Dreamer –
Bylo nás pět
Zavod v Marianskych Laznich je dalsi z tech SUAC zavodu, ktere se vubec paradoxne nekonaji na Sumave. Tentokrat mi to ale az tak nevadi, protoze mam cely tyden dovolenou, kterou si ve stredu zpestrim vice nez hodinovym protocenim nohou prumerem 47kmh na Giant Lize v Plzni, kam jsem prijel po uternim dvoukile. Tam potkavam Kamila A. z Axonu, ktery me zve na ctvrtecni vyjeti po Domazlicku, ktere take neodmitam. Na patek hlasi Kamil masaz a na sobotu rozjeti pred zavodem, rikam si aha a chvili premitam jestli je dobry napad dat v patek dalsi dvoukilo a jestli bych nemel prehodnotit moje plany. Ty nakonec nemenim, moralku je treba drzet, ale prvni hodiny porad myslim na to jak si Kamil dava nekde masaz a ja v 6 rano jedu nekam ke Kvilde v v mlze a navlhlych silnicich. Ale kdyz se pak ranni oblacnost rozpusti a vysvitne slunce a trenink se prehoupne do sve poloviny, tak je to uzasne a jen si gratuluji, ze jsem vyjel. V sobotu uz tedy jen lehke vyjeti na krosu v lese prumerem asi 18kmh :) a v nedeli rano cesta do Marianek.
Zdejsi zavod ma 91 km, jedou se dva okruhy, kde je tezky kopec s 300m prevysenim, navic s nepravidelnym sklonem. Jedu do Marianek s dalsim clenem konkurecniho Axonu, Martinem Sokolem, ktery je z Kdyne, takze takovy ridesharing v praxi, uz me nebavilo cestovat na tyhle vzdalene Suac zavody sam, takhle si clovek aspon s nekym popovida. Prijizdime akorat na cas, rozjet se stiham jen asi na 15 min ale nejak to neresim, pod ten hlavni kopec to je asi 15km, takze dost casu roztocit nohy. Zavod je spolecny s Extraligou Masters a tak jsou na startu borci jako Ales Strnad, Petr Benes a dalsi. Je tu i tradicne sestava Spartanu, ktere moc neznam, ale je jasne ze budou tvorit zavod, nebo Fiala z Favoritu Brno, s kterym jsem cetl rozhovor s jednom z letosnich cisel 53x11. Jsou tu i dva borci Puskinak teamu, kde T. Radolf na startu hlasi, ze je tu vic lidi nez na Ceskem Poharu.
Odstartujeme za polojasne oblohy, teploty kolem 24st, je lehce dusno. Po startu scenar presne jak jsem cekal, pod kopec se jede pohodove tempo na rozjeti, tak si hlidam pozici, abych nebyl moc vzadu. Jakmile najedeme do kopce, zacina se jet podlaha, uvodni pasaz jedu na velkou, protoze jak jsem psal je to nepravidelny kopec a je tam rovnejsi usek a muj presmykac neni v nejlepsim stavu, takze lepsi ho nepokouset. Jakmile ale najedeme do prudke pasaze shazuju a hakuju celo zavodu. Prvniho prujezdu se bojim nejvic, ja se vzdy rozjedu naplno az po delsi dobe, takze si hlidam abych byl na vrcholu v celni skupine. To se dari, bolelo to, ale min nez pred rokem. Nahore je nas kolem 15ti a jedeme zvlnenym profilem dal. Je tam jeste jeden usek kde mi to pred rokem ujelo, ale letos si to pohlidam. Do Marianek se nas tak v polovine zavodu vraci porad stejny balik.
Dam si nejaky ten energeticky gel a uz se tesim na druhy prujezd kopcem. Tam najizdim dokonce z druhe pozice. Jedeme opet nadoraz, ze skoro nevnimam, jak po stranach stoji a hlasite povzbuzuji desitky fanousku, to je treba zminit, protoze to se malokdy na techto zavodech vidi! Stacim zamumlat "diky diky" a slapu ze vsech sil dal. Skupinka se rozpada, jedu kolem pateho mista, kdyz v tom z toho sileneho tempa jeste nekdo nastoupi, Fabisovsky ze Sweepu a Ales Strnad. Za nim vystartuje jeste jeden, pak Beda Prucha. Ja hakuju Jirku Voracka a to se vyplaci. Strojovym tempem dojedeme a predjedeme Bedu a pod vrcholem mame i Alese Strnada. Prida se k nam jeste jeden Spartan, jeste vydrzet par vterin maxima na vrcholu kopce, nahodit velky prevodnik a pak uz si uzivat jizdu v peticlennem vlacku.
Do cile bude uz jen zvlneny teren, za nami mezera. Je nas pet a ja verim ze takhle dojedeme do cile. Pred nami jede jeste v uniku Fabisovsky, ale to mi v zavodnim vypeti uniklo a myslel jsem ze jedeme o prvni misto. Ale ani jizda v nasi skupince neni zadarmo. Musime opravdu poctive stridat, skoro nemam cas se ani napit a je potreba hlidat kazde odstridani, staci jedno zavahani a vlacek vam ujede. Ve skupine ale uspesne jsem, poctive stridam, hrozne si to uzivam. Pak vidim pred nami takovy tmavy mrak, ale rikam si ze to je jen nizka oblacnost. To sice mozna je, ale pak z mraku zahrmi a za dalsi dve minuty uz jedeme po mokre silnici. Dest sice chytneme jen lehci, ale silnice neprijemne nahazuji a mrak po nasi strane vypada zlovestne. Tretry uz jsou mokre, ale neni cas nad tim premyslet, je to zavod. Jak znenadani bourka prisla, tak asi po 10min odesla a za chvili zase jedeme na suchu. Parkrat se ohlednu za sebe, protoze Ales Strnad hlasi ze nas sjizdi dalsi skupina, ja ale nikoho nevidim tak na pul kilometru, tak si rikam ze jen tak hecuje. Prichazi 4km sjezd par km pred samotnym cilem, za nami stale nikdo. Jedeme naplno, druhe kolo sjezdu prumerem 62kmh (prvni ve vetsim baliku 58kmh), zatacime z hlavni smer Marianky, kdyz v tom se ohlednu a vidim dva Spartany a kousek za nimi zbytek skupiny vc. P. Benese, Bedy Pruchy a dalsich. Absolutne nerozumim kde se tam vzali a jak nas mohli sjet, chapu ze s mymi kompakty jsem asi z kopce nejel rychleji nez oni, ale bylo nas pet, jeste ve sjezdu jsem se otacel a na stovky metru nikde nikdo.
Najednou je nas kolem 12ti a cil je par km pred nami. Trochu me to demotivuje a tak se radim na konec skupiny a mam co delat abych tam zustal, protoze Spartani s vidinou cile jedou jako k ohni. Snazim se hakovat Bedu nebo Jirku Voracka, ale moc mi to nejde. Blizi se cil a bude to opet hromadny spurt. Zjistuju ze nevim kde presne je cil, coz je velka chyba, ze jsem se pred startem nepodival. Zhruba tusim kde byl pred rokem, ale kluci rikali ze letos to bude trochu jinak. Odbocujeme z hlavni, vjizdi nam tam auto, saham na brzdy a zadni kolo Bedy je prede mnou asi 5m. At delam co delam, uz to nestahnu, cilova rovinka je sice do mirneho stoupani, ale je to marna snaha, tohle mi tedy nevyslo a k zadnemu spurtu jsem se nedostal z a nasi skupiny dojizdim sice ne uplne posledni, ale na konci urcite. Do cile dojizdim s tim ze budu treti za Jirkou a Bedou, ale protoze Beda jel zavod v ramci Extraligy Masters, mam tak krasne druhe misto v kategorii, Jirka byl opet o kousek lepsi a zaslouzene vyhrava. Ted uz vnimam jen ty pozitivni dojmy ze zavodu, ale opravdu to v ten moment nepotesilo, ze kdyz vyjedete na kopec v nejlepsi petce, ujedete vetsine Spartanu, borcum z Favoritu, leaderum ELM pak dalsich 25km jedete v uniku a nikoho za sebou nevidite, ctyri km pred cilem jste dojeti. Ale ruku na srdce, prave v tomhle je cyklistika krasna, ze pokazde napise nejaky zajimavy scenar a dokud nejste v cili, nic nemate v kapse, protoze se zavodi do posledniho metru. A to je jedine dobre!