Dreamer –
303 z Tel Avivu Hura na Jested
Patek rano, vstavam v pul pate protoze v Izraeli presli na letni cas uz ze ctvrtka na patek a jdu se naposledy pred odletem probehnout a zaplavat v mori. Po obede odlet, k veceru jsem doma. Citim se docela pouzitelne, i kdyz cely tyden byl narocny a moc jsem toho nenaspal, znate to, zmena prostredi, clovek chce stihnout a videt spoustu veci. Presto pisu Kolikacovi sms ze rano se mnou muze pocitat. Chysta se vyjizdka Hura na Jested, u ktere nechci chybet. Rano vstavam, plnim kapsy tycinkami, bananem az si rikam ze si toho beru moc. Kdybych tak tusil, jak jsem se mylil.
Na Jizo prijizdim prvni, ale zahy dorazi zbytek nasi mini skupiny a mirime na sraz do Sojovic. Jested jsem jeste nikdy z Prahy nedal, padaji slova o trikilu, rikam si "pohoda" to uz znam, to me neprekvapi a vlastne je mi to jedno, protoze uz jsem si tuhle metu splnil pred par tydny. V 7 rano je docela zima, nastesti jsem v teple byl jen pet dni, takze aklimatizace neni tak hrozna. Povzbudi me kdyz i HonzaB hlasi ze je mu zima, nejsem v tom sam. Pred Sojovicemi nas na dobrych 5 minut zastavi zavory. Zatim se mi jede dobre, ale kdyz se v Sojovicich spojime se zbytkem a cely balik ma kolem 25 lidi, zacina se docela jet. Zacinam mit docela hlad a kdyz se me po 3 hodinach Kolikac pta, jestli jsem uz neco jedl, ze asi neco da, odvetim ze uz jsem jedl a to dokonce pred hodinou. Nejak do me dneska ty tycinky a banany padaji rychleji nez normalne. V patek jsem snidani odbyl, obed diky hladoletu s Wizzairem, ktery neda zadarmo vodu ani kafe nemel a vecer jsem to uz doma nejspis nedohnal.
Jede se svizne, pribyvaji diry, vetsina na letnaku a mne upadne nyt na prednim blatniku, takze po kazde vetsi nerovnosti, kostkach nebo dire mi zacne blatnik drhnout. Poprve, podruhe stiham balik zastavit, potreti se mi to stane kdyz jedu na chvostu, coz ma za nasledek ze mi balik ujede a sjizdim ho peknych par km. Jested se blizi, porad mam hlad, davam dalsi tycinku, pripojuje se McHammer a vypada trochu zklamane kdyz vidi meho zimaka, asi se tesil jak si to se mnou dneska rozda o premii na Jested. Dopredu mu rikam, ze dneska tam budou jini strelci, i kdyz samozrejme pokud mi to pojede, rad tam budu taky. Prvni prekvapeni nastava jeste pod Rasovkou, kde dochazi k deleni baliku, Kolikac s Turistou voli kratsi cestou. Ale proc ne, pokud se dnes uplne neciti, nema cenu to hrotit, anvic to mame z Prahy nejdelsi. Vetsina pokracuje na Rasovku, kde se jede prvni srot. Celo mi ujizdi, nejdriv si rikam ze posetrim na Jested, ale nakonec mi to neda a druhou pulku jedu nadoraz a dojizdim za Camrdou. Nahore docela dlouho cekame na Lenku, jedinou holku dnesni vyjizdky, zaslouzi si obdiv.
Sjezd do Liberce, blatnik porad obcas zazlobi, ale uz vim jak ho i za jizdy vratit do polohy aby mi nedrhnul o kolo. V Liberci stihmene jenom rict, ze na sjezdovce se jeste lyzuje a strelci na jednicich rozjedou tempo, ktere je pro me neresitelne. Mym souputnikem dnesniho dne se stava Bobek, ktery jede kus prede mnou, ale mam ho porad na dohled. Tak to pokracuje az nahoru, celo vubec nevidime, davaji nam dobrych par minut. Pritom si celou dobu davam co to jde, takze jsem spokojeny. Rad bych vyjel nahoru prvni, druhy nebo treti, ale dneska na vic neni. Nahore rychle mirim do vysilace trochu se ohrat. Oblekam extra dres, takze ve sjezdu dolu mi zima neni. Rychle do samosky v Oseku a uz to jede, kafe, houska, pernik, to muj prisun energie, ktery me vzdy spolehlive nakopne. Konecne vidim davku kterou si dava Malina, je asi dvojnasobna proti moji. Zase se jede docela rychle, spice Turisty boli i v haku. Prisun energie byl jen kratkodoby a ja postupne upadam do stavu, ktery mi neni moc prijemny. Na tachaci se blizi pomalu ale jiste dvoustovka, bidon poloprazdny, v kapse posledni tycinka a ke Kaprovi jeste docela daleko. Kolem Doks, Dube a v Kokorinskem udoli se peloton vzdy deli na skupinky, ja v te prvni nejsem nikdy. Nastesti se vzdy ceka, tak je cas trochu si orazit.
Kolikac rika ze bychom meli vynechat pohosteni u Kapra a jet rovnou, taky toho uz ma dost, i na ostatnich je videt velka unava. Ja ke Kaprovi ale musim, jednak je to tradice, jednak bych bez doplneni vody a jidla do Prahy dneska uz nedojel. Poslednich 20km jedu bez piti a myslim na polevku, ktera se bude u Kapra podavat. Konecne jsme tam, z poslednich zbytku sil donesu tezkou bednu piv ke stolu a usednu k zaslouzenemu odpocinku. Polevka, pecivo, birell, konecne se zacinam citit zase jako clovek. Prichazi bonus v podobe klobasy a cibule. Druhe kafe v jednom dni nikdy nedavam, ale dneska ho s radosti prijimam a spolecneho s koblihami si uzivam extra prisun energie. Do Prahy to jeste zadarmo nebude.
Rozloucime se s Kaprem, kde to bylo opet za jednicku s hvezdickou a jedeme vstric zapadajicimu slunci. Turista dle ocekavani na spici, nejdriv to porad boli, ale cim se blizime k Praze, tim euforie stoupa, protoze hlava uz vi, ze to dneska zvladne. Zacinam se citit lepe, takze kdyz mam na Jizu 285 km, vim, ze i kdyz je mi to jedno a nepotrebuju si nic dokazovat, ze tu tristovku zase proste chci dat. Mlhos tu neni, ale cestu si pamatuju z minula a tak jedu na Kunratice a pak smerem domu. Na 298 km se mi vypina Garmin, skoda, dneska vydrzel o dost dele nez minule, pri delsich pauzach a hlavne u Kapra jsem ho vypnul. Zbytek dojedu mezi Pankraci a Kacerovem, jeste se zastavim koupit si noviny, abych mel v nedeli co cist a za tmy a pohledem na posledni zablesky svetla smerem na zapade konecne zastavuju.
Co dodat? Ten stav kdy mate na tachaci dve ste km a prijde vam ze jedete teprve chvili, ten stav, kdy jste prosity a mate obavy, jestli vubec dojedete domu, ten stav kdy se dvacet rozlicnych lidi spoji v jeden celek, to jsou zazitky, kterym se maloco vyrovna!
::
Propozice ::
Mapa a profil ::
Diskuze ::
Foto