Akce Hurá na Grossglockner 2017

Akce Hurá na Grossglockner patří do kategorie Vyjížďka. Datum: 2017-05-19.

Trasa a profil :: Foto

• Dreamer – Spontanni akce
  
  Je ctvrtek rano, pisu si neco s kolegou Jirkou na Slacku, kdyz v tom mi od nej prijde zprava "hele nepojedem na ten Grossglockner zitra?" Jirka tam ma za dva tydny jet zavod a chce si projet trasu. Cele jsem to bral jako takove hecovani, protoze myslenka byla vyjet rano z Prahy, po 5h dojet pod Grossglockner, 2h jet nahoru do kopce a pak jet zase 5h autem domu. Blaznive, nesmyslne. Nicmene tim jak to silene je, tak se mi to libi! V patek ma byt letni den a mohl jsem se jit treba poprve opalovat nekam k vode, ale realita je ta, ze budik pred 5h rano me probouzi, abych zahy pote sedl na kolo a jel do Zbraslavi, kde me Jirka nabere a v sest rano vyrazime smer Rakousko.
  
  Cesta svizne ubiha, jsem trochu rozespaly, ale zaroven se hrozne tesim, protoze v Alpach jsem jeste na silnicnim kole nejezdil, i proto jsem se nechal premluvit k tomu je tam takhle narychlo na otocku. Dalsim duvodem bylo, ze pristi tyden uz by se vhodny den i kvuli praci a dalsim aktivitam hledal tezko a navic nema byt ani tak priznive pocasi. Na hranici stavime, zacina byt teplo. V 11h jsme podle planu v Brucku, kousek od Zell Am See. Slozime kola a vyrazime smer Grossglockner. Samozrejme jsem po ceste tak trochu rozlamany, nevyspaly, ale okolni letni pocasi a rozkvetle alpske louky a hlavne zasnezenene hrebeny kopcu nas nabijeji, takze v kratke rovinate pasazi jedeme docela svizne. Je ale velke teplo snad kolem 28st, az se tomu nechce verit. Zahy se zacne silnice zvedat a protoze fouka vitr proti, hodne brzy shazujeme na malou placku.
  
  U mytne brany nejdriv hodime 2eura do automatu na mereni casu vyjezdu kopce pro cyklisty, abychom zjistili, ze automat dnes nefunguje, ale penize si uz ponechal, to je ta rakouska preciznost? Jedeme dal a Jirka mi zahy poodjizdi, aby si otestoval cas a hlavne svuj novy wattmetr. Ja si jedu svoje tempo, kopec neznam a to prevyseni z 700m odkud jsme vyjizdeli (brana mela kolem 1300m) do 2500m me trochu desilo, takze jedu spis opatrne. Predjizdime par turistu na kolech, ale jinak je provoz hodne slaby, ani aut a motorek takhle v patek po obede moc nejezdi. Porad je ale horko a mne se moc dobre nejede, jak zjistuju uz vlastne od te doby co se silnice zacala zvedat. Dukazem je i to, ze uz delsi dobu jedu na nejlehci prevod 34x25 ktery mam, jen serpentinach dam tezsi. Jinak ma ale silnice sklon porad 10-11% a moje jizda "jedu si svoje tempo" se pomalu ale jiste meni na "hlavne bych nahoru vubec vyjel". Jirku uz davno nevidim a jedu nahoru rychlosti asi 10kmh. Snazim se jet v sedle, ze sedla a nejak se rozjet, ale zatim to nevypada. I tak si ale aspon uzivam okolni vyhledy, delam par fotek. Pred 24 hodinami by me nenapadlo, ze ted pojedu v Alpach v letnim dresu na jeden z nejtezsich kopcu pod nejvyssi horou Rakouska, je to sen!
  
  Nahore se uz znatelne ochlazuje a zaroven prichazi poryvy vetru, jeden z nich me skoro sunda z kola. Zaroven jak jsem poprve v zivote v 2500m tak citim ze semi trochu mota hlava, tak radeji jeste zvolnim, posledni co chci je tu nekde zkolabovat. Jirka ceka na vrcholu kopce pry uz 10 minut to mi teda pekne ujel, fotime se, oblekam plastenku a navleky, teplo tu moc neni. Snehovych barier je kolem dost a misty maji i nekolik metru do vysky. Odbocku na Edelweisspitze ted vynechavame, protoze chceme jet pres Hochtor k ledovci nad kterym je vyhlidka Kaiser-Franz-Josefs-Hofe. Ovsem uz samotna cesta na Hochtor je pro me dalsim utrpenim, protoze je nejdriv sjezd a pak zase do kopce. Po silnici tecou misty potoky vody, je chladno, fouka skoro vichr a mne to nejede. Jidla jsem si moc nevzal, ale mam jeste velkou tubu Pikaa, ktera se zacina hodit. Rikal jsem si ze ji snim tak polovinu, ale ted uz vim, ze bych potreboval tak dve baleni. Projizdime tunelem Hochtor, kde je taky dost vody a sjizdime opet z kopce. Protoze nevime presne kde je odbocka k ledovci, asi dvakrat stavime a koukame do mapy, ona silnice porad klesa a predstava ze pri ceste zpet pojedeme tohle do kopce moc vesela neni. Konecne jsme ale u odbocky a mirime k ledovci. Museli jsme ale sestoupit nekam k 1900m a ledovec je 2300m, cimz si navic uplne jisty nejsem, protoze jsem to jen narychlo odhadl z mapy v mobilu pri ceste autem. No a kdyz jste v krizi jako jsem ja, tak je sakra rozdil jestli ma kopec o 200 vyskovych metru vic nebo min. Aspon ze uz je zase teplo na tomhle jiznim svahu, i kdyz tyhle zmeny teplot mi dneska celkove moc nesedi. Jirka zase zmizel, zastavuji a sundavam plastenku. Mam chut to otocit a rikam si ze zpatky k auto asi nedojedu. Dostane do sebe zbytek Pikaa, dam si i posledni tycinku a snazim se pit. Projizdim stojkou v polotunelu, kdyz se stane zazrak a vidim ze jsme v cili na vyhlidce. Presneji receno v polovine dnesniho vyletu. Par fotek, koupit suvenyry, opet obleci plastenku a vyrazime zpet, protoze cas bezi rychle a je asi pul ctvrte a plan byl vyjet zpet kolem 17h. To uz asi dneska nevyjde.
  
  Pak se ale stane maly zazrak a mne se najednou zacne jet lepe. Tezko rict cim to je, asi ze jsem snedl co jsem mel a uz si nic nesetril, protoze nebylo na co. Taky to, ze jsem vedel, ze pulku mame za sebou a ja tak mel predstavu kolik nam jeste zbyva. Najednou Jirkovi stacim a neujizdi mi. Na vrcholu Hochtoru se jeste zmacknu a dojedu ho, tak si jeste strihneme kratky spurt, jako kdybychom nebyli oba hotovi i bez toho, fakt super napad spurtovat o ceduli v 2500m po 4h jizdy! V poslednim kopci dne k odbocce Edelweisspitze chyta Jirka dokonce krece do nohou, coz se nakonec nedivim, vzhledem k tomu jake tempo doposud jel a jak mi vsude snadno ujizdel. Na Edelweisspitze tak uz nejedeme, ja bych to asi jeste dal, ale aspon mam neco schovane na priste. Par poslednich fotek a mirime z kopce dolu. U mytne brany jde plastenka dolu a pak uz jen vychutnavame v euforii dojezd zpet do Brucku. V dali prichazi prvni bourkove mraky, takze i pocasi dnes bylo na nasi strane, chytnout nahore dest nebo bourku by byl asi muj konec.
  
  Mam najeto 100km a nastoupano pres 3000m a citim se jako po dlouhem Krusnotonu, takhle na dno sil jsem si letos jeste nesahl. Nakonec ale vsechno vyslo a byl to paradni den, na ktery jen tak nezapomenu. Takove spontanni akce, kdyz vyjdou, jsou neopakovatelne!
  
  
• HotGeorge – Silena akce, ale zazitek na cely zivot!
  
  Tak dokud jsou zazitky jeste cerstve :) Je potreba to vzit ze siroka. S myslenkou zajet si na Grossglocke tesne po otevreni cestyv barierach snehu na otocku v pripade dobreho pocasi si pohravam uz dyl, ale nemoc tu myslenku odsunula. Kdyz jsem si ale vsiml, ze v patek ma byt v Pze 28 stupnu a Karel mi v praci pise kvuli uplne necemu jinemu [)], tak ac tyden po antibiotikach, pripada mi to razem jako super myslenka Slovo dalo slovo a operativne se domlouvame, ze dalsi den v 6:00 odjizdime ze Zbraslavi. Vecer jeste premyslim, jeslti prehazovat kazetu na 11-28 misto 11-26 (ve predu mam 52x36), moc se mi nechce, protoze je pozde a rikam si, ze "to prece vyjedu"...ale nakonec rozum zasahnul a rekl "na cos sis tu super drahou kazetu teda kupoval?!?!" a prehazuju. Karel rano dojizdi stylove na kole, za 5 hod jsme v Brucku, prevleceni apod. a v 11:30 vyrazime vstric zazitkum! Dole az vedro, takze tenke triko, a kratke-kratke, zato kapsy narvane. Chvilku laskuju s myslenkou, ze by to nahore mohlo byt jen na vesticku, ale po kontrole teploty na Edelweissespitze (sest stupnu) usoudim, ze tu bundicku asi uvezu Pomerne dost fouka, skoro presne proti, ale to nas nemuze zastavit. Mojim cilem je si vyzkouset jet na watty, uvazuju, ze bych to okolo 290W mel byt schopen vyjet. Karlovi lehce poodjizdim uz v 2km 10% predzvesti halvniho stoupani, ale u mytne brany cekam a koukame, jak si vytisknout listek pro mereni casu, at mame diplom Hazu 2 eura, nic se nestane, jdu si stezovat a pry to nefunguje v dobe od 9:00 do 15:00. Ne asi. Ale eura to zere furt. No co uz. Zahajuju tedy sve prvni seriozni watt-stoupani. Ze zacatku se jede super, takze je tam skoro porad 300W, Karel si jede sve tempo a po cca 1.5km zvolnuje. Po 30min uz mne to docela boli, zvlast v serpentinach, kde se lehce zvolni je to dost na moral...ale jedu dal...po 40minutach vim, ze mam na vyber. Bud to zkusim udrzet az nahoru a tam zdechnu a s trochou stesti zvladnu jeste dnes dojet dolu, nebo si dam jen 50min a pak si ulevim, at muzu pak jet dal. Rozum znovu vitezi a volim variantu 2 Nakonec tedy 297W 50minut, zbylych 15min pak 275W. V hornich pasazich pak dost nepriemny vitr, haze to se mnou i v 10km/h. Nahore ovsem krasa, zase to tu zasnezene vypada uplne jinak. Karel chyta v hornich pasazich relativne krizi, nakonec cekam skoro 10min, ale jeho cas mel teprve prijit! Po povinnych foto a nastvani kamaradu fotkama pokracujem dal na Hochtor - tahle cesta uz nas s Magdou jednou vytrestala a nejinak je tomu dnes :) Blbych snad 5km z toho pulka z kopce a druha do kopce, ale boli to! Cestou tam to teda boli spis Karla, jehoz krize pokracuje, mne se zatim [!] jede dobre. Cesta je docela mokra od tajiciho snehu, misty projizdime snad 5m zavejemi, tak jsem si to predstavoval Za tunelem rychla domluva, ze teda dojedem az na kukacku na ledovec na Kaiser Franz-Josef Hohe, Karel to v aute studoval, ze to neni tak daleko.... Po 2km prevazne mokreho sjezdu s dost studenou vodou zastavueme a kontrolujeme, jestli jsme to nahodou neprejeli - ukazuje se, ze musime jeste asi dalsi 4km dolu...ktere ale pak budeme muset zase vyjet! Karlovi se prilis kvuli jeho stavu nechce, ale kdyz uz jsme tady.... Dostavame o nejakych 650m niz a cca 450m musime zase vystoupat...znovu se delime, uz se mi jede o dost hur, ale nesetrim se a poslednich 1500m snad do 12-13% uz to tam teda moc neni...myslim na Karla s jeho 34x25 a doufam, ze mne neproklina az tak moc. Nahore kosa, vyhled na ledovec, pekny. Ale jednou asi stacilo ) Dulezity je i obchod s kolou a Bounty :) Mam toho uz plne zuby a vcelku se desim tech dalsich celkem cca 800 vyskovych, ktere nas cekaji na ceste zpet. Sjezd dost vetrny, takze opatrne a hura nahoru zpet k Hochtoru, cestou, kterou uz zname. Obavam se, co Karel, ale ten chyta druhy dech a drzi odstup par metru, v prudkych pasazich lehce ztraci, jinde si to zase dojizdi. A uz se nam to opet zvrhava v zavod! Naopak mne dochazi a 2km pod vrcholem prichazi mohutna krec, au! Pres bolest to nejak rozjedu, silou vule drzim odstup asi 20m, prichazi znacka "vrchol za 400m", posledni kontrola stavu, Karel asi 10s za mnou, to uz musim udrzet...a 50m pred vrcholem Karel vedle a nastupuje! Z poslednich sil zrychluju, ale nahore vypadam jak Jenda Rozek na Sant Gothardu [kdo videl video, hned si vzpomene :-]], nastesti je kolem mene divaku. Karel prilis nechape, ze pry by jel hned dal...Ultra maratonec se nezapre. A ze si jeste ten posledni vyjezd od Hochtoru [tech zradnych 5km] muzem dat v tempu. Me telo ovsem odpovida: "nemuzem". Jenomze bych to nebyl ja, takze ve sjezdu to trochu poustim, je tam 20s, tak je zkusim udrzet, vzdyt jsou to je jen necele 2km stoupani....v nohach ovsem nula, jedu uz za hranou a po 600m chytam v 12% sekci mohutnou krec do obou stehen a leveho lytka tak, ze malem slezu z kola...tohle nejde. Karel kolem projizdi a mou jedinou starosti je udrzet dustojnost, tj. nezastavit! A tak klickuju 7-8km/h abych to nejak rozjel... Nemit tady tech 28 zubu, tak se rozbrecim. Karel pak ceka na odbocce na Edelweissspitz, jestli si ty 2km nahoru jeste nevyjedem. Trochu ho podezrivam, ze mne chtel nastvat, pac jsem na to, ze bych chtel jet 2km do 12% po kostkach fakt nemohl vypadat ) Promin Karle, snad priste! Nastesti nas ceka uz jen sjezd. Dost fouka, v rovnych sekcich primo do zad, az mam strach jak se to vzdy silene rozjede - jednu chvili to poustim na 80km/h, ale komfortni to neni a tak to radeji zklidnuju. Od mytne brany uz pak relativne v poho az k autu...dokonce ma hrdost veli vlezt chvili i na spici, coz v mem stavu vyvolava po dojezdu dalsi krizicku, kdy jsem schopen jen s nepritomnym vyrazem sedet na lavicce a silou vule do sebe tlacit jidlo. Nastesti stav po 25min polevuje, takze balime a domu. Silena akce, ale zazitek na cely zivot. Diky Karle!