krev! Jde se na další okruh … zdá se, že to chtějí mít všichni brzy za sebou …. nikdo nezpomalil. Do brdků se prostě spurtuje … naštěstí tepy jdou dolů … maximálky mám někde na 170. Po vystřídání šetřím každý watt. Jede se mi čím dál tím lépe. Kopce mi nedělají problém … spíš se bojím, abych neztratil ve sjezdech … představuju si nad sebou Fandu Vokála s bičem. Pouštím všechno … nebrzdím (kdo by si chtěl taky ošoupat špalky Campagnolo za osum stovek). Jsme ve druhé třetině závodu, statečně stoupáme vzhůru, s Kolíkem si vyměníme úsměvy jako, že je to ono a za chvilku slyším – „Technik!“ No on si tam jede na kecačku s krásnou blondýnkou, prostě pohoda, žádný stres a v tu ránu ho z této idylky Kolíkáč vytrhne …. Techniku, jedeme na Kajmana. Nevím jak to napsat, ale úplně mi zvlhly oči. Cože??? Na mě???? Ještě teď mi to zní v uších a jestli jsem byl před závodem uvnitř trochu oranžovej, tak teď se ze mě stalo něco na způsob holandského fotbalového fanouška. Oranžovo kam se podíváš ….. dokonce i ponožky mi zoranžověli. Endorfíny ze mě tryskaly jako z gejzíru voda!!!! Jelo se dost rychle a potichu jsme spřádali únik. Zkoušel jsem 3x ujet, ale borec z Kernu mě nepustil. Byl jak přilepenej. Pak to několikrát zkusil on, nesetřásl mě. Jel jsem bez gelu, bez chemie, jenom na čistou vodu a jeden sojový suk a přesto jsem si připadal jako králíček Duracel. Jelo to skoro samo! Kluci mi pomáhali, ale tady se projevila hlavně má nezkušenost …. jak by řekli Cimrmani … tím si ale přeci tu historku nebudeme kazit. V každém případě mi pomáhali Léňa, Kolíkáč a Technik. Nástup za nástupem. Rychlost fantastická. Jeli jsme famózně. Do cíle pomáhal vítr v zádech. Věděl jsem, že musím nastoupit brzy, protože spurt na 200 metrů by byla voda na mlejn Kerna a triatlonisty. Řval jsem jako kráva a točil nohama co to šlo, ale vyhrála zkušenost, takže cílovou páskou jako první prolétl Kern, za ním triatlonista a pak Kajman v dresu Robina. Třetí místo!! Nikdy jsem na stupních vítězů nestál. Jak se tam leze???? Vůbec mi nevadilo, že jsem ten spurt projel. Rozhodl jsem se podat maximální výkon a z mého pohledu mám prostě splněno. Jen mi bylo líto kluků z mladších kategorií, že museli ještě na další tři okruhy. Vylovil jsem z batohu foťák a fotil co to šlo. Fotím už zmíněnou blondýnku v bílém a smímek se mi rozmázl. Utrousím něco v tom smyslu, že se mi ta samice rozmázla a v tu ránu po mně fotograf co stál vedle seknul pohledem. Kdo asi mohl tušit, že je to její fotr??? Fandím Malinovi, který si to rozdával s Klímičem a Rozvoďákem. Malina nakonec bral bronz. Pro něj to bylo asi takové normální, možná mírné zklamání, že to nebylo lepší. Pro mě znamenalo třetí místo hodně. Bylo to moje první malé vítězství. Byl jsem šťastný, na světě bylo tak krásně a k tomu ještě to počasí, které v DA-BA objednali prostě luxusně. Byla mi čest s vámi pánové jet v jednom balíku. Děkuju všem!!!! Krásný závod a zážitek, který si budu určitě pamatovat!!! Děkěkuju!
  
  
  
• Kocour – Tragickej Kocour aneb 5. kol s ďáblem
  
  To je hrůza todleto! Loni jsem dal celkem 4. závody a letos mám ve čtyřech týdnech již 3. klání. Bych se měl asi uklidnit a taky proč se honit za každou cenu s borcema, když mi to nejede a trápím se.
  Minule na Sázaváku, mě zachránila pohodová skupina, dnes jsem se oddělal sám.
  Jo a taky miluju před závodem řeči typu:
  - vůbec jsem sem neměl v plánu jezdit
  - trénink jsem vynechal
  - jsem po nemoci nebo lépe, ještě včera večer teplotka, či 2h na hajzlíku, ale dnes ráno to trochu ustoupilo, tak se sem jedu podívat.
  - budu to kontrolovat zezadu, je nom protočím nohy, ten čip a číslo mě nijak neovlivňuje.
  Tohle zaznívalo z vícero stran od borců jejichž karbonové stroje se leskly skoro stejně jako jejich holá namakaná lýtka
  Tak aby jste věděli! Já to umím taky! Celou cestu na závod jsem si manželce stěžoval, že jsem již14 dní nebyl na kole, pouze min. týten ten Sázavák.
  Chroptící děti nás v noci budí a my jim podáváme léky proti všem těm pylům, co teď v ovzduší poletují, tudíž toho moc nenaspím.
  V PA jsem si domluvil, že nebudu muset do práce v něděli a pouze společná s cesta s El prezidentem Kolíkáčem, mě nahlodala a já svolil se závodem s nulovou přípravou.
  No nic, na tydle stěžovatelský kecy není nikdo (stejně jako já) zvědavej takže vězte, že:
  
  Začátek jsem napálil a parádně se zakomponoval v popředí, šikana ve vesnici bez problémů, sjezdík OK.
  1. zatáčka před brdkem byla v mém podání vymetením okraje a modlení se, aby mi to neklouzlo nebo abych na štěrku neřachnul!
  Ten brdek jsem považoval za tu obávanou stojku, protože mi připadalo, že se moc nejede a tak ta opravdová stojka mě trochu překvapila.
  Nicméně na velkou a rvu to-paráda, ale ono je to nějaký dlouhý, odmítám si přehodit a zpomaluji na tolik, že přeze mne jdou snad všichni, na konci se snažím vzmátožit a míjí mě Kolíkáč s povzbudivím póóóójď, no jo ale to bych musel bejt víc fit nebo bych něměl udělat nějakou chybu, takže díra se zvětšuje a po nájezdu do rovinatější části, jsem v hajzlu. Pak si ještě nevšimnu, že mě fofrem předjedou 2ks, takže se nechytnu a pouze čekám na Diabla s jedním DA-BA. S nimi začínám spolupracovat a přemýšlím, jak Diablovi pomoct.
  Snad se nepletu, ale při stojce ve 3. okruhu udělá dabák osudovou minelu a trochu přežene tempo. Strojový Diablo ho v půlce předjede a dělá se díra, já se nikam neženu, počkám ještě pár metrů a když díra dostatečná doháním Diabla a otáčím se. Máme náskok, který se i přes pozdější snahu Diablova soupeře, daří udržet a zvětšit a to i přes to, že nám na záda v jednu chvíli dýchá jeden z tandemů a na dohled se přiblíží tuším i Iceman. Parádně se s Diablem jelo, aspoň já z toho mám takový pocit. Komunikovali jsme a vyvarovali se chyb.
  Před Prosenicí jsme dojeli tuším Mářu z Česyku (?!?) ale nepodařilo se nám ho vzpamatovat, takže jsme kroužili stále sami, ale díky bohu (teda díky Diablovi) za to, protože bych nechtěl zopakovat samotku z PRSu
  Na konci 5. kola nás předjel vůz, který zvěstoval první balík. Ajajaj už mě berou o kolo. Šlápl jsem a uje v cílovém brdku Diablovi, aby mě vzali až v tom šestém (pocitově je to trochu lepší víte!) no a stalo se, teda to jsou kule těch eliťáků z UACu. O nic jsem se nepokoušel a pozoroval jak ujíždějí po stojce na Suchdol, přesto jsem se po chvilce chytl jednoho mladýho a světe div se dovezl jsem se až do balíku (ten totiž zpomalil, aby nechal ujet tandem s Chybou)
  Když někdo nastoupil před odbočkou na Štětkovice, zůstal jsem v klidu a pak dojel odpadlíka z česyku a ejhle, tak byl o kolo jako já, tak paráda, nepojedu do cíle sám! v
  Vmém posledním kole - tedy sedmém, jsem plánoval, že to na pohodu dojedeme spolu a pak teba v cíli spurt, nicméně opět v Suchdole jsem se česykovi urval s vidinou, že dostihnu dalšího blázna, kterej mi dával kolo a udělal si asi 100m náskok, který jsem ale ani nechtěl udržet,protože mi to připadalo nefér, po tom co jsme si lehce řekli. (a to byla přátelé asi chyba!)
  Takže , když jsem v cílovém brdku řekl, že jasně spurt, byl jsem odsouzen k prohře, protože to neumím a taky jsem neměl přehozeno na něco těžšího - škoda, ale cenná zkušenost.
  Tkže závěrem dodávám, že přes mé předchozí stěžování a výmluvy je nad slunce jasné, že se mám ještě co učit a taky, bez přípravy na závody raději nejezdit
  HOWG
  
  
  
• Kolíkáč – Šavle, taktika a řemeslo
  
  Letošní jarní rytmus 3x za týden hromadný závod mi zatím vychází, úterky a čtvrtky z Koloděj jsou letos nebývale početné a záživné a tak Prosenice skvěle zapadala do dubnové mozaiky, jen jsem se modlil, ať přijede hodně lidí a v nějaké početnější skupině vydržím co nejdéle. Kocoura přemluvila manželka, rodinnému výletu na romantické Sedlčansko, navíc v letním počasí, to prostě nešlo odolat, a tak Jažlovická zažila nedělní ranní cyklo manévry.
  Poprvé letos v krátkejch, užívám si skvěl padnoucího nového dresu, (no přes břicho by to chtělo ještě trošku shodit), ale natáhne to moc . Prezentace se díky čipům prodlužuje a moc času na rozjetí bohužel není, až stojka v Suchdole roztáhne všechny chuťové pohárky. 8 oranžistů na startu do mě vlévá tu správnou energii a v hlavě si furt melu dokola, nezaspi začátek. Ještě prosím nadupané borce, ať se aspoň jeden okruh jede v klidu na rozjetí, ať si všichni užijeme jízdu v balíku, vždyť kvůli tomu jsme sem přijeli, časovek se jezdí všude mraky .
  Ale zdá se, že ve předních liniích chtějí být všichni okolo mě a Suchdol se jede docela podlaha, přede mnou se míhají Kocourovy podkolenky a na horizontu najednou borec přede mnou si odplivne do strany, nejdříve se mi zdá, že to je jen zkažený banán, ale po chvíli už to lítá na obě strany, a přímo v reálu vidím oblíbené rčení: „Ty woe, to byla taková kaše, že jsem si poblil řídítka“. Mám štěstí, šavle letí kousek vedle mé nohy, no trefit mi to do chlupů, tak šavluji taky, už aspoň vím, že holit si nohy, není až tak zbytečné …
  A sakryš, prosby o přijatelné počáteční tempo vzaly za své a jede se lajna ve větru Děrovači zaúřadovali a pole se začíná dělit, v první grupě odjíždí s Malinou i Léňa a Technik, no do háje! Jedu as i v 10 lidech a po chvíli zjišťuji, že za námi nikdo, no klasika, první kopec to natrhal jak papírový kalendář. Je to škoda, vždyť většina přijela kvůli balíku, mohlo se to začít dělit třeba až po 1-2 okruzích, ale co se dá dělat. Je tu Kajman a Mářa, zkusíme to, točíme v bočáku, který jde zleva, pro některé je to španělská vesnice, a hoblují pravý okraj silnice, takže v háku už jedete ve štěrku v krajnici, ale po chvíli už se rovnáme a v Prosenici sjíždíme Léňu, no uff, aspoň jeden, a teď vzhůru za Technikem . Chytli jsme rytmus a docela to odsýpá, pravidelně se točíme a jsme sladce odměněni, Technika jsme spolkli. Veteráni najíždí do posledního okruhu, oranžový Kajman jede o bednu, musíme mu pomoci, spřádáme plány, ale soupeři jsou připraveni, ani jeden z našich úniků nevede k úspěšnému konci, ale atmosféru dojezdů TdF to určitě má , moc jsem si to užil. Kajmane gratulace! Zajel si parádně.
  A my se ještě vrháme do závěrečných 3 okruhů, tempo se zklidnilo, šetříme se asi na spurt. Je to bájo, jet s Technikem a Léňou, ta stejná klubová příslušnost zvyšuje pocit ze závodu min. o 100% Závěr jsme trochu prokaučovali, jeden nám ulítl asi 2 km před cílem a překvapivě to vydržel až na pásku, já to ještě zkouším na 500 metrech, ale Technik mě dokonale piluje ...
  V cíli pokec, gratulace a vyhlášení s oranžisty na pódiu, to vždy zahřeje na duši, díky všem co přijeli!
  
  
  
• Léňa – Krásné nebe s mráčky
  
  Prosenice je krásný závod, minulý rok jsem jej musel vynechat z pracovních důvodů. Tento rok díky Diablovi mi neutekl. Do Prosenice jsme dorazili tentokrát v dostatečné rezervě před startem. Stíhám tedy v pohodě pozdravit Icemana, Kolíkáče, Kocoura, Technika a také své hlavní soupeře, především Mářu z Česyku. Fasuji čip, který díky své zručnosti si jako jediný montují špatně, a to stačilo jen spojit dva pásky!
  Na start se řadím spíše do první třetiny, protože zejména na Dabě platí, neuvísíš-li jedeš sám. Bohužel se mi nepodařilo zacvaknout do pedálu ani na počtvrté a propadám se až na samí chvost, kde jezdí Diablo J. Ve sjezdu riskantním způsobem se naštěstí mezi první dostávám a jsem dost překvapen, že nejede balík, ale lajna. V roce 2008 když jsem tady jel naposledy se první dva okruhy jely v pohodě a až pak se začalo tentokrát se jelo od startu, sakra! První kopec do Suchdola tedy nezbývá nic jiného než jej vyjet na kompaktní velkou a trpět jak zvíře. Na vršku zažívám poprvé zážitek, o kterém jsem zatím jen slyšel vyprávět. Jen tak si jedu kaši a vidím jak na mě letí něco jako sojový suk ve sladkokyselé omáčce pochvíli také míchaná vajíčka s rohlíkem a vše z úst kolegy přede mnou! Naštěstí mě vše minulo, Kolíkáč takové štěstí neměl…. No fajn, přežil jsem i poslední závodníkům předkrm a nastává boj se závodem. Jede se lajna, udělat díru, to by mě zabili, makám jako ďas a visím, ohlédnu se zpět tam skoro nikdo, aha to nebude legrace. Ve vlnkách se zklidňuji až se v rovině do Prosenice dostávám na čelo balíku, kde střídám Technika asi v 55km/hod, když odstřídám balík ještě zrychlí a v Prosenici začínám přehodnocovat mé účinkování v tomto závodě.
  Myšlenky jsou jednoduché, jsem někde, kde si dávám jak hov***, zbývá ještě sedm okruhů, Kolíkáč ani Mářa tady nejsou, má cenu tady být? Nemá! Shazuji na kašpara a prvnímu balíku dávám papá. Naštěstí ve sjezdu vidím, že za mnou jede skupinka se šlapkohoničem a Mářou na čele, časovky se nebojím. Jsem docvaknut před Suchdolem.
  V průběhu kola vidím, že je tady zastoupená celé bedna borců nad 40let v čele s Kajmanem, který si na dnešek oblékl parádní, slušivý dres, Kolíkáč, Mářa a další rozumně vypadající borci. Nevím copak se stalo, ale Mářu vytrácíme už v Suchdole, nemám s kým závodit….
  Všichni jsou rozumní a vědí, že první balík nesjedeme, jede se jak to v této výkonnostní třídě bývá nekoordinovaně, nepravidelně a vůči větru se střídá naprosto špatně, z čehož je nejvíce flustrovaný Kolíkáč, závoďák jeden.
  Ve čtvrtém okruhu dojíždíme Technika, kterého akorát tak rušíme s jistě příjemné konverzace s velmi sympatickou závodníci oděnou v bílém. Když jsme ji Technika brali, krásně se usmívala nevím co to mělo znamenat…. V rovině do Prosenice začíná Kolíkáč spřádat plány jak dostat Kajmana na co nejvyšší stupínek na bedně. Dává mi pokyny, kdy a jak vše provedeme. Přestávám se šetřit a vše dávám ve prospěch Kajmana. Začátek pátého okruhu ještě jde, i do Suchdola se vjelo rozumně, ale pak Kolíkáč zavelel HOP a sám to rozjel, jel jsem za ním s Kajmanem, kterého jsem měl přilepeného na zadku a po jeho odstřídání jsem makal proti větru co to šlo, ale nemohl jsem odstřídat, protože za mnou byl jen Kajman a toho jsem na špici nechtěl vidět! Dupal jsem, dupal, kyselina mléčna se množila kosmickou rychlostí, ale Technik ani Kolíkáč nikde, prostě zmar. Dorval jsem to až někam pod kopec za Klimětice, kde nastoupil zase Kolíkáč a Technik s Kajmanem, já díky zakyselenosti jsem začal kotvit, ale Kajmanovi soupeři si to sjeli sami, to bych je musel hodit do škarpy! Kajman v této fázi závodu i tak byl několikrát na špici čímž se jeho soupeři docela bavili. S klukama jsme to ještě zkusili na rovince před Prosenicí, kde to Kolík rozjel nad 50km/h, Technik to také zvedl a já jen držel co to šlo, ale moc dlouho to nešlo a když jsem viděl, že mám sice za sebou Kajmana, ale také jeho soupeře, vykašlal jsem se na to. V Prosenici nastalo to co díky naší spolupráci, nespolupráci bylo nevyhnutelné. Kajman nastoupil 500m před páskou, vezl si na zádech své soky, kteří ho samozřejmě snadno předjeli a rozdělily si první a druhé místo. Kluci, příště musíme být chytřejší, dívejme se více na Tour!
  Díky této zpackané snaze, jsem přišel o většinu svých ušetřených sil a jsem nakonec rád, že docvakávám naší skupinu ve sjezdu z Prosenice. Naštěstí se tempo zpomalilo na mez kdy jsem mohl začít regenerovat. Celý šestý a sedmý okruh jsem jen regeneroval a dával se dohromady. V posledním okruhu se ještě zpomalilo, netahal nikdo, stal se z toho výlet na Ještěd. Padaly hlášky, narážky na velké závody, hodil jsem do pléna info, že jsem naprosto čerstvý tak je zbytečné něco zkoušet J. Takhle to bylo až do vjezdu z hlavní na vedlejší do Prosenice. Tady nastoupil junior z AutoHase a jelikož za ním nikdo nejel tak snadno získal náskok a začal odjíždět. Kolíkáče to nenechalo chladným a zpustil své oblíbené a mnou nenaviděné HOP! Najednou se jelo zase 50km/h a nechtěl jsem kluky v tom nechat, šel s nimi, nebýt pacienta, který se nám do našeho kolotoče motal a tím tříštil tempo, jistě bychom juniora dojeli, takhle to vydržel až do cíle. Do cílového brdku jsem díky rovinatému šílenství přijel dost kyselý, shodil jsem na španěla a věřil, že snad nikdo další nepojede. Technik, který se s námi jistě nudil, ale jel, při pohledu na jeho pastorky nevěřím co to tam má naložené, hádal bych tak 50x14! Není divu, že vyhrává dojezd naší skupiny s Kolíkáčem v zádech. Mě ještě bere jedna kukačka, ale ani to mě neodrazuje od vítězného gesta v cíli, protože jsem uvisel Kolíkáče!!!
  Byl to vynikající závod, strašně jsem si ho užil, taktické hrátky, utrpení, nové zážitky, pro tým dvě bedny (Malina nevyhrál, protože se jistě dozvěděl, že za vítězství není dort, který nám slíbil). Mrzí mě Mářa, že nedojel, naše špatná taktika, ale to jsou jen mráčky na krásném závodě, který jsme zakončili příjemně s Malinou a Technikem na letní zahrádce v Pitkovicích.
  
  
  
  
  
  
  

Fotografie