Akce Praha-Doksy 2018

Akce Praha-Doksy patří do kategorie UAC. Datum: 2018-05-31.

Nejdelší varianta má délku 79 km.

:: Propozice :: Mapa a profil :: Diskuze :: Celkové výsledky :: Foto :: Flyby :: Relive

Historie: 2005 :: 2006 :: 2007 :: 2008 :: 2009 :: 2010 :: 2011 :: 2012 :: 2013 :: 2014 :: 2015 :: 2016

• Bobek – Doksy, závod při kterém se vžydcky něco semele
  
  Jeden můj známí mi kdysi řekl, nemám ten závod v oblibě, vždycky se tam něco semele. Nutno dodat, že je to ostřílený borec, který na favoritce se čtyřkolečkem dokázal v časovkách vykostit karbonové letce, zabalené do ultralehkých aerodinamických obalů; několikrát zlomené klíční kosti, žebra, … ví co říká…
  o závodě kde jsem již jednou lehnul i já a rozmary počasí si dělají co chtějí.
  
  Cesta na start je trochu hektická, před teplárnou jedu za dvěma borci v domnění že znají cestu; asi jnou, tak házím kolo na záda a dávám zkratku přes pole, koleje, kopřivovým hájkem s ostružinovým pealingem… z hloubi duše se ze mě dere: dnes to bude bolet.
  Na stratu je vedro, veselo, a po odstartování je fajn, že se až ke Všetatům jede agitačně (provoz je zde vážně hustý – prostě čtvrtek kdy lidi jedou z práce, vyzvedávají děti ve školách, atd…). Na šraňkách tradičně stojíme, cink, cink a jdeme na to. Rozjíždí se to hezky, nic extra, trochu je cítit nejistota ve stopě, která za cedulí graduje vlnou. Na 3. fleku ji vybírám, ale někdo za mnou mi po chvilce olizuje zadní galusku. Padá to, svěšujeme, asi se čeká až nás dojedou? Nechápu…
  Jede se dál, v Čečelicích si v zatáčce škrtám levým pedálem, fuj, co to dneska sakra je???
  Ustál sem to, tak jen víc klidu, rozjetí bylo fajn. Přehoupnem brdek, trocha malé exhibice na kritérium a jsme na hlavní, jdu do předu, ale jelikož znám trať jsem v klidu a evidentně všichni ostatní poněvadž nikdo nechce přeze mě. Až po chvilce se to začíná rozjíždět, hledám kluky, nikde nikdo, dosléchám se o Kaprovi; jede se po dělící čáře, takový malý Terezínek, držím si odstup, vlevo je plno aut a opět to přichází… vlna… nikdo nepadá, kluci se trochu dohadují. Se*e mě to, někdo si asi vyřizuje účty na trochu blbém místě – odstupte si ze závodu a dejte si klidně do držky – zlatý první balík! Do sjezdu pod Řepínem se jede hlava nehlava, trochu čekám kdy to opět lehne. Řepín vyjíždíme poměrně ve stabilním tempu, před Nebužely trochu zmatky a jsem opět v předu, až moc, nikdo zamnou, až po chvíli se něco přidává, ale moc to netahá. No nic, jedeme tedy ve dvou, náskok se zvětšuje, sletíme do údolí, ale výkon upadá. Aspoň že umí jezdit, střídat a nehází vlny když už ho nenaučili mluvit... :o) U hradu nás sjíždí první kousek, tak kluky nechávám střídat a vlaju za nimi, dávám gel, dojíždí balík.
  Tak a můžu se jít kochat, jak mi to odjede. Ale ne, dám to! Byl jsem tu sna 4x od zimy, ale Romanov vždy umí překvapit, považuji ho za nevyzpytatelný kopec. Poodjíždí to, i Robert, sakra :o) ale ne, ne, užžž je taky našrot, tak poď Roberteeeeee, na začátku Mšena se Cafourek rozhodne prudce brzdit až sem to do něj málem narval, to bylo o fous… Od kostek jedeme ve čtyřech, ale neumíme se seřadit, balík je stále na dohled. V tom kopci ve cca 20min. jak jedu ze sedla jsem měl takové křeče v obou nohách, až se mi kroutily prsty na nohou a Robert si vklídku nahoře zařve auuu… Stále se nemůžu srovnat s tempem, ale v Nosálově balík sjíždíme, leju do sebe poslední vodu, pití je teplý, ale pomáhá to. Ve sjezdu trochu odpočívám, dole míjíme Profesora, radostně se ho snažím povzbudit aby se zahák, ale vypadá dost marně, jako by zrovna skončil s opékáním buřtů a zrovna nasedl na kolo. Přichází odbočka ve Žďáře a začíná se nastupovat, opět se to trhá, sákrá, ale jedeme ve třech, balíček stále na dohled.
  Držíme tempo, pomalu sjíždíme, před odbočkou na Tachov už je to od sebe pár vteřin, ale o to víc rozsekané.
  V cíli, v pořádku, škoda jen, že nás v údolí nebylo víc…
  
  V kempu ledová sprcha a vyrovnanost Pepína dělají zázraky, večer se to zvrtne. Místo jednoho piva čtyři, Pepíno jde spát, dobře udělal… Jdeme se koupat, padám někde cestou do metrové prohlubně, křupe v kolenu, sotva se zvedám a je to v prdeli… Nějak se dobelhám, do rána to neoteklo, a nechalo se s tím i volně dojet. Na rtg hlásí, že to není vážné, každopádně, teď dres můžu na nějakou dobu uložit, čas ukáže :o(
  Doksy, závode při kterém se vžydcky něco semele...
  
  
• Hulis – Legendární klasika!!
  
  Hned jak jsem se dozvěděl, že se Doksy nejspíš pojedou, tak jsem si řekl, že tam prostě nesmím chybět. Pochyby a nejistota ale byla velká - čtvrket 31.5. (poslední den v měsíci), což je u nás v práci docela problem... Uzavírá se měsíc, honí se termíny a prostě celkově bývají ty poslední dny v měsíci takový hektický. O půl dne dovolené jsem si šéfovi řekl cca 14 dní předem, tak snad to výjde. Ještě týden před Doksama jsem nevědě,l jestli to klapne nebo ne, ale nakonec nebyl problem.
  
  Je čtvrtek ráno a já už nemyslim na nic jinýho než na závod. Místo práce čumim na net a zjištuju si spoje vlaků. V půl 10 vypínám PC a valim dom. Dobalit poslední zbytky věcí, který jsem si nepřipravil den předem a vyjíždim po ose do Rumburka na rychlim až do Mladý Bolky. Už když jsem si hledal ty spoje, jsem si řikal, že to bude těsný - příjezd do Boleslavi v 13:20 a odjezd rychlíku z Bolky na Prahu v 13:24... No snad se nic nepo*ere a stihnu to. První stanice ve vlaku usínám, pekelný dusno a vedro, padá mi hlava každou chvilku. Probírám se před Českou Lípou kde jsme nějakej čas stáli a já si řikám, že na sebe ty vlaky snad počkaj. Mít plán B se ale dycky hodí, tak hned píšu přítelkyni, že ten můj vlak má spoždění, jestli se mi může kouknou na další vlaky kterejma bych mohl jet, že ten rychlík ve 13:24 mi ujede. Dostávám zprávu, že další jede v 13:38 - osobák do Všetat s dalším přestupem, ku*va drát, to tam budu jen tak tak na prezentaci... Ale bohužel, jiná možnost neni. Ale mezitím už zase stojíme, tentokrát v Bělí... Ty vole, to mě po*er, já snad ani nestihnu ten vlak ve 13:38 (další pak v 15:24)... Propadám panice a řikám si, že to nejspíš vypadá na to, že z Doks bude ho*no... Vystoupim v Boleslavi a budu moc jet po ose domů... Kousek před Bolkou ten vlak zastavuju vočima... Je 13:37... Vybíhám z vlaku a nad ničim nepřemejšlim, nastupuju do prvního vlaku kterej vidim i když vůbec nevim kam jede... Až po tom co si sedám zjišťuju na tabuli, že jsem správně. Dveře se zavírají a přesně podle harmonogramu ve 13:38 odjíždim směr Všetaty... Ty krááááávo, to bylo těsný, šance, že si Doksy zajedu ještě pořád žije. Chvilka času, tak rozdělávám bagetu, kterou zapíjim nějakou přeslazenou oranžádou - cukry se ale budou hodit... Asi 4x se snažim dovolat Kolíkáčovi, jestli by mě nezaregistroval, že mi ujel vlak kterým jsem chtěl jet původně a na start to budu mít jen tak tak... Dojíždíme do Všetat, spoj na Prahu jede hned za námi... Už chybí jen kousek, ale měl bych to stíhat. Z Čakovic je to k teplárně cca 2km. Přijíždim na prezentaci, kde ve frontě stojí ještě lidi a asi nejsem ani poslední. Přidělávám čip, číslo a jedu se pozdravit se všema oranž dresama. Jedno týmový foto a jede se na čáru... Na rozjíždění neni čas, ale nevadí, všechno se stihne během prvních km za autem.
  
  Stojím na startu a kontroluju situaci, no nepříjde mi že by nás tu bylo nějak hodně, tak snad mě to někde nevyklepe abych se netrápil zbytečně sám. Je 15:20, ozve se klakson, zacvaknout tretry a jde se na to. Za autem v balíčku se jede krásně, užívám si luxusní počasí... Občas nějaký zrychlení - ze sedla, pár rychlejch temp, brza, spomalovačky, přejezdy atd... Ideální na roztočení nohou. Zaváděcí auto jede cca 45km/h, takže upřímně ani nevim kde měl být ostrej start, připadalo mi, že se jede pořád stejně... Ale furt zadarmo... Kontroluju tacháč, ujeto 16km a říkám si, že to za chvilku začne. Z let, kdy jsem neměl naježděno a jezdil jsem jak s hnojem to pro mě v Čečelicích, popřípadě v Byšicích při nájezdu na hlavní byl konec s čelem a začalo plácání se vzadu. Nechci proto nic podcenit i když vím, že tenhle rok je ta výkonnost zatím asi nejlepší za ty roky co jezdím, takže by mi to odjet nemělo, ale člověk nikdy neví... Do ostrý levý najíždim cca na 15 pozici, ale nepřipadá mi, že by se jelo nějak rychle, tak přidávám a vyjíždim si dopředu a na horizont vyjíždim asi na 5. pozici. Kousek dolu a za přejezdem levá, balik se lehce natahuje, ale jinak je klid, tenhle výjezd na hlavní mi příjde mnohem pohodovější než skrz Byšice. Na hlavní očekávám šrot a lajnu jako za starejch dobrech ročníků, kde jsem vždycky trpěl na větru, ale nic takový se neká. Balik jede pohromadě roztaženej přes celou šířku silnice a kecá se. Rychlá občerstvovačka, točíme levou kde fouká do zad a jsou tu první nástupy... Zatím jsem v klidu vepředu nejede nikdo koho by mělo cenu sjíždět... Jak se okolo mě ale proženou borci z Lawi, Sparty a spol tak větřim a jedu taky, tohle už si ujet nenechám, to smrdí průserem... Nic extra se neděje, všechno je to pohromadě a jedeme na Řepín, kde zas očekávám, co to se mnou udělá. Nohy jsou v pohodě, nechávám velkou, co kdyby chtěli kluci blbnout, jede se ''příjemný tempo'', je to rychlý, ale neplivu kref, tak dobrý... Stoupáme nahoru a v hlavě mi zní ''Řepín, kde to esíčkem ještě nekončí'', myslím že to psal Kolík ve svým reportu kdysi, nebo se pletu? Nahoře jsem zase docela vepředu, do 10 místa určitě a nohy jsou dobrý. Po kopci chvilka klidu, dávám gel, pití a kecám s Petrem Vackem. Připadá mi, že zatím se moc nejede, tak koukám na tacháč jakou máme zatím průměrnou rychlost - 40,3km/h... Aha, tak ono to zas asi tak špatný nebude... Nebužely, Střemy, sjezd, přejezd, ostrá levá a údolíčko. Tady se dost zrychluje, je tu hodně agresivních nástupů, ale všechno pochytaný. Cca 5 km před Romanovem všichni kufrujou, jedeme lehce přes 30 a já si řikám, tvl to nechci vidět ten kopec.... Všichni budou odpočatý, to bude maso a taky že jo. Hned odspoda se jede peklo jak hovado, pár lidí hned odpadá, nechávám velkou, zestoje a letim s prvníma... Tempo je ale šilený, ať dělám co dělám, tak přibližně v půlce si vystupuju a mávám první skupině... Nohy sice jedou super, ale na top hovada z UACu s mejma 3,5K naježděnejma km prostě nemám šanci... Druhou půlku kopce jedu s Petrem Vackem (cyklokros Milovice) a Jirkou Černym (Sparta). Jedeme slušný tempo, krátký rychlý špice, za kostkama ve Mšeně sbíráme jeden kus, kterej ale zase hned odpadá, jedeme dál pořád ve 3. Síly jdou docela rychle dolů, je to jiný jet časovku trojic než bejt zabudovanej v baliku... Dávám gel, magnezku pro jistotu i když po křečích ani stopy a valíme dál. S každou další špicí se mi na tu následující chce míň a míň. Nejradši bych už byl jen zalezlej v háku a do cíle to jen nějak dotočil. Už ani nevim kde, jestli před nebo za Žďárem vidíme čtveřici před namá... To je najednou motivace, jak politej živou vodou jedu na špici a snažim se dělat všechno proto, aby jsme to sjeli. Zalehlej dřu jak kůň, rychlá kontrola tacháče - valim 52-3km/h, po pár stovkách metrů toho mám dost a vymačkanej jak citron odstupuju, mám co dělat abych chytil hák. Chvilka na odfrknutí a je to tu zase, další pekelná spiče, točíme, jedeme jak magoři, ale daří se, přibližujeme se. Kousek za Ždírcem, na začátku sjezdu dojíždíme žlutáka, společně s ním je tam i Michael Somr a 2 další... Hned jak jsme je dojeli tak Jirka Černej zkouší nastoupit a odjet, mezi polema, před poslední levotočivou zatáčkou do cíle jedeme totální šrot, rychlost přes 60km/h. Rychle se blížíme, tak na brzdy, pořadatelé už nás směřují co finiše. Hned za odbočkou za to zkouší vzít Petr Vacek, jdu hned za ním, ještě chvilku to zkouší, ale pak zpomaluje, poslední pravá a já se dostávám na první flek. Nikomu se nechce, tak se zvedám a zkouším to na kurva dlouhej spurt skoro od zatáčky. Hodně dlouho jsem pořád první, dokud člověk vidí šanci tak dupe, ale bohužel cca 100m do cíle jde přezemě z prava žluták (Petr Mirovský), zleva Michael Somr a to je poslední hřebíček do rakve... Svěšuju a ztrácím další 2 pozice, takže všichni 4 který jsme dojeli, mě nakonec přespurtovali, což se asi dalo předpokládat s tim co naše trojka vydala sil na sjíždění. Každopádně Jirku a Petra jsem za zádama udržel, takže dobrý. Za mě maximální spokojenost, myslim si, že jsem nezajel vůbec špatnej výsledek, závod jsem si užil od začátku až do cíle, mělo to grááády!! Doksy jsou prostě Doksy
  
  
• Iceman – Den zúčtování.
  
  Koncem roku jsem nabyl dojmu, že máme v bytě všechny zrcadla vypouklá. Není brzo být proplešlý padesátník s břichem ? Na nastřelení vlasů nemám chechtáky, tak holt aspoň to břicho, s tím bych snad mohl něco udělat. Nežrat ? Přestat chlastat ? A svěsit silničku ? Dobře. A tak, prvního lednového dne 2018, vyrážím na Cukrák. Zážitek nečekaně parádní a já chci další. V rychlém sledu následjí všechny ty Peruce a Ústí a já jen nevěřícně zírám jak kilometry naskakují. Moravské soustředění vše krásně vygradovalo, jak koruna v Paso Doble.
  Zhubnul jsem na neskutečných 69 kilo, to jsem nikdy neměl, kopce jsem jezdil o 1 pastorek težší než kdy jindy. Sebevědomí rostlo a já začal snít co dál. Mamuta mi hlava rozmluvila a musím říci že to bylo veliké stěstí.
  Doksy jsem si odříct nedovedl. Chyba kámo. A tak mi byl mi vystaven účet …
  
  Těšil jsem se. Na závod. Na kluky oranžový. Na terasu. Na kruháku Robert s Profesorem a valíme do Třeboradic. Krásný den. Na startu mraky závoďáků. Po dlouhé době vidím Souseda, Robina. Jsem jen maličko nervózní. Přeci jen ty začátky, mele se to, někde lehnout nebo nedejbože poškodit FFWD. Na start jdu skoro až dozadu. Start. Koník v zaváděcím vozidle odvádí parádní práci. Celý balík jede plynule, zbytečně nikdo neblbne, jen 2x musím mačkat páky víc než obvykle. Spadlé šraňky u Všetat věstují jediné. Začne to až teď. Začalo a odnesl to Kapr. Trochu se to natáhlo, ale jede si mi dobře, nikam se nehrnu, však se to v Čečelicích srovná a každého to pošle tam kam patří. Těšil jsem se. Tak nějak jsem si věřil že tam nechám velkou, atmosféra mi sama zvedne tepy a já poletím. Nápis v oválku však bledne a místo Icemana čtu jasně Ikaros. Uplně prázdný nohy. Bez síly. Bez jakýkoli možnosti s tím něco udělat, ale nevzdávám se. Bojuju, rvu to, zatím nevím, že dnes naposled. Nahoře ve čtyrech. Na hlavní fouká proti, automaticky jdu na poslední figuru, snažíc se trochu zvojtit. Bez výsledku. Nejsem schopen viset a přitom se moc nejede. Marnej boj, házím flintu do žita. Dojíždí mne Honza Paleček, chvíli jedu s ním, ve sjezdu do údolí ale nemám chuť riskovat. U přejezdu mám tak 50 m zásek, nemám chuť to sjíždět, kašlu na to. Motám nohama, jedu tak 23 víc určitě ne. Nic mne nebolí ale nohy jsou zoufale prázdný. Kouknu na tepák, jak moc se flákám a nevěřím svým očím 160 tepů. ? Ta jako fakt ? No dobrá zvolním víc, tepy nepadají stejně. Dávám tyčku, vypiju půl bidonu a transportuju se pod Romanov. Poslední naděje, že bouchnou saze a já začnu aspoň trochu jet. Celý údolí mám pro sebe. Nikdo nikde až se bojím . Kilometr před Romanovem mne jeden závodník předjíždí, v nájezdu na bájnej kopec mám 100 m zásek. Romanov se mi jede o lépe než údolí. Ale obrat k lepšímu to není. Kostky mne doslova popravují. Jediné co si přeji být v cíli. Jsem odepsanej. Ty jemné krátká stoupání na posledních 15 km nemohu skoro vyjet. Ruším terasu. Ráno bych do Prahy nedojel. Proti se vracejí závoďáci do Prahy, zhnuseně si mne prohlížejí.
  Cíl. Konečně. Virtuálně prodávám kolo, chce se mi brečet, únavou a vztekem nad svou nemohoucností.
  V pondělí na to jsem se posadil na kolo. Nohy jsou prázdné furt. No a co, tak budou doma zas vypouklá zrcadla.
  
  
  
  
• Kolíkáč – Dali nám právě občanky!
  
  Od bolavého Mamuta si dát lázně a pokusit se vzpamatovat na čtvrteční monument. S Profesorem v úterý plavba na Slapech a ve středu podle plánu trenéra roztočení nohou. Doksy jsou v hlavě, těším se snad ještě více než kdy jindy. Obětavý Kapr pomohl VLKovi se zaváděcím vozidlem a s regulovčíky, počasí má klapnout, účast Šlapek velká, na startu by se měl zjevit i tvůrce našich dresů Soused.
  Z kruháku s Profesorem a Icemanem a Jakubem Jirků, vedro jak na poušti, 3 bidony a ještě petka vody v baťohu. Tohle neuchladím, letí mi hlavou. U Teplárny atmosféra, která dává vzpomenout na staré časy, týmové foto, spousta známých. A jde se na to, dva bidony s výbušnou směsí, dvě ampule magnésia a flaštička s čistou vodou. Po těch letech se člověk snaží vyeliminovat všechny možné chyby, co kdy udělal. Ale stejně určitě zase něco překvapí, v tom je to stále tak magické a uchvacující.
  K přejezdu před Všetaty za Koníkem v zaváděcím autě furt 30km/h., snažím se být vepředu, kecáme s Kaprem a Bobkem. Policie funguje naprosto perfektně. Závory dole, čekáme než 2 vlaky projedou a vrchní správce železnice Orlík to odmávne . A teď už je to boj o pozice, Všetaty se proletěli a za nimi už jsou cítit Čečelice a jejich dloubák. Dopředu, dopředu, balík táhne Čespa a kousek za ním zkušeně Bobek s Kaprem, já se zase nějak zapomněl… Najíždím si na levou stranu, když v tom ten hrozivý zvuk smotku. Vjíždím do levé škarpy, která je naštěstí cyklisticky přívětivá a travnatá. Vyškrábat se znovu na silnici, zařadit ten správný převod a s vlajícím kusem trávy v tretře začít stíhat čelo.
  Už je to pěkně natažené, kontroluji stavy a nějak tam vepředu nevidím bráchu … no to snad neeee! Snad nelehnul zrovna on. Chce se mi to otočit a jet to zkontrolovat… Tohle jsou děsný stavy, nohy prázdný, hlava prázdná… Šrotem sjetý balík a už se to šikuje na čečelické první síto. Daří se, i průjezd Byšicemi se zvládnul a stejně i tak nájezd na hlavní boleslavskou. Jsem zavěšený na konci hlavního hroznu, tak nějak bez nálady, bez síly, v hlavě furt ten pád a otazník, co se stalo Kaprovi…
  Fouká zprava, takže na špici se jede středová lajna a vzadu je to slušně natažené v terezínu proti jedoucím náklaďákům. Ale přežilo se to a teď již v krajinou bez provozu směr Řepín. Je nás stále kolem 40, a sjezd a nájezd na Řepín je dobrá loktovačka. Já zase raději zezadu, na tohle jsem prostě posera. Shodit na malou a točit a točit. A zase se daří, po esíčku, těsně před prémií, kde se to většinou porcuje, mám letos nohy z nebes Ale ještě lepší je má snad Venca Cafourek, který neskutečným zrychlením doskakuje do čelní grupy. To já raději tempově, ale jsem tam taky. Paráda, tohle se povedlo, pár lidí jsme tam nechali, ale stejně takových 30 hlav míří do údolí a na bájný Romanov v čelním balíku a z toho jsou tu 4 Šlapky, to je paráda!
  A Bobek to nešetří a odjíždí s Kubáncem! Teď by to chtělo najet na špici a začít brzdit, ale jsem stále v nějakém útlumu, stejně vím, že rozhodne až Romanov. V údolí se chvílemi jede, chvílemi nejede, jeden bidon v sobě, ještě magnesium, zapnout kameru, rozepnout dres a rázem jako by trocha bojovnosti do mě vstoupila. Najet si dopředu, pozdravit sjetého Bobka a držet čelní pozice do Ráje.
  Tak toto se povedlo, zpětně nechápu, kde jsem vyškrábl tu odvahu vylézt z té ulity, ale nájezd na 3. fleku do ikonického stoupání, no více jsem si nemohl přát. Ale letos je tu konkurence jako pr*se, už to jde přese mě, teď je jen otázkou, kdo se stane mým vodičem. Motorky Líba, Vitouš, Čespa a spol. mizí, ale je tu Pepa Vejvoda, ten by měl jít! Chvíli tancuji za jeho zadní galdou, ale nejde to! Tak kdo dál? Venca Cafourek! Tak s ním, to musííím. Ale je to utrápené, lehkost žádná, hrozně to bolí ... a Venca taky pomalu odjíždí. Je konec?
  Ne! Bobek na pravoboku mě začíná mačkat jako citron. Ta nakloněná rovina k prémii, nandat tam velkou a zjistit, že něco tam zbylo! Gumujeme si držky, řveme po sobě a řítíme se na mšenské pavé, tam se rozhodne. Sjezd na hraně, ostrá levá a zadní kolo poskakuje po kočičích hlavách. A na horizontu je vidět nějaká větší grupa! Musím, musím!
  Kostky jsou vrženy, tedy jsou zdolány a ve čtyřech se snažíme o sjetí skupiny před námi. Nádherná práce, Bobek jede jako z partesu a já se vznáším na pozitivní vlně. A ještě když si nás doskočí zezadu Lawi Stars Treml a začne jet pořádný řemeslo.
  Ale bohužel nejsem nej řemeslník a začínám se kamarádit s pánem s kosou. Pěkně mě seká do levého lýtka … no ty bláho, je to tady, neuchladil jsem se, nepotrénoval jsem dobře, křeče jsou tady! Grupa s Bobkem mi odjíždí a já se motám do cíle. Další dvojička mě sjela, samotný černý vlasatý Kubánec to je, no že bych to s ním dojel? Ale kdepak, i toto tempo je příliš a znovu kosa kosí a kosí. Přichází na řadu flaštička ze zadní kapsy, leju ji na rozpálenou hlavu a nohy a druhá ampulka magnésia.
  Zase chvíli sám, než mě doráží další grupa i s Pistachiem a Vlčákem. Tak tady snad? Kluci povzbuzují, hned je to lepší s týmovými hráči. A to ještě sjedeme další oranžádu v podobě bojovníka Profesora, který si to kroutí z Byšic na samotku. Před cílem to rozjede parádně Vlčák, překvapivě mě nohy drží bez křečí, ale na bijce Pistachia to stejně nestačí V cíli již rozzářený Bobajz a Hulis, zajeli parádní výkony! Ale ve vzduchu stále visí otázka, co Kapr?
  Vedro, žízeň, ale stejně čekáme v cíli, jelikož příjezdy Pepína, Icemana a Souseda berou za srdce! To jsou ti nej hrdinové, kteří povětšinu jeli sami, to nejsou žádní ulejváci Ale Kapr nikde… Obětavý Koník nakonec volá do Sojo a dovídáme se pravdu. Kapr lehnul, ale jsou to naštěstí jen lišeje…
  Kutálíme se na terasu, chmelové moky jen syčí, řízek, sprcha, chatka, to všechno prostě patří k Doksům. Nováček Profesor rozjíždí iontové bomby a nůžky se rozevírají. Pokec s 62 kilovým Pepou Vejvodou, který jel svoje snad 25 Doksy a nesmí tady chybět. Na baru se málem objímat s vítězi mladého balíku. Dali nám právě občanky a rodiče nás pustili na víkend poprvé z domu, na závěr Pepíno přináší chladivé bublinky a já mu je furiantsky vracím. Je krásná letní noc, jako stvořená k popůlnoční koupeli v Mácháči.
  Svěřujeme se google mapám a nejkratší cestou míříme k vodě. Nebyl to zrovna dobrý nápad, chtělo to spíše nějakou turistickou značku. Nad Bílým Kamenem se vznáší oranžový řev upraveného textu Horkýže Slíže: „My máme silný tým jak howado!!!!“ Zdoláváme hodně překážek, až Bobek zaletí do nějaké vyhloubené pasti. Au, to se nemělo stát. Akce koupání skončena.
  V 7 h. rozverná páteční snídaně na pumpě v Dubé a v 10 h. již v pracovním procesu. Doksy krásné, Doksy milované!
  
  
• Koník – Tak trochu z druhé strany….
  
  Co děláš 31. 5.? Volá 27.4. Kapr!!! Asi už něco mám? Slíbili jsme, že seženeme pár pořadatelů na Doksy – jako zaváděcí vozidlo před 2. balík nebo na křižovatky… Křižovatky Vám pomůžu, ale autem před balíkem jsem nejel, tak raději ne…. Autem to dáš, uvidíš, bude se ti to líbit, tak si to rozmysli a já po víkendu zavolám… Volat nemusíš, já Vám pomohu. Je to čtvrtek, Míla je v cizině a na Krále jedu až v pátek… zavolej před akcí…
  Druhý prodloužený víkend na VeloCampu na Doksech, krásné traily, super MTB ježdění, počasí a projel jsem si pár tras Doks – ale Romanov raději z kopce A z Campu jsem si přivezl nemilého společníka – zánět průdušek, dostal antibiotika a následně 14 dní doma… Z Krále sešlo, na Doksy ticho, mobil mlčí… Úterý 29 - volá Kapr… tak ve čtvrtek u teplárny ve tři nejpozději… jedeš jako zaváděcí auto… Karle já zabloudím… Vytisknu ti mapu… Obavy se honí v hlavě… Mňo slíbil jsem ti to… ještě se ti ozvou…. do čtvrtka nic… mobil mlčí, volám dopoledne Kapra – platí to? Nikdo nevolal… Jo platí, přijeď. Depka z bloudění dostupuje vrcholu… Přijíždím k teplárně, 2x jsem blbě zahnul a vracel jsem se --- Jak já ten druhý balík lituji… Na parkovišti spousta kamarádů a kamarádek – Po dlouhé době vidím Palce !!! a Vitase (taky jede) Hans je tu taky, a další, a další… nejraději bych ujel, to bude bomba…až dojedou do Bakova . Vlk – dostal jsem signálku, ceduli za okno a rady: v půl čtvrté se startuje, jedete za policejním vozem a do Všetat k přejezdu max 30-35… za přejezdem START No nic chtěli jste to…
  V půl start… dodržuji 30-35, celý balík za mnou … sjezdíky v Hovorčovicích a Mratíně 40 (jezdím tady rychleji) červený „Zavírák“ vidím, takže celý balík… A Kostelec jedeme raději 35 – rozbitá silnice a i dál držím 35 a na dohled vzadu Zavírák… Přes hlavní a šraňky jdou dolů. Jeden vlak, dlouho nic, byl zde Orlík – tak chvíli pokec. Druhý vlak – kluci z balíku si odlehčují – třetí vlak…. Upozorňuji, že za přejezdem se JDE NA TO… Šraňky jdou nahoru, přejíždíme, troubím na START, zrychluji a NIC… balík jede 35 Vidím ceduli Všetaty a na čelo se blíží lososový dres a najednou se to natahuje… 40-45 super… vyjíždíme ze Všetat rovinka, zatáčka doleva, ohlédnu se a vidím let vzduchem orange – pád a silné zhuštění závodníků. Co teď? Čelo to valí dál…. Čečelice, skoro nestíhám - 50 na tacháku. Jo hoši za chvíli tu máte první kopec!! Odjíždím balíku, čeká nás sjezd do Byšic a prudká levá… Já zde jezdím 70-75… taky, že jo, čelo je tu a kolo lépe zatáčí do zatáčky… stihli jsme to a vyjíždíme na hlavní. Kopec v Byšicích a za nimi. Silný provoz…Jsme nad Byšicí a balík jede v levým pruhu a kamióny jedou na ně.. Uf, uf.. co blbnou (no je to prostý - boční vítr) Ale z auta to vypadá děsivě a kamióňákům nezávidím… před Vysokou Libní doleva…. Zatím jedu za policejním autem a všude šipky dost dopředu před odbočením a na těch důležitých křižovatkách regulovčíci.… Jede se dobře… Silnice se zúžila a balík, který tahá Sparta, Šlapky a další to valí krajinou … dobrý závod… Nájezd u Nebužel na hlavní do leva… problém s cizím autem .. policejní auto ho staví a těsně přede mnou odjíždí, já za ním a Losos s Bobkem zleva mezi námi   ty vole!! Na štěstí další kluci mne pouští… Prekérka. Sjezd! Zastavuji vyjíždějící traktor z pole, ale bylo to jen na chvíli, snad se kluci vejdou…. A už je tu odbočka do Kokořínského údolí. A na čele Bobek ze Šlapek s jedním (Kubánec-Kolokrám)… docela slušný náskok.. Jedeme 40… ukazujeme protijedoucím autům, aby zpomalili - Kokořínský důl a blíží se Ráj… Pro Bobka asi ne, balík jej dojíždí.. Trochu zmatku na křižovatce.. Stáli tam motorkáři a nevěděli jsme, kam jedou… a JDEME NA TO!!! Balík za to bere, předjíždí opozdilce prvního balíku a ty co startovali dříve… jedu před balíkem 25-30 a neujíždím.. Jsem sadista… kochám se.. a kopec utahuje … Po šlapkách nastoupili do čela další, mele se to, každou chvíli je ve předu někdo jiný, ale pořád vysoké tempo…kopec se utahuje a na čelo přijeli dresy Lawi, 17% stoupání a nejdeme pod 20… Totální cyklistika.. To mi hlava nebere… to je koncert a kopec ne a ne se narovnat… jednou to přijít muselo a letíme do Mšena… sice si dali chvilku odpočinek, ale sjezd do Mšena a odbočka doleva - to byl let, sotva jsme stíhali, kluci mne těsně po zahájení kostek málem dojeli, ale to už letíme po pavé … Už jedou jen 4, snažím se jet tak, abych byl daleko, ale aby mne i viděli… myslím, že se mi to daří… Prolítneme Lobeč, ani se na pivo nezastavili v pivovaru, výšlap k zámku a dojíždíme Šlapku Profesora z 1. balíku… sjezd, kluci nikde , pouštím šlapku předeme mne a Lawi valí… co teď … no riskuji, v zatáčce kam nebylo vidět, předjíždím Profesora a stíhám před čelem .. Nic nejelo… Užívám si sjezd z Nosálova do Žďáru, před 21 dny jsem tu jel na biku 65 a Lawi nikde … zpomaluji na pade a za chvíli vidím kluky – pohoda 55… Trasa je suprově značená, policejní auto mizí… teď je to na mne… nedá se bloudit..,, Ždírec – 3km do cíle a dochází k boji o pozice a už se to trhá, v čele jede pouze jeden z Lawi. Odbočka do Tachova… 2km – 1km a poslední stoupání… blikačky a klakson.. Jsme v cíli … Dojel jsem před Líbou … Počkal jsem na Šlapky v cíli. Vracím půjčené relikvie. A špatná zpráva: ten Orange byl Kapr … Brrr… voláme, nebere to .. Bobek přiznává že Kapra sundal, asi myškou… mezi zadními přijíždí Pepino – Kapr má z kola osmu, ten jel domu… Přijíždí Zavírák – Jo ten odevzdal čip… Volám Janě. Kapr ji bere mobil a je doma. Mobil měl v batohu u mě v autě… Loučím se a mizím do Sojovic… Kapr mi ukazuje kolo a pěkný 88 tj. přední i zadní, bude to chtít nový dres, držák na compa a pak ukazuje docela ošklivé spáleniny na noze, rameni a oteklou nohu… vypadá to na odpočinek a na tréninkový cyklus… A jsem doma…Přes předstartovní problémy a představy to dopadlo dobře. Nebýt pádu Kapra a žíznivých závodníků z konce výsledkové listiny, tak to nemělo chybu .. Díky Policii za doprovod… Obě auta, které se u Polerad vyměnili, jeli opravdu DOBŘE …. Závod je to pěkný, nádhernou krajinou a po opuštění mladoboleslavské silnice i celkem bez provozu…. A Kapr? Nakonec než jsem odjel se zeptal: A co příští rok: povedeš druhej balík? ASI ANO… pokud budu schopný….. Kamarádi díky. Jeli jste a byli jste SUPER…
  
  
  
• Profesor – Seznámení s Doksy
  
  Na startu je nás v 1. balíku asi 40-50 kusů, ze Šlapek jen já a Hulis. Jede se za zaváděcím autem celkem rychle cca 45kmh, ani nevím kdy začne závod, protože se jede pořád stejně rychle a na čelo úplně nevidím. Před balíkem ještě jede policejní auto. Prní selekce v Čečelicích přichází, sem sice na chvostu, ale dávám to. Ovšem netušil jsem (to je ta neznalost závodu), že hned po sjezdu v Býšicích je nenápadná 2.selekce. Ostrá doleva a sprint, když se přijíždí na hlavní, tak se loučím s balíkem. Po chvíli mě dojíždí T. Cupl, koukám kde se tu bere. Háknu se za něj, ale jeho tempo je pro mě příliš, chvíli přemýšlim jestli nemám zařvat moooooc :) no nic tak to se nepovedlo. Jedu 2h solo časovku, je vedro asi 32 stupňů. Tepy málokdy klesnou pod 160 i když mi nepřijde, že jedu nějak zvlášť rychle. Projíždím kokořínským údolím, mám čas se koukat i kolem sebe jak je to tu pěkný. Ještě, že jsem si prozíravě nahrál trasu závodu do Garmina 800, i tak se chvílemi nejsem jistý jestli jedu dobře. Jsem pod Romanovem a 2. balík mě ještě nesjel - nechápu. Kopec je to nechutnej, je tam 12% pár set metrů, sotva točím nohama (9kmh). Jsem nahoře a říkám si super teď mě můžou dojet a já je háknu. Jenže hned po sjezdu jsou tu kostičky do kopce. Nahoře mě předjíždí konečně Koník v zaváděcím autě 2. balíku. Ve sjezdu mě předjíždí kvarteto uprchlíku, pro mě no chance s nima. Po pár minutách příjíždí lokomotiva Bobek se svými vagony. Snaží se mě povzbudit, ale zrovna jsem v menším brdku a nejde to. Překvapuje mě, že tam není Kolíkáč a Pistachio. Ty mě dojeli po dalších pár min. ty už hákuju a svezu se s nimi, tak 5km skoro až do cíle.
  
  V cíli čekáme dlouho na Kapra, o kterém se ví jen že spadl, ale nikdo neví jestli jel dál nebo ne. Mám brutální žízeň a chuť na zrzka. Škoda, že tu nemaj rovnou jedno chlazený. Svou žížeň uhasím, až na vyhlášení. Po sprše pak pokračujeme s Kolíkáčem, Bobkem a Pepínem, který nám servíruje bubliny. Před půlnocí prezident velí ke koupačce v Mácháči s tím, že zná cestu...nicméně cesta přímou čarou asi není nejlepší způsob, jak se tam dostat. Ráno vstáváme v 6 a o 20min později už jsme na kole.
  
  
• Radim – Doksy aneb na tom Romanově jsem si to neměl nechat ujet
  
  … na konci května přišla legenda jménem Praha-Doksy, vrátila se po roční pauze, k velké radosti všech správných amatérských závodníků a ani já nemohl na startu chybět. Počasí vyšlo parádně, celkem mi to i jelo, začátek relativně v poklidu, ale svižně za zaváděcím autem, ve Všetatech závory, pak ostrý start, v Čečelicích v rozřazovacím kopci tradičně vymleto, Byšice se kvůli uzavírce objížděly zadem, tak to bylo letos o kousek delší, na státní se zformovala celkem pěkná skupina, byli v ní Karel Šejna, Petr Tácha, Tomáš Pacovský aj., na Řepíně jsem měl co dělat, ale pak jsem se celkem oklepal a jelo se mi v odhadem dvacetičlenné skupině docela dobře. Projeli jsme Kokořínským údolím a najeli do největšího kopce na trase – Romanova. Začalo se to trhat, ale byl jsem tam a celkem jsem si věřil, jelo se ostré tempo, ale cítil jsem, že ještě pár procent výkonu v záloze mám, tak jsem sice fyzicky chcípal, ale jinak si kopec celkem užíval. Až v samotném závěru jsem začal mít potíže a propadl se na nějakou desátou pozici, ale čelo skupiny bylo stále v přímém kontaktu, ještě za poslední zatáčkou jsem tam byl, ale pak přišlo posledních 300 m rovného úseku na horizont, ostatní za to trochu vzali a já, i když jsem cítil, že těch pár wattů navíc tam v sobě někde mám, tak jsem je prostě v ten okamžik nějak nedokázal vydolovat, naskočila mi tam pár metrů díra a mohl jsem si začít v duchu nadávat, že jsem pěknej vůl, když jsem si to nechal takhle ujet. Trochu jsem ještě doufal, že za horizontem tempo trochu poleví a ve sjezdu do Mšena se zase dotáhnu zpět, protože tak už to v minulosti několikrát bylo, ale ta skupina přede mnou se taky chce pospojovat, zadní jezdci jedou co to dá, takže i když jsem ten sjezd jel pocitově skoro jako nahoru, nikoho už jsem nikoho nedojel, dole ve Mšeně ještě zahlédnu pár posledních jezdců asi 100 m přede mnou, a to je vše přátelé - tádydádydádydááá. Závěr pak absolvuji ve dvojici s Tomášem Švihálkem, dojížděli jsme spolu už několik závodů, zpočátku se sice trochu naháníme, ale od Lobče už jedeme opravdu spolu. Závěrečné kopečky se mi jedou už dobře, tady už věřím, že bych se v té skupině udržel, tož škoda, chybělo opravdu málo, ale jen ve dvojici už sjedeme jen jednoho nebo dva sólo odpadlíky z mladšího balíku a jednoho jezdce z našeho. V závěru má více sil Tomáš, spurter jsem nikdy nebyl a taky už mi trochu chyběly síly po předchozím výkonu, takže nakonec čas 2:34:02,70 h, průměr 30,77 km/h (ale je v tom podle mě i čas strávený na šraňkách a k tomu ta objížďka v Byšicích, tak to letos není moc porovnatelné s nejrychlejšími ročníky), 44. místo z 83 ve druhém balíku a 23. z 35 v rámci UAC
  Ve starším balíku zvítězil Libor Janoušek v čase 2:17:07,20 h, průměr 34,57 km/h před Vítkem mužíkem (oba LAWI STARS – GIANT) a příchozím Francem (CK Petřvald), v mladším balíku se z vítezství radoval Schuran (AC Sparta Praha) před Jílkem (Erste Premiér) a Jonášem (LAWI STARS – GIANT).Za mě moc pěkný závod s bohatou historií, krásnou trasou a atmosférou, tak když to dobře půjde, tak se za rok budu zase těšit, aneb Doksy si prostě jen tak ujít nenechám.