Akce Poslední šlápnutí - POS 2007

Akce Poslední šlápnutí - POS patří do kategorie Silniční závod. Datum: 2007-10-28.

Nejdelší varianta má délku 52 km.

Propozice :: Diskuze :: Celkové výsledky :: Fotogalerie :: Videoklip

Historie: 2004 :: 2005 :: 2006

• Andy – Moje druhé Poslední šlápnutí
  
  No paráda! Letos to bylo opravdu vydařené! Mé loňské POS (http://andysbike.blog.cz/0610/posledni-slapnuti) stálo za houby, ale teď jsem si to vynahradila. Sice jsem totálně z formy a nemám nic najeto, což je asi moje podzimní tradice, ale kromě posledního kola se mi jelo výborně. Na závod jsem původně jela ze dvou důvodů - z povinnosti (První a Poslední šlápnutí je prostě povinnost každé Šlapky) a pak aby mě Iceman nemohl vyhodit z TopTen ze Šlapky roku. A že mi na paty šlape řádně! Protože jsem od srpna na silničce neseděla, říkala jsem si, že pojedu prostě na pohodu a že důležité je prstě jenom dokončit. Jenže ono se to nedá. To závodění už mám přece jenom nějak v krvi, takže jsem i přes všechna předsevzetí jela ze všech sil. Ze začátku to tedy vypadalo mizerně. Na startu mi byla strašná zima (moc jsem se neoblékla) a hned po ostartování mi téměř všichni ujeli. Já tepala na 190, nemohla popadnout dech a chytit tempo. Naštěstí mě ale nepředjeli úplně všichni a tak když mě dojela poslední skupina, přinutila jsem se zrychlit a chytla jsem se jich. A poměrně překvapivě jsem se nějak srovnala, tep byl sice pořád strašnej, ale jinak se mi šlapalo úplně v pohodě. Dokonce jsme za nějakou chvíli dojeli Fáfi a Míšu a vytvořili asi šestičlennou skupinku. První kolo táhl vesměs celé Igor, je úžasné, jak se dal po těžké operaci dohromady! Navíc jel úžasně obětavě, neustále se otáčel, jestli jeho tempu stačíme a když někdo ztrácel, zpomalil. Pak ho střídali dva příchozí jezdci, jejich jména neznám, zvlášť starší pán na celokarbonovém Ridley jel výborně. Jak jsem se cítila dobře, měla jsem tendenci jít také občas dopředu, ale chlapi byli skvělí, nenechali nás (nikoho z holek) prakticky vůbec táhnout a vždy hned zase nastoupili. No jelo nám to parádně. Někde okolo třetí kola jsme se napojili na Šemíka s Rainym a ti to poté také hodně tahali. Prvních pětatřicet kilometrů jsem měla průměrku třicet, to bylo super! Jěště i čtvrté kolo docela jela, ale už jsem cítila, že síly ubývají a pro jistotu jsem do sebe natlačila malej gelík. Pak jsme někde trhly Míšu a Fáfi a jeli jsme tedy zase v šesti, kluci krásně točili, byla to paráda. Zima už mi nebyla ani trochu, ale ani jsem se nepřehřívala, takže nakonec bylo to oblečení ideální. Škoda že se nejelo jenom na čtyři kola, to páté bylo dost tragické. Nejdříve spadnul ve sjezdu ten starší pán na Ridley - zahučel do strouhy vedle silnice. Naštěstí byla po dešti země měkká, takže okamžitě vstal, nic se mu nestalo. My jsme všichni brzdili, byli jsme vyděšení, ale když jsme viděli, že je OK, jeli jsme dál, jen trochu pomaleji, aby nás mohl dojet Igor, který u něj zastavil. Uff, nepříjemný zážitek. Po tom, co se stalo loni Vlkovi na Vítání Martina, je mi ze všech pádů mizerně. Kolo pokračovalo mizerně i nadále, neboť mi dvakrát v rozmezí asi pěti minut spadnul řetěz (to už neumím ani řadit?) a jednou tak blbě, že jsem musela zastavit a nahazovat. Úžasný byl Šemík, který nejen že na mě čekal, ale v podstatě celé páté kolo mě táhnul s tím, že přece jedu na bednu, tak aby mě někdo nedojel. Přitom měl na podstatně lepší výkon, na mě už se v pátém kole projevila netrénovanost a vůbec mi to nejelo, strašně mi tuhly nohy. Před cílem mě chtěl dokonce pustit před sebe, ať mám ještě lepší umístění, ale to jsem rozhodně nemohla přijmout. No každopádně jsem si opět připomněla, že slovo kavalír se i v dnešní době dá použít ) Dojela jsem v čase 1:46:28, což je můj nejlepší čas na všech POSech i PRSech. Na jaře jsem to měla za 2:00:44 (http://andysbike.blog.cz/0703/prvni-slapnuti). Takže obrovská spokojenost! No a když jsem pak při vyhlášení zjistila, že to je navíc na bednu (2.místo), no tak to už pro mě byla opravdu bomba Skvělý závod dokreslilo i počasí, které ač to tak ráno nevypadalo, bylo nakonec parádní, vynikající organizace, kde všechno klapalo bez jediné chybičky (to jsem koukala, že máme dokonce vlastní čísla a kameramana na trati!), luxusní byly i dárky do tomboly a ceny vítězům. Za to patří všem, co to připravovali velký dík a musím říct, že je krásné pozorovat, jak roste počet Šlapek, jejich popularita i kvalita akcí.
  
  
• Gejza – Klasika POS
  
  Na letošní POS jsem e docela těšil, ale ráno při pohledu z okna jsem na start závodu snad poprvé vyrazil slabošky vozidlem. Cestou na Start jsem potkal partu metařů, která právě uklízela ostrou Pravou zatáčku po sjezdu z Mezouně a tak jsem zastavil a šel jim pomoc. Po chvíli, ale na místě zastavil kuka bus ( čistící vozidlo údržby silnic) Řidič vozidla po zjištění , že si uklízíme silnici na závod nelelkoval a zatáčku nám perfektně uklidil. Já jsem zatím dorazil na místo prezentace, kde to jen hrálo oranžovou barvou. Po registraci jsem se šel projet a hurá na start. Teda na start se jelo až po reklamním focení. Po startu jsem se držel v předu a první stoupání k Trněnému újezdu jsem vyjížděl v čele pelotonu ( chtěl jsem být na videu, které se pořizovalo z před námi jedoucího auta ) Až do Techlovic jsme jeli po hromadě, a za Techlovicema se začal balík trhat a já jsem zůstal asi ve třetí skupině, kde byl dále Soused, Iceman, Mlhoš. Laco a další 3, nebo 4 borci. Cestou do druhého stoupání na Trněný Újezd jsme sjeli ještě Jestřába a další šlapku. V téhle sestavě jsme pokračovali další 3 okruhy. Občas se někdo pokusil nastoupit, ale jeho útok byl vždy brzy zažehnán. Největší šanci si myslím měl Jestřáb, který nám trochu poodskočil při předposledním výjezdu k Trněnému Újezdu, ale i tento únik náš balík zlikvidoval. Bohužel se potvrdilo to. Z čeho jsem měl největší strach a to, že si v Techlovicích po projetí pravé zatáčky špatně přehodím a v následném krátkém výjezdu něco ztratím a díru už nesjedu. Tak přesně tohle mě potkalo při posledním průjezdu Techlovicema. Mezi mnou a balíkem vznikla nepatrná díra, kterou jsem se snažil ze začátku sjet, ale pak jsem přišel o morálku a se slovy už toho mám letos dost jsem v poklidu dojel do cíle. Shrnutí. 4, 5 okruhu bylo fantastické, fantastická skupina, která střídala, nastupovala prostě zavodění jak má být. Poslední půl kolo z mé strany špatné a odfláknuté. Na PRS TO BUDU MUSET ODČINIT !!!!!!!!! Děkuji všem šlapkám a hostům za nádherné nedělní dopoledne
  
  
• Kolíkáč – Nepovedený spurt
  
  Poprvé s oranžovým číslem na kole jsem se pustil do boje s časem a soupeři na tradičním okruhu. Letos se sešla velká konkurence, a tak boj o první místa jsem již předem přenechal jiným ... cílem bylo se aspoň chvíli s nimi svézt. Hned po startu si čelní pozici užíval Daniel, ale pak už se na špici usadili favorité a roztočili pořádný kvapík. Za Tachlovicemi se to už začalo trhat, podle předpokladů začali odjíždět Radek, Kuře, Malina a Honza Procházka z KPO, ale k nim se přidala i překvapivě trojka Diablo, Mirek a Alánek. Ve druhé grupě jsem zůstal s Pedrem, Michalem Starkem, Kubajzem a Dášou. Krásným kolotočem, kde hlavním tahounem byl Pedro, jsme se začali rozjíždět a po 2. okruhu už jsme měli Diabla, Mirka a Alánka sjeté a užívali jsme si skupinového závodění . Dáša jela neskutečně, měla nějaké problémy s pedálem, takže se jí někdy vycvakla noha, chytla malou ztrátu, ale po chvíli byla zase u nás. Bylo jasné, že už se tato skupinka moc do cíle trhat nebude, pravidelně jsme střídali a tak až v posledním okruhu se začalo pořádně nastupovat, před Kuchařem jsme vytrousili Dášu a za Kuchařem Alánka, před cílovou zatáčkou jsme zkusil nastoupit, Diablo řve, že jede vlevo, tak mě to trochu vynáší ke krajnici a toho využívá Mirek, který se vyvezl lišácky za námi a nastupuje k drtivému spurtu. Ještě se sice snažím, ale už se jen bezmocně vezu za Diablem, sil na rozhodující útok už není
  
  
• Léňa – První POS
  
  Ráno vstanu, venku mlha, nálada mi úplně padla na bod mrazu. Volám kamarádovi z HH Smíchov jestli ho počasí nezlomilo a na POS mě odveze. Naštěstí je to stejný šílenec jako já tak se domlouváme. Dal jsem si cestou ke Kubajzovi menší 10km rozcvičku (která se mi vymstila) a poté vyrážíme směr Vysoký Újezd. Při vjezdu do Újezda vidím první Šlapky což mi přidalo na náladě, jsme na správném místě a ve správnou dobu. Start stíháme v pohodě. Před startem jsem si říkal, že by bylo super udržet se Kolíkáče a pak, že to nějak dopadne. Bohužel realita byla pak úplně jiná.
  Začátek pohodička užíval jsem si pohody v polovině balíku. Neznal jsem trať, tak jsem se nikam nehnal ( v pátek při tréninku mi Alánek říkal, že je to rovinaté) tak jsem nečekal brzký nástup nejlepších. Jenže v prvním vjezdu do lesíka před Kuchařem za to někdo vzal a čelo si vytvořilo cca 10m náskok, což mě moc neznepokojovalo, protože jsem si říkal, že se to opět sjede. Jenomže, když jsem se otočil, tak nikdo moc nechtěl čelo stíhat. Věděl jsem, že mám před sebou ještě 40km, tak jsem se taky nikam nehnal (chyba). Za přejezdem v Kuchaři jsem viděl, že čelní skupinka se rozdělila na dvě, ve druhé jsem zahlédl Kolíkáče, tak jsem vyrazil. Má stíhací jízda trvala přibližně 7km a vzdálenost mezi skupinkou s Kolíkáčem a mnou (bohužel sám) byla stále stejná tak jsem se na to...vykašlal. Po té jsem si užíval dalších asi 4km sólo jízdy v pohodovém tempíčku, než jsem za sebou zahlédl oranžový vláček, na který jsem velmi rád počkal.
  Připojil jsem se za Kuchařem. Po pár minutách pobytu v tomto vláčku (Gejza, Gavoš, Jestřáb, Iceman, Mlhoš, Soused, Laco aj.) jsem zjistil, že je to vláček pohodářů. Vládla zde velmi veselá nálada Laco stále zajišťoval stálý přísun hlášek (Iceman a Soused mu velice dobře sekundovali). Tempo bylo velmi rozhárané, Soused nastupoval snad po každém brdku, dostával jsem jednu vlnu za druhou, takže bylo jasné, že určitě nedojedeme skupinku před námi. Vesele jsme kroužili jeden okruh za druhým, v každém okruhu zkoušel nastoupit někdo jiný až v posledním jsem to zkusil také. Poprvé (v lese) to ještě nevyšlo skupinka zůstala v klidu, takže jsem to hned zabalil a čekal na Kuchař a zvednutou rovinku do cíle. Před železničním přejezdem jsem do toho šlápnul a zkusil skupinku roztrhat. Což se povedlo skoro ihned (překvapilo mě to) a za zadním pláštěm mi uviseli Jestřáb a Gavoš. Věděl jsem, že nejsem žádný sprintér, tak jsem náš vláček o třech vagónkách dovezl až do poslední zatáčky, kde nastoupil Jestřáb za ním hned Gavoš, přehnalI se kolem mě, jak jsem předpokládal tak jsem si dojel pro 15 místo.
  Celkově se mi POS velmi líbil, trať byla super (rozhodně ne rovinatá! - Alánku), osazenstvo také, myslel jsem si na pořadí kolem 10 místa což nevyšlo, ale jsem rád, že vyhrál člen Šlapek (gratulace Malinovi!!!)
  
  
  
• Strejda – Druhy vrchol sezony
  
  Moc jsem se tesil na svuj druhy vrchol sezony, a jak se ukazalo - pravem. Zpocatku sice to nevypadalo nejak ruzove. Na startu mlha, kosa a tradicne vsechny mne ujeli. Ale pak se to uz jenom lepsilo. Dojel jsem Honzu Sagla, ve dvou jsme dojeli skupinu, kde jeli tri nase statecne holky, Andy, Fafy a Misa, zacalo se vyjasnovvat, jizda zacala byt smysluplnejsi. Pak odnekud se vzali Semik s Rainym a zacali nas poctive tahat. Tak to si vzpominam, jak se mne krasne jelo na PrSu, ale tady to nebylo o nic horsi. S udivem koukam, ze kazde kolecko nam trva tesne pod 20 minut, to jsem vubec necekal. Uz se nam dokonce zdalo, ze nedojede nas ani celo. Ale prece, na konci ctvrteho kolecka se preritili prez nas. Posledni kolo se poneslo ve znameni ztrat. Nejdriv Fafy a Misa nejak to neunesli, pak Honza Sagl vypad do prikopu a nakonec Andy zradil retez. Ale jelo se mi porad neuveritelne dobre. U preposledni zatacky se dokonce citim na takove male zrychleni, a uz je po vsem. Nakonec jsem jenom o 5 minut pomalejsi, nez na PrSu, a to byl muj historicky nejlepsi vysledek. Asi az tak zle to v pristi sezone nebude. Pak jeste rychle musime vymyslet prezdivku pro Honzu Sagla, aby si mohl objednat slapkovske obleceni. "Hele, kdyz uz ty jsi Strejda, tak ja budu Deda!" A je to vyresene. Takze nakonec krasny zavod, vybrana spolecnot, vytecna organizace. Velky dik vsem, kdo se na tom podilel.
  
  

Fotografie