Akce Okolo hostivařské přehrady 2017

Akce Okolo hostivařské přehrady patří do kategorie Triatlon, duatlon, běh. Datum: 2017-12-02.

:: Propozice :: Mapka s profilem :: Diskuze :: Celkové výsledky :: Foto

Výsledky: (délka 6,6 km)
Honzis 24:30 // 3:40 na km
Pimple 26:11 // 3:58 na km
Dreamer 27:07 // 4:07 na km
Míra 27:59 // 4:14 na km
Kocour 28:34 // 4:20 na km
Tomáš B. 28:42 // 4:21 na km
Kolíkáč 28:47 // 4:22 na km
Lucka 32:32 // 4:56 na km
Kapr 32:32 // 4:56 na km
Lenka B. 33:22 // 5:03 na km
Aleš 41:00 // 6:13 na km

Historie: 2010 :: 2011 :: 2012 :: 2013 :: 2014 :: 2015 :: 2016

• Dreamer – Mrazivy sprint kolem Hostivarske prehrady
  
  V patek si delam na nasem teamovem Whatsappu legraci, ze asi na sobotni beh Okolo Hostivarske prehrady nedorazim, protoze mi nejak neni dobre. Samozrejme to rikam v zertu, ale vecer mi opravdu uplne nejlepe neni, navic me zacina pobolivat zub. Rano to uz nastesti vypada dobre, pro jistotu se jdu rozjet na hodku na trenazer, nebot za oknem je mlha a nejspis i mraz, komu by se chtelo ven? Start je az v 11h, jedu metrem na Haje a davam si kilometroove rozbehnuti. To uz se citim docela dobre, zima je ale porad velka. Alespon prosvita slunce, prakticky stejne pocasi jako pred rokem. Na tom se shoduji s Kaprovic rodinkou, kterou potkavam na parkovisti. Pak potkavam i ostatni od nas a Honzise.
  
  Trochu se jeste rozbehnout a to uz stojime vsichni na startu a jdeme na tenhle kratky, ale vyzivny zavod! Jako pred rokem se do prvni lajny nahrne spousta lidi a tak kdyz se cesta zuzi, jeden na co delat, aby to cele ustal. V uzkem koridoru skrz krovi se to pekne zaspuntuje, az za mnou skvele bezici Kocour zacne nadavat. Myslel jsem ze na me, tak se mu omlouvam. Kocour vubec odstartoval famozne. Pak se nastesti cesta v lesiku rozsiri a je prostor posunout se trochu dopredu. Dockvaknu si dve mensi skupinky prede mnou a to uz me dobiha Kapr junior. Jeho tempo je ale vrazedne, jak zahy zjistuji. Na hrazi jeste kalkuluji, jestli se zmacknout a bezet s nim, ale ne, dneska na to uplne nemam.
  
  Radeji si tak bezim svoje tempo a to se vyplaci, protoze do cile je to jeste daleko a nechybi useky nahoru dolu. Jak nabehneme na asfalt, tak se trochu do kopce posunu, ale tam kde foti Profesor, toho mam opravdu dost. Nastesti je to uz jenom z kopce a tak dat jeste pozor a neuklouznout na namrzle ceste, trefit uzkou cesticku u hriste a pak uz jen zaspurtovat do ciloveho kopce. Cas nevim, kolem 27 min, ale v cili jsem opravdu myslel ze se pozvracim, tak moc ten zaver v mrazivem vzduchu bolel. Za chvili dobihaji ostatni, rozdily jsou male. Spolecne foto, trochu horkeho iontaku od Kolikace a rychle bezim zase domu, abych zbytecne nepromrzl. Stejne jako pred rokem to i letos bylo moc hezke, jen tak dal!
  
  
• Honzis – okolo Hostíku fofrem
  
  Ráno pohled na chmi.cz - Praha Libuš hlásí -4,5C! Hm, srabácky hrabu zimní tretry, lyžařské rukavice a bundu. Jedu na crossu, no moc to nejede, cesta na jížo je nekonečná, 41km "na zahřátí". Rozklus jen tak aby se neřeklo, je to tady našlapaný, ale chybí hvězdy, takže chvíli je za hvězdu Honza Hostička na čele, já se pomalu prokousávám dopředu až se usazuji na cca 6.místě. Běží to slušně na mizérii posledních dnů. Zelené Adiosy na nohách, to mám vždy nějak "lepší pocit". Nekoukám na hodinky, koukám jen před sebe a po hrázi jsem už trochu koženej. Trochu mě vyděsí když se cesta stočí lehce vlevo a původní domněnka že už je přehrady konec bere za své a musím ještě dál makat než se ocitnu v Petrovicích. Kopec moc nechutná, i když to vlastně žádnej pořádnej kopec není. V dáli Tom Šťastný, za ním Honza Hostička a vedoucí Freilicha už ani nevidím. Setřásl jsem běžce za mnou a už s přehledem mohu kontrolovat 4.flek. Já ale usiluji o nějaký slušný čas a drtím to furt. Jen zběžně kouknu na hodinky, ještě asi 900metrů, pod 25 to bude. Poslední kopec už tak nějak v rámci morálky, zastavuji hodinky po 24:30min. což je vyrovnaný nej osobní čas tady. Spokojenost, na víc není, aspoň tak, 3:41/km. Za chvíli se to už hrne do cíle - Dreamer, Míra, vždy vysmátej Kocour a poblitej Kolík, který poslední dobou potvrzuje, že při závodě je potřeba se zmáčknout! Po doběhu je vcelku teplo, ještě vyklusnu s Tomem a pak si jen převzít skleničku za bronz v kategorii dnešního běhu a bronzový pohárek za KOPCE 2017. Pak "jenom" 41km domů, naštěstí je příjemná "nula" a vítr trochu pomáhá, takže to trvá o 10min míň než ráno. I tak doma celkem K.O. a to mám zítra běžet HSH
  
  
• Kocour – Ani rychle, ani pomalu
  
  Pátek super, nohy z nebes, nic po čtvrtku nebolí. Hlava je opájená myšlenkou zaříznout Kolíkáče o více než 5 vteřin. Hlavně se nenacpat bo je tam kopec ten musíš letět Kocoure, ne jako s Camrdou ufuněně za 5minut. Ták těstoviny, ještě oliváček, zakápneme, trochu rajčátek a sýr, kdepak jen je? Á tady v tom zeleném obalu, ale to není zelený obal, to je plíseň. No nic, sýr tam prostě chci, to nebude vadit, no je to pěkně hnusný, raději tu plíseň decentně odkrojím. Bezva, to je lahoda, má to takovej štiplavej ocásek, hmmm?!?
  RÁNO
  Bože v noci 2x na hajzlu, naštěstí jsem prostěradlo nepo*ral, kolik jsem toho snědl, to snad není možný.A hele soused od stoupaček už taky vstává, v kolik je vlastně ten start, no podívám se na propozice na záchodě, raději si tam ještě zajdu ... co kdyby .... (poznámka pod čarou. To "CO KDYBY" bylo ještě 3x ) \
  
  Běžím k Mírovi a společně na Háje, lehoučkej jako pírko, žádnej tlusťoch, normálně vysekaná šlapka (píšu samozřejmě o sobě), nedám na sobě nic znát, dnes to tam pošlu. POŠLU!!! Čau Honzisi, Dreamře, Roberte - kde parkuješ, rodina Kapříkovic, Aleš, Tomáš s Lenkou od HICáků, Pavel Prchal. Samé známé tváře, to bude bomba, to má grády. Počasí parádní. Rozklus adekvátní. Camrda a Profesor zalezlí v noře a v teple.
  Hned po startu se prosmíknu o úroveň dál, Hele Honzis, jen si běž vstříc 4. fleku a v seriálu celkově bronzovému umístění, gratuluji rakeťáku! Makám, šlapu, žiju! Ták, teď za zatáčkou je to už volnější tak pojďte si mě seběhnout, kde je ten kolohnát Robert? Hele Snílek, tak za něj, ukaž jak se běhá desina pod 40. slušný, pěkně v tempu. Je vidět, že jsi úplně někde jinde. Sakra! kdo mi sešlápnul tenisku, je zutá, kurwa drát. Nakopávám, jako na MTB a noha je zpátky v kecce, zázrak! Ne Dreamře neomlouvej se, to bylo na toho za mnou! Hele zas tak rychle nemusíš, ty vole 4:05 a teď běžíme 3:50, no jen utíkej já počkám na TTT Míru. hele už je tady a ještě před ním Pimple - běží jako gepard. S Mírou to bolí, ale to jsem věděl, teď uviset co nejdýl, ale že na něj nemám je jasný po dvou krocích. Podél plotu se otáčím a s Kolíkáčem na sebe řveme, jsou jen 50m, holt je odpáral špunt, vidím i Tomáše (HIC). Cíl č. 2, oplatit mu porážku z Voděrádských Bučin, tam si mě namazal na chleba, nezdá se, je dobrej. Na hrázi jde před nás postarší soupeř. Nééééé Míra se ho chytá, jede se pod 4/km. To nedám, vypla hlava, osobák podel hráze bych možná dal, ale pak je tam ten kopec, tak to je v háji, sakra. No jen si mě docvakněte, jak to udělám, seru na to, poběžím. Robertéééé kdéééé síííííí. Mám je, teda oni mají mě, krásně běžej, Tomáše střídá Robert, pak zase já, ale před náma žlutej (to není rasismus), Rozhodující chvíle, ale neplánoval jsem jí: Na konci přehrady ďolík, zrychlí se, proletíme a najednou má Kolík díru, sakra! Volám Roberte pójď, Tomáš trochu ztrácel už před tím.
  Ulice Euklidova tady to stoupá a ještě pak stoupat bude. Běžím ještě pomaleji než s Camrdou ve čtvrtek, ostuda, čekám jak moc mě to zataví, Míra na dohled, počítám vteřiny k lampě, má náskok 24 vteřin, třeba vykysne .... ne, kysnu já. Další mezižas už je 32 vteřn zásek. Do zadele! Sice běžím údržbu, ale na samotku. Nechci bejt na horizontu poblitej, ještě mě pak čeká 400m dolů a finále v podobě kopečku za šatnama.
  Tomáš si docvakl Kolíka, zase sakra a dohánějí mě, už to není 40 m, už je to do 20m. Nahoře Profesor, hele ať mi to sluší a hlavně mi nefoť prdel, díky.
  Z kopce se mi nedaří seběhnout kluka přede mnou kterého jsem postupně dotahoval, tak to je škoda, ale vypadá to, že mě Tomáš s Kolíkáčem už nedoběhnou. Pohlídám si pozici, ani nesprintuju, je to pod 29, takže osobák, je to 28:35 takže půl minutka. Doufal jsem v lepší. Kolíkáče nakonec obkládá Tomáš, tak příště mu to vrátíme Roberte :) Chce to víc prásknout a kašlat na taktiku, dnes hlavně v závěru. Začátek jsem přepálil, ale kdo nezkusí - neví! Každopádně spokojenost. Všichni jsou vysmátý, osobáky padaj. těšíme se večer na valnou hromadu a Camrdovy žebra. Sláva nám, ať žijeme.
  
  
• Kolíkáč – Pan dirigent Kocour!
  
  Okolo přehrady, domácí závod, který většinou kvůli rýmečce musím oželet. Ale letos zdravíčko překvapivě drží a natěšen se hrnu na start. Raději autem, ať po závodě jsem hned v teple. Příroda nám totiž do rána vykouzlila krásné ledové království. Ne, dneska to nebude dole krátký, teplota kolem nuly nám pěkně protáhne plíce. Sojovice v plné sestavě, Dreamer, Míra, Honzis, do toho Pavel Prchal, Tomáš a Lenka Bartošovi, ale především můj magnet Kocour. Bude zase fungovat to spojení jako v Čelej anebo v Berouně? … Prásk!
  Nebude. To howado od stoupačky vyrazilo hlava nehlava a vyhnulo se tak úvodnímu špuntu, kde to mydlím křovím, ale stejně to všechno odbíhá. Jako kdybych se virtuálně odrážel od soupeřů se deru vpřed, úvodní šrot mě dokonale mele. V dáli naštěstí stále vidím Mírovo svítivé triko a před ním Kocour!
  Proběhli jsme kolem malého rybníčka, menší hup do lesa a jsme v lesoparku. Míjí mě Pimple, tak takový hák nemám, ale když mě po chvíli předbíhá dres HIC, tak to už musím. Legenda UAC Tomáš Bartoš a jeho ladný krok, mě teď bude společností až do cíle. Kocour hlásil před startem, že mu Tomáš nadělil 3 minuty na Voděradech, tak snad se stane zázrak a my spolkneme stoupačku. U pokladen vodního světa už na něj řvu, ale on hákuje zkušeně Míru a nehodlá ho jen tak pustit. Jsme na hrázi, točka doprava a vzdálenost se nezmenšuje. Trpím jako zvíře. Tomáš snad ani nedýchá, já mu funím v háku a přes rameno vykukuji, kdy si Kocour vystoupí. Tohle přeci nemůže dát!
  Konečně, Míru pustil a pomalu se k němu přibližujeme. Kde jste? se ptá … Tady woe! Jsem pěkně načatý. Ten úvodní šrot mi moc neprospěl. Ale máme Kocoura, určitě přepálil začátek a teď půjde do kytek. Jdu před Tomáše, ale Kocour bez problémů za mě. Běžíme asi v 5 lidech, začíná mě jakoby nějaký ostrý předmět zespoda dloubat do žeber. (Pak jsem se dozvěděl z lékařských kruhů, že to jsou většinou zvětšená játra). Skvělý pocit před rozhodujícími pasážemi. Takhle Euklidův kopec nedám, trochu oráchnu v závětří. Zdá se, že jsme Tomáše urvali, přichází ďolík u bufetu, ale i mě naskakuje dírka. Kocour ještě povzbudí, ale dnes magnetismus nefunguje. Nelepím to!
  Euklid tu je a s ním i zezadu mě dorážející Tomáš. Zase za něj a trpět a trpět. Zase vykukovat přes rameno, jestli ten Kocour nevypadne. Vypadl, ale ne moc. S přehledem si drží náskok, bahnitá stezka a pak asfaltový úsek. Tady jsem plánoval útok, tady jsem chtěl nohy z nebes, ale bohužel. Nic nepřichází, jako kdybych se plazil. Profesor povzbudí foťákem, a sbíháme k poslednímu hupu do cíle. Tomáš hecuje, ale nemám kde brát. Do cíle mě ještě přeletí nějaký letadlo zezadu. Uf, mám to za sebou. Dnes to nepřišlo, takový ten pocit, když nohy volně letí a hlava se vznáší, ne, ne, pěkně utrápený to bylo. Gratulace panu dirigentovi Kocourovi a Tomášovi ... ale stejně jsem si to žil, díky všem za krásný match!