Akce Tour de Brdy 2011

Akce Tour de Brdy patří do kategorie Silniční závod. Datum: 2011-10-02.

Nejdelší varianta má délku 70 km.

:: Propozice :: Mapa a profil :: Diskuze :: Celkové výsledky :: Foto

Historie: 2009 :: 2010

• Dreamer – Brdy, silnicni kros v tropickem rijnu
  
  Pekny mismas se povedl prvni rijnovou nedeli, jen co je pravda! Ucast na TDB (Tour de Brdy) jsem zvazoval nekdy od pulky zari, vse ale zalezelo na pocasi. Pocasi nakonec jak vime panuje v techto dnech skoro tropicke (ok trochu prehanim). Ve stredu statni svatek a protoze mi zbyva asi 16 dni dovolene, tak si beru na ctvrtek a patek volno. Ve stredu davam na Sumave 180 km v kopcich, ve ctvrtek 100 a v patek taky 100, celkem nastoupano skoro 7000m. V sobotu vyrazim s tatou na Velky Javor (ne nebojte na kole ne, pesky). Je to krasny vylet, kdo by si tukal na celo proc lezu na Velky Javor, pak vezte, ze jsem tam za svuj zivot byl jen 2x, takze treti navsteva byla uz potreba :) Jeste cestou po sotoline tatovi rikam s humorem ze po necem takovem pojedu dneska v Brdech, ale pak dodam ze nee ze tak hrozny to urcite nebude, joo kdybych vedel jak to nakonec bude!
  
  V nedeli rano vstavam, mam trochu dilema jestli jet, protoze obloha vymetena a mohl bych si dat krasnych 150+ po sumavskych hrebenech, no ale te onanie na samotku uz bylo dost, takze se prekonam a vyrazim mezi lidi, neb clovek je tvor spolecensky, i kdyz nekdo vic a nekdo min, ja asi min :) Do Strasic trefim docela v poho a protoze jsem si do Google maps zadal i misto prezentace tak zhruba vim kam jet. Zaparkuji pekne ve stinu (coz bylo potreba, protoze jsem vezl do Prahy rizky od maminky!) :))
  
  Na prezentaci potkavam stare zname tvare, ochotny Mira Zbuzek mi poradne pripevni cislo na dres. Jdeme se rozjet, no ale rozjeti to moc neni, potreboval bych se rozjet vic a intenzivneji, nicmene hlava je nastavena tak, ze zavodit NEBUDU, protoze propozice rikaji ze je to sama dira, sterk a pak ta cyklokrosova vlozka. Takze rozjeti moc neresim, na start si stoupam nekam k 50. mistu, o tri rady za Kolikace, Honzise a Kapra, tim je dane ze tihle bazilisci asi hodlaji dneska zavodit!
  
  Odstartovano, kratky sjezdik ve meste, kde jdu dvakrat dost na brzdy jednou do lehkeho smyku, super pro moji psychiku, ktera je z Beskydu stale nalomena a ja doufam ze bude tuha zima abych se na jare objevil na zavodech s cerstvou hlavou! :) Trochu se propadam ale zase tolik ne. PAk je najezd na cyklostezku doleva a prvni brdek. Jede se ostre balik se natahuje a za chvili prichazi klasika, balik prede mnou leti ja mam diru tak 5m a jsem na chvostu s Kolikacem! :) Hecnu ho at prida a myslim ze tam jeste je. Honzise ani Kapra nevidim jsou pekne zasiti v baliku. Na 5. km je ostra doprava, je tam sterk, Pavel Kuda to moc nedava a jede rovne a ztraci. Ja jak jsem na chvostu tak lehce ztratim, ale dojizdime postupne s P. Kudou par lidi, je tam Ruda z KPO a jeste par lidi, treba Jirka Zarybnicky. Uplne celo s Honzisem a Kaprem uz je fuc. Na vrcholu kopce se srovname, jdu na chvili na spic ale pak vsechny poustim dopredu, protozue je sjezd a ja cekam diry, sterk, no proste vyklizim pozice. A docela zbytecne, sjezd sice nic moc, ale da se to.
  
  No dole mam ale na groupe Kuda ztratu dobrych 150m, ale je tam zase kopec nahoru jedu na krev a prekvapive je nahore mam, odpada Ruda z KPO se slovy ze na takovou kasi nema, to potesi! :) PAk nasleduje sjezd do Obecnice kde jsou fakt priserny diry, opet si nechavam diru ale uz jen tak do 50m abych to sjel :) V Obecnici ostra doprava a dalsi kopec, dle Jirky nejvetsi takze zase jedu kasi a postupne jdu dopredu pred celou skupinku kterou trham, odpada i Pavel Kuda i Jirka a ja jedu sam.Ve sjezdui me vsihcni sjedou samozrejme, bere za to PAvel Kuda jeste s jednim a pletou se nam tam naky profici co uz prestali zavodit ... Takze Kuda ziskava cenny naskok. Sjezd do Lazu mi nase grupa slozena z tech co zavodi a co uz ne opet o 50m odjizdi ale nasleduje dalsi kopec, kde je snadno sjizdim a jdu pred ne.
  
  Opet to docela trham, visi me jen Jirka Zarybnicky ale i ten odpada, protoze pred sebou vidim Petra Kohlbecka ze SUACU a dalsi asi tri lidi a chci je sjet. No dojizdim je, Jirka za mnou muze mit ztratu tak 20vt aspon, ale nasleduje dalsi sjezd kde maji byt ty neviditelne vlny, takze ac si nemyslim ze jedu tak pomalu, V Nepomuku me Jirka opet dojizdi a pak jedeme ve dvou spolu :) A to az do najedu cyklokrosove vlozky, kde to bereme doprava, at je nejaka sranda! Vubec netusim ze za mnou je 50-100m velka skupina s Kolikacem, to se dozvidam az v cili!
  
  Cyklokros nema cenu moc rozebirat, nejdriv to docela jde, ujeta hlina, uprostred trava. Pak jsou brazdy hlubsi a hlubsi, kameny vetsi a vetsi a prichazi prvni vrchol, koreny pred najezdem na drevenou lavku pred hrazi Padrtskeho rybnika. Tam nataci Ceska Televize, malem tam hazu tlamu , koreny, clovek musi s kolem poskocit, fakt super ,) Horsi je ze mi poodjel Jirka a tak jedu sam. Trochu tam bloudim, ptam se turistu jestli jedu spravne a jestli videli zavodniky :) Stazena zavora, zastavuji, a podlejzam coz komentuje prihlizejici divak slovy "to ses prvni kdo zastavil, ostatni to objizdi!", no super. A pak je vrchol cele vlozky, 3km sjezd po pisecne sotoline s dirami, kameny. Neverim ze to dam bez defektu. Jedu opravdu tak abych neznicil kolo. Zahy me predjizdi 3 bikeri na horskych kolech, nojo tem se to jede!
  
  Ale vse jednou konci a tak je tu asfalt, huraa! Bikery za chvili dojizdim a predjizdim, ale za mnou se formuje vetsi skupinka, kde je Milan Sykora, Behounek a opet Ruda z KPO, pry jeli po silnici, hmm no tak to jsem si moc tou zkratkou nepomohl Nasleduje uz jen mirne do kopce, z kopce jdu na chvost ale uz si je nenecham ujet. No a pak uz jsou tu Strasice a cilovy finis na kostkach, kam najizdim z nasi asi 7 clenne grupy posledni. Nastupuje Behounek, Sykora i Ruda lehce odpadaji, bikeri krome jednoho taktez. Vsechny tedy davam, jen toho prvniho bikera z nasi skupiny tesne ne. V cili se tam stejne plete divak a biker ma co delat aby nehodil tlamu takze jsem rad ze jsem to tam nevrhnul hlava nehlava :)
  
  Zaver: Pekny zavod, hlavne diky letnimu pocasi v rijnu! V mokru bych nejel, ten cyklokros by byla sebevrazda. Pro me podobna zkusenost jako na Krusnotonu vloni, dobry zazit, netreba opakovat, takze jestli za rok Brdy pojedu, urcite nepojedu na silnicce cyklokrosovou trasu Nejvic jsem ztratil v tom cyklokrosu, Jirka Zarybnicky mi dal v cili 3min a to jsme tam najizdeli spolecne. Kazdopadne pekna tecka sezony, zavodit v rijnu v letnim pocasi, to se jen tak nepostesti!
  
  
• Honzis – pravá 2 přes kořeny, bacha, mostek :-)
  
  Patrně předposlední silniční závod, trošku „jiný“ díky možnosti cyklokrosové zkratky. Letos jsem neponechal nic náhodě a na Treka nasadil přední 28mm balón, dozadu putovala neméně objemná „pětadváca“ od Spešla. Na startu bylo dobrých 200lidí včetně skoro kompletní Sparty s Duklou, Jirka Ježek, Kristián Hynek, … Úvod za autem, z kopce, pak úzká silnice a už se to mastí do vojenského prostoru Brd. Jsem asi padesátý, což není vůbec taktické, ale jede se ostře a já nemám ostré lokty ani přebytek wattů v nohách. Drobná prekérka – čelo jede rovně místo vlevo. Dostávám se tak více kupředu, ale během chvíle se to přese mne zase valí – Dukla zprava, Dukla zleva, Líba Janoušek, … Kolíkáč, teprve teď jdu před něj, magnet se letí přes 35km/h a za zatáčkou vpravo se sklon kopce ještě zvýší a už je tu síto, ve kterém bohužel končím své letošní účinkování i já. Tepy 175 a víc, šrot, nohy pálí, asi 40lidí odjíždí. Kurňa, chybělo málo, max 50metrů, ještě jsme to zkoušeli ve čtyřech nějak sjet, na úzké silničce lesem se letělo dolů šedesátkou, před ostrou pravou v Zaječově chybělo možná 30m na ocas, ale přijeli jsme tam na šrot a s tím nešlo mnoho vymyslet. Zkusil jsem to na velkou, hodně ze sedla, dřel jsem, 23z pastorek se mi zdál málo, tepy na maximu a vidíme pouze drolící se čelní balík. Nahoře se srovnám s týpkem na Scottu v dresu Kolokrámu + někdo v modrém a mlaďoch z SKC Prostějov. Makáme, pade, jámy nejámy, pořád na šrot, ale nemáme nárok, v malém hupu spurt ze sedla, někoho dojíždíme, není moc času vnímat dění, páč se pořád vyhýbáme dírám a jedeme zalehnutí v obloucích. Sjíždíme do Obecnice, už mám celkem dost, na tacháku asi 20km, no potěš. Nechávám velkou, mlaďoch točí skoro kašpara, přejímám iniciativu, zdá se mi, že tady je poslední šance s umístěním něco udělat. Buď někoho sjedeme nebo ne. Kopec má asi 4km, pořád kolem 5%, hrbatý asfalt, nahoře ještě štěrk a bordel, nechávám 53/21 a čekám, co soupeři. Visí, zvednu se, visí, nahoře ještě v rámci možností přitlačím, pod 20km/h jsme víceméně nejeli! No a nahoře skoro stejná sestava … Akorát já su prošitej fest. Přejíždíme kecající Sparťany, týpka z Nutrixxionu, my dřeme dál. Silnice se sklání dolů, zase pevně sevřít řidítka, jedeme v pěti, stoupáme z Lázu směr Tok, chytil jsem díru ve sjezdu a nějak neakceptuji tempo dalšího z SKC Prostějov, ale pak se teda nějak zmáčknu a na velkou to k nim dorvu spolu se „Scoťákem“. Ostrá pravá přes šterk, hážu malou, tohle už nedávám, nohy jak z Poldi Kladno, 39/19, ze sedla, sjeli jsem grupu s bikerem! Jede neskutečně, přitom ani nemá vyložené slicky a má i odpruženou vidli, to mi poser! Hup k nejvyššímu bodu trati už bolel, je nás asi sedm, ve sjezdu visím na chvostu, rolety nějak zvládám, dole ostrá pravá a makat, abych se vrátil do skupiny, jináč zůstanu sám, páč za náma v dohledu nikdo nebyl. Valíme přes díry při levé krajnici, kde jezdí proti nám výletníci, docela adrenalin. Chvíle oddychu, bidon prázdný, už cítím, jak mi dochází cukříky. Ostrá levá štěrkem, pak lesní asfaltka nevalné kvality a bufet + rozdělení tratí. Všici doprava, zkratkou. Biker vypálí, zezadu se ozve : toho už dneska neuvidíme … Jedu za bikerem, pláště tlumí hezky, rvu to čtyřicítkou za ním, ale když začne přejíždět ze stopy do stopy, tak to jako né a trošku mírním své nadšení. Jedeme mírně doprava, blbě, prej doleva, otáčíme to, čímž nás dojedou zezadu. Biker mizí definitivně fuč, já jedu v rámci možností, ale začínám se bát, ztrácím jednu pozici. Vlevo spravuje Plocháč z Vokolku, šajze, takhle bych nechtěl dopadnout, snad Spešly vydrží. Kořeny před hrází rybníka zrovna moc dobře neprojíždím, jde přes mě další. Za tenhle úsek by se nemuselo KPŽ stydět a někteří bikeři by možná měli problém. Mám 53/19, krátký prudký výjezd na hráz, dřevěný mostek, kameraman, zaksichtit se, nohy úplně zatažený, sotva hekám. Pak se kochám tou krásnou scenérií vlevo, kdy se říjnové slunce odráží v hladině Padrťského rybníka a já mám místo nohou slabé nožičky, srdce v krku a do těžka řadit fakt nemůžu ... Do toho přichází táhlý kopec, ze sedla, vidím Prochajdu, točím 53/21, lýtka K.O., s tou velkou jsem machrovat neměl … Další šotolina, silniční pláště plavou v kamenech, rveme to jak při rally, strach o kolo se nekoná, řežba největší, buď a nebo, aneb kdo brzdí, nevyhrává … Oblaka prachu, hákujeme se, přišlápnout ze sedla, skoro protočit zadek, nalítnout do šutráků čtyřicítkou a chtít zatočit, kuř ho tam! Míjíme odpáraného Prochajdu, tohle je ale jeho lokalita a drží se srdnatě. Poslední sjezdík někam trošku do civilizace, uf, náročných 9km zkratky za námi, bez újmy, teď jenom přežít. A přichází vychytávka dne – sjezd Trokavec. Silnička v lese, jámy všude, střídá se světlo a stín, napřed jedeme v balíku, ale když v padesátce beru už několikátou díru, tak si vystoupím do boku, sevřu řidítka, zatnu zuby, a jenom poslouchám řach, řach, bidon letí, jsme dole, Prochajda zahlásí něco ve smyslu : by mě zajímalo co všechno jsem zničil. Chvilku oraz, chodidla vyklepaný, následuje brdek nahoru, nikomu se moc nechce, tempo mi připadá vlažné, ale zůstáváme jen v šesti, Radek vycouval. Poslední vesnička, prudká pravá, táhlý kopec do lesa, nechávám jet žluťáky z SKC Prostějov, jsou tu čtyři a já, nikdo další tempo nevydržel a to se moc nejelo. Nahoře jsem se tam na velkou ještě ukázal na špici, asi jsem měl trošku přišlápnout, ale už bych se rád viděl v cíli a pokud možno ne poblitej. Lesní cesta, krásná silnice, táhlé klesání, přenechávám týmovou časovku žluťákům a doufám, že se mnou nevyjebou. Dobrý, jeli jenom tempo a v háku se dalo krásně vorazit. Dole u Strašic zase jámy, vynášecí zatáčka a už tu je průjezd skrz kasárna. V dáli je vidět ten biker, musel jet fakt neskutečně! Žluťáci nastupují, já jsem koženej, nemám ani náladu si na drncajících kostkách něco dokazovat a jsem poslední se zásekem. Nahoře teda trošku přitlačím, na 300m dlouhé rovince do cíle dám ještě jednoho z Prostějova, který to vypustil a dojíždím pár metrů za bikerem. Konečně Brdy bez defektu, na Kapra nakonec minuta něco, o moc líp to asi nešlo, když jsme odpadli hned v prvním magnetu. Trasa až moc cyklokrosová, zkratka zajímavá, ale za mokra na silničkách ani omylem, to by se ucpaly brzdy. Ale terénní úsek bych s mým obtloustlým bikem takhle rychle nezajel, takže Madona má i terénní vlohy. P.S. : nepiště do inzerátů až budete prodávat silničku, že jste s ní jeli Tour de Brdy \ garmin
  
  
• Kolíkáč – Hon na šumavskou Šlapku
  
  Trošku jsem podcenil přípravu, žádný studování mapy a profilu, ani jsem nevěděl, jestli pojedu zkratkou terénem nebo oklikou po silnici, prostě jsme to nechal osudu. Hodně matně jsem si pak během závodu vybavoval místa, která jsme projížděli někdy před 10 lety s Honzou M., to se ještě moc nesmělo do vojenského prostoru, no taky jsme dostali jednou důtku od nějakého velitele v gaziku
  Dorazím i s rodinkou natěšenou na skákací hrad, trochu se rozjet a zaparkovat to vedle Kapra do 2-3 brázdy. Před nás pak nalítnou přímo z křesílek rozložených u aut adepti na celkové prvenství a už se jede. No docela hukot, loket na loket, rameno na rameno se vymotáváme ze Strašic a vjíždíme na lesní asfaltky vojenského prostoru. Trochu zmatku hned při vjezdu, ale stále si držím přednější pozice, Kapr sice už srdnatě odplul ještě blíže k čelu, ale já se gumuji za Líbou Janouškem, to by mělo pro mě úplně stačit . Je to slušná vřava, Líba už mi taky odjel, bohužel se prosévám, stále se utahující magnet letíme přes 35km/h., no to potěš.
  A hele Honzis, Jirus, Dreamer jdou teprve přese mě, Dreamer ještě povzbudí, jo hochu, na toto tempo nemám Ale kopec až teď vlastně začíná, Jirus začíná couvat, no zkusíme to. Ale nejde to, kde ten chlap koupil takovou formu, sakryš? Tempově se překulit horizont a už se to sviští za dvěma bajkery, je tu i pozdější vítězka žen ve sparťanském dresu, Veloservis s Michalem Běhounkem a Tomášem Faltusem, se kterým jsem objel před týdnem Šternberk, jo to by mělo jít. A další brdek a Dreamer na dostřel! Jede nějak osamoceně, na rozdíl od naší grupy, která už čítá kolem 10 kusů, docvakl si nás i Radim Skála, tak to s úsměvem glosujeme, jo stejně jako před týdnem. Tak Dreamer by měl být náš ne? Ale ne, nějak mu chytly saze a v kopci nám mizí do skupiny, kterou měl před sebou.
  Sjíždíme do Obecnice a je tu další kopec, a hele koho pak jsme to sjeli ... Ruda Kadlec z KPO. A nevypadá moc bojovně, ale zdání klame, jak poté zjistíme Jede s námi i Milan Sýkora na historickém Colnagu, a hlavně on udává tempo na rovinách, v kopcích zase čaruje Michal Běhounek. Mně se jede dobře, kopce mi nedělají problém, ale sjezdy jsou tragické, navíc tady ty díry a štěrk, to je něco. Jednou mě i zachraňuje po sjezdu Ruda, který mě dotahuje do závětří grupy, díky! Radima jsme ztratili kvůli defektu, jak jsem se pak dočetl, a blížíme se na rozdělení tratí. A před námi rozeznávám dva sladké bonbónky, Dreamer a Jirus, tak ty musíme sjet! Ale bohužel rozdělení je tu, Dreamer a Jirus to točí do terénu, za mě dilema, jestli bajkerskou vložkou a nebo po silnici, řeší grupa ve které jedu, valíme to rovně po asfaltu. Tak uvidíme, kdo z koho!
  A zase kopec, ale pak již krásný asfalt, kde točíme předpisový kolotoč, stále asi v 10 lidech, to je paráda. Trokavec, vesnička, kde se zase trasy spojí a Dreamer to prohulí kousek před námi, jede ve 3 lidech, máme asi kolem 100 metrů zásek, měli bychom je sjet. Vzadu se domlouvá Milan s Rudou, a Ruda do té doby hodně odevzdaný najednou ožívá a ve Skořicích začíná nastupovat a za ním se vydává Milan. Tak to ne, panáčkové, já chci taky za Dreamerem! Ale brdek s rozbitým asfaltem je pro mě osudný, už nedokáži reagovat na zvýšené tempo, navíc Milan to ještě Rudovi potáhne a jsou u Dreamera, já to ještě zkouším s Michalem Běhounkem, ale taky to najednou nejde. Do háje, to je škoda .
  Takže naše grupa rozervaná na cucky, navíc sjíždíme další jezdce, kteří zabloudili a omylem si to zkrátili, tempo se rozhodilo, vyčítám si, že jsem nechal Rudu odjet, ale prostě to bylo nad moje síly. Točíme ve 3 lidech, ještě v závěrečném šíleném kostkovém oraništi vidíme celou grupu před námi jako na dlani, ale v magnetu a navíc na tom povrchu, již nemáme sebemenší šance. Kapr povzbuzuje, ještě spurtuji neúspěšně s Honzou Vokounem, ale to již se vrhám do klubka klábosících za cílovou čarou.
  Ale jo, bylo to skvělé, hlavně bez defektu a bez pádu, toho jsem se děsil nejvíce a jen minimální zásek na šumavskou Šlapku, to vždy potěší
  
  
• Mirek – TdB
  
  Tak jsem měl zase jeden z mých slabších dnů. Že to bude bída jsem poznal už cestou na start, zataženej, nejelo to, tepy vysoko To samé jako na Králi. Po startu se snažím namáčknout trochu dopředu, ale už první magnet v lese mně ukázal, kde je dneska moje místo. Plápolám na konci, má to asi 2% a jede se kolem 35km/h a o odbočky u altánu na úrovni Tění mám 20m díru na balík, kde na chvostu bojuje Kolíkáč a další. Jak se začalo ještě víc stoupat, tak jsem v háji, nejede to, trápím se, děs. Před týdnem na Šternerku to přitom na začátku jelo super, nechápu. Nahoře se dává dohromady skupina, kde jsou i Lenka Sýkorová a Hanka Doležalová, sjíždíme do Zaječova a hned následuje kopec na Obecnici. První část ještě nějak uvisím, pak kratičký sjezd, nohy tuhnou a v následujícím stoupání, trvá hodně dlouho, než se zase rozjedu, ještě jsem ve skupině vydržel. Sjezd do Obecnice a je tu další asi 4km kopec. Jede se 20-22km/h, trpím, nemůžu dýchat, nohy bolí a nejedou a tak po 2km vystupuju, dneska na to nemám. Dál kopec motám patnáctkou, předjíždí mně Kubajz a nahoře i Mišutka, který je po nemoci.
  
  Společně pak s Mišutkou spolupracujeme, ale jakmile se to za Lázem zase zvedne, tak mi poodjíždí. Za chvíli je tu i Standa od nás, tomu to dneska sedlo a odjíždí za Mišutkou, já jen zoufale točím nohama neschopen zrychlení. Ty dva pak alespoň dojíždím v technickém sjezdu do Nepomuka a pak společně pokračujeme až před bufet kde jsem jim ve sjezdu poodjel. Na rozdělení tratí nekompromisně volím kratší terénní trať a valím to po šotolině dál. Kluci jelo po asfaltové trase. Alespoň na rovinkách na lesních cestách to valím kolem 35km/h a začíná mně to bavit. Před horním Padrťským rybníkem kousek po kořenech, ale nic strašného, krásně se tam nechalo prokličkovat, přejíždíme hráz a stoupáme po rozbitých lesních cestách na Trokavec. Jedu sám, ve sjezdu po rozbité polní cestě do Trokavce trefuju zadním kolem díru a na ráfku je první zářez, je prohnutý a při brždění to cuká.
  
  Po napojení na silniční trasu mám před sebou skupinku, která jela asfaltovou objíždkou, ti už nezávodí, protože se jim přibližuju a po pár kilometrech je mám. Je tam někdo ze Sparty, z Dukly, pak tuším Petr Novotný od Messengeru, který jel minulý týden Šternberk a pár dalších. Ale nejede se a dojíždí nás ještě Hanka Doležalová s někým. Kolem zámečku Tři Trubky už míříme ke Strašicím, jedu na konci skupiny, silnice samá díra a snad tu úplně poslední trefuju zadním kolem. Na ráfku druhý zářez, ale tentokrát jsem to cvaknul a musím měnit U cedule Strašice do docela zamrzí, jak komentovali lidi, co mě při výměně předjížděli Naštěstí to měním celkem rychle, za čtyři minuty mám hotovo, tlak v plášti jenom abych dojel do cíle a akorát mně dojíždí velice vypečená skupinka, Kajman, Mišutka, Kubajz a ještě jeden. No vida, tak si ještě zaspurtujeme
  
  Na kostkách kilometr před cílem mi to moc nejede, ale asi půl kiláku do cíle se ještě koušu, trochu naložím a před zatáčkou za kostkama 350m před cílem už si dělám náskok, věřím, že mi těch pár metrů už vydrží až do cíle, je to jenom rovinka po asfaltu, a taky že jo. Alespoň jsem Kajmanovi oplatil prohraný spurt z minulého týdne Za chvíli je tu i Standa a Míra, nebýt dvou variant dojezdu a jet se Standou po silnici, tam by mně dneska dal, docela mu to sedlo. Podle výsledků v cíli 58. flek ze 134 lidí . Průměr 30,3km/h (nepočítám do toho výměnu) je na ty kopce a část trasy v terénu ještě přijatelný, ale Kolíkáč, Radim Skála a další, ti byli dneska bohužel o třídu jinde a na ně dneska nebylo Počasíčko ale super, oběd a pohodový pokec v cíli před vyhlášením vítězů udělal i z nepovedeného závodu hezký den v končící sezoně.
  
  
• Radim – ... a ještě jedna krátká ze Sokolu Veltěž
  
  TdB - Sokol Veltěž