Akce Sedlec-Prčice 2019

Akce Sedlec-Prčice patří do kategorie Extraliga Masters. Datum: 2019-05-08.

Nejdelší varianta má délku 75.9 km.

Propozice :: Celkové výsledky :: Diskuze :: Flyby :: Foto :: Relive

Historie: 2009 :: 2010 :: 2011 :: 2012 :: 2013 :: 2014 :: 2015 :: 2017

• Dreamer – Ctyrnasobna bolest na Cunkove
  
  Stredecni statni svatek nabidl tezky zavod v Moninci v ramci Extraligy Masters. Protoze i pocasi vypadalo na stredu nejlepe z celeho tydne, nebylo na co cekat a tak jsem do Monince vyrazil i ja. V utery jsem se sel jeste na Sumave rozjet v poklidu na Pancir, kde jsem ulovil zbytky majoveho snehu a premyslel, jestli na sjezdovce v Moninci bude take snih, byt uz jen umely. No nakonec nebyl, nebo jsem jej aspon nevidel. Stejne tak jsem po tydnu opet osedlal silnicniho Canyona, ktery po Milovickych pave mel povoleny stred a jak jsem zjistil pri rannim rozjizdeni, i prehazovacku. Rano prijizdim za slunneho pocasi kolem 9h, registrace a rozjeti s HotGeorgem, ktery dava silnicni zavod po peti letech a je tak vcelku nervozni. Ani se mu nedivim, pet let nezavodit to bych byl taky nervozni az za usima. Nicmene jak vime, Jirka ma vykonnost jako hrom, takze ho uklidnuju, ze hned po startu do kopce se srovna a bude v pohode. Jak se zahy ukazalo, moje prognoza se naplnila, tak jsem rad, ze jsem mel dobry odhad.
  
  Na startu lidi tak akorat, po pul jedenacte jdeme na to. Kolikacovi jsem uspesne predal cislo, jen si nejsem jisty, jestli je nemame vymenene, coz se v cili ukaze ze mame, ale to je to posledni co jsem pred startem resil. Razeni mi trochu blbne, ale snad to zavod vydrzi, je to moje chyba, takze si stezovat nebudu, kazdopadne Milovicke kostky memu desetiletemu Canyonu dobre neudelaly. Zaroven memu telu nedela dobre kopec Cunkov, ktery ma sice "jenom" 1.5km, ale zato s prumerem 9%, takze pekna stojka s rampami kolem 20%. 6-7 min utrpeni pro ty, co s intervaly letos v podstate zacinaji, zabava pro ty, co takove intervaly hobluji od ledna. Jelikoz patrim do prvni skupiny, trpim a je uplne jedno, jestli vazim 70, 60, nebo 40kg jako s anorexii bojujici Nikola Noskova, viz. posledni cislo 53x11. Prvni kopec vyjedu silou vule s celem, mam fakt radost, bylo to o fous. Zahy doskoci Cespa s Kolikacem, tak jsme tu, kolem dvaceti triceti lidi.
  
  Jenze ve sjezdu na konci prvniho okruhu se to natahne, ja jedu vice nez opatrne a to je chyba, nekdo necha diru a uz mame odlep od cela. Najezd do druheho kola a druheho Cunkova tak pozoruji se zhruba stometrovou dirou, vypada to, ze si celo sjedeme, ale ja i dva tri lidi vedle me vime, ze uz to nedame. Navic pak v cili hlasi McHammer ze se jelo o 40w ostreji, tak to se nedivim ze jsem se tam uz nedostal. Kolikace jsme taky nekde potratili ve sjezdu. Cespa hlasi ze se louci, ja se jeste chvili trapim, protoze vidim, ze v pulce Cunkova odpada par lidi z cela. To se vyplati, srotuju se ve dvou, i za kopcem a nase usili je po dalsich par km korunovano dojetim mensi skupinky, kde je nas po sjeti kolem 6-7. Parada, vepredu uz skoro nikoho nevidim, celo je davno fuc, za nami taky nikdo. Kdybych se tady nezmackl, jel bych ve skupince s Cespou a Kolikacem, coz by taky byla naramna spolecnost.
  
  Tady se jede pekne svizne, tohle je presne skupinka pro me, musim si davat, ale zaroven jsou momenty kdy si mohu lehce orazit. Konecne je trochu cas dat si tycinku a prosly gel s dubnovou expiraci od Kolikace (uz vim proc je nabizel na diskusi). Je vcelku teplo, horko sice ne, ale po vcerejsim vymrznuti ve sjezdu z Pancire v zimni bunde, je dneska krasne, nicmene na kochani krajinky to uplne dneska neni, zadne friendly tempo se nejede. S prubehem zavodu se zhorsuje stav meho razeni, vypada to ze jsem mel stred utahnout vic nez jen rukou, no proste zacina byt zase povoleny, cehoz nasledkem mi pada retez na maly prevodnik. Ten maly nastesti dnes hraje dominanci. Zbyva podrzet velkou placku v poslednim kole ve sjezdu. Tam nam odjizdi Spartan a nase skupinka si to rozda v cilovem kopci k horni stanici lanovky. Sice mam kazetu s 27 zuby, ale radit mi jde jen na 23-25, coz je malo, ale nejak to uz vylamu. Jsem nakonec z nasi skupinky na konci, ale tesne. V cili uz je davno HotGeorge, ktery vybojoval paradni celkove treti misto, je tu i McHammer, ktery je nakonec na bedne take. Par minutek po me dojizdi Cespa s Kolikacem, ktery si to taky praskl, ale jak jsme rikali, tohle se nam na maratonech bude hodit! Zdravime se s Kaprem, Otasem a dalsimi.
  
  V Moninci to dneska byla jedna velka jizda, o Cunkovu se mi bude jiste par dni zdat, ale jinak prevladaji jen pozitivni emoce, vykon tam byl, pocasi to vyslo, spolecnost lidi paradni, proste aspon u me plati, ze tohle pri samotne jizde nebo treninku nezaziju. Jak se rika, clovek musi trpet, aby si vazil obycejnych veci, takze budme radi, ze tu mame kopce jako Cunkov a Moninec a jizda po nich v zavodnim tempu prispiva k nasi psychicke pohode a slunci v dusi!
  
  
• HotGeorge – Hromadak po peti letech - festival bolesti!
  
  Tak jo, konecne doma a cas sepsat zivotni zazitek Jo, jasne, pro dost lidi jsou zavody denni (tydenni) chleba, ale pro nas, kteri zavodime jen o vikendu na pratelskych vyjizdkach, je to dost jiny Kazdopadne Ondra Vater v praci se minuly tyden sveruje, ze by rad tenhle zavod jel a kdyz vidim propozice, tak mne napadne, ze by to mohl byt zavod pro mne. Hned kilometr po startu prudky kopec, takze jistota relativne mensi skupiny a cil taky do kopce. Takze posledni 3-4 dny spatne spim, jsem nervozni a ve stresu, no, nedovedu si predstavit tohle delat kazdy tyden. Kazdopadne v 9:00 jsme v Moninci i s Magdou, ktera se kolem jde probehnout a povzbuzuje pak na trati. S Ondrou a Karlem si jedeme projet kus okruhu, kde vidime vsechna dulezita mista - stoupani na Cunkov - docela hnus, protoze je nepravidelne s useky 15-20%. Tady to bude bolet. A vidiem i kus rozbiteho sjezdu, jsem rad, ze jsem si to tu trochu najel, v zavode se to bude hodit. V 10:30 tak stojime na startu, v nasem baliku je 45 lidi, takze nic velkeho. Navic po startovnim vystrelu se prakticky nic nedeje - prvni kilometr je spise takove rozjeti, nikomu se moc nechce na spic, protoze kazdy vi, ze za chvili prijde stoupani. Myslim, ze to prestane bavit Michala Rydvala ze Sparty a tak aspon trochu taha tempo, ja jsem za nim snad na tretim miste. Ale hned jak se zacne blizit cedule "12%" (ktera pekne keca), zacina se kolem jet. Ale to se dalo cekat, takze se radim hnedka kolem cyklistu, co prijizdi kolem. V prudkych castech se docela dost jede, furt 450W+, normalne nechavam ty lidi trochu odjet, protoze naopak, kdyz se to srovna, kazdej svesi a neni problem si ty 4 metry dojet na stejnych wattech a totalne si neoddelat nohy. Nahore jsme za 6:07, 344W prumer, ale dost nepravidelne tempo, takze to bolelo jako vyrazne vic. Kazdopadne skupina se sice naredila, a hodne natahla, ale jeste to uplne neruplo a tak po kilometru nebo dvou muze mit skupina 20-30lidi a zase se nejede. Ja se furt drzim vepredu, dokonce se i podivam na spici a trochu potahnu, at se nerekne. Taktika drzet se vepredu ma sve ovoce, protoze ve sjezdech se to rozhodne nesetri a kolikrat i na ctvrte pozici v haku si clovek dava docela slusne. Navic, jak pozdeji zjistuju, v jednom sjezdu si nechal diru i Karel a docela mu to tam zbytecne ujelo. Dost neprijemny usek v Jetrichovicich na kostkach, na kterych je potreba odbocit zvladame a uz je tady druhe kolo. Pri najezdu pod kopec se situace celkem opakuje, nic moc se nejede. Ale tentokrat jsem chytrejsi a uz si to rozjidim driv, nez to zacne byt prudke, at mam 2-3 vterinky odlep, kdyz tu lidi zase zacnou drtit ty prudke stojky. A presne to se i deje Akorat tentokrat se tady lame chleba! Michal Kollert nastupuje a za nim se vydava kluk ze Sparty, ktery mu visi za zadnim kolem a lehce se vzdaluji, kdyz mam na tachaci 500W. Ne, vic jet nemuzu, to by pro mne zavod skoncil Nastesti se mi to ale dari dojet spolecne s jeste jednim "vrcharem" (jmeno ted nevim, jenom vim, ze tahal 2x 0.7bidon a byl hubenejsi jak ja ) a Janem Hrstkou z Rafkarny, ktery zrovna na vrchare nevypada (stehna jak drahar), ale do kopce ma neuveritelnou silu a prudke stojky mu rozhodne nevadi a podrzet pak tempo, kdyz se to srovna, umi taky. A to jsem jeste netusil jakej ma brutalni tah. Spartan po chvili totalne odpada a tak nahoru vyjedem za 5:54 (mne ustrelila GPS, tak to nemam zmerene), ale z toho 5minut jsem jel 370W! Tj. tu prudkou cast jsme jeli o 30W rychleji nez minuly kopec. Nahore jsme jenom ve 4, ja s "vrcharem" si ani nestihnem utrit slinu z drzky a Michal Kollert s Honzou Hrstkou reknou neco jako "zkusime to?". Ja nemuzu mluvit, ale jsem pro. Ackoliv nasledujici 2-3 minuty v haku myslim na hlasku Diti z Italie: "Jirko, co tady delas, tohle neni tvoje skupina!!", protoze mam dojem, ze mne ti koni orvou z haku. Honza i Michal maji neuveritelnej tah, a to nahore fouka proti. Trva par kilometru, nez jsem schopnej vystridat a i tak ma spice pripomina spise Vincenza "Vrcharovi" trva se srovnat jeste dyl, ale po 10km uz stridame vsichni 4. Sportovne musim uznat, ze kdyby nam nekdo meril casy stravene na spici, tak to vyjde neco jako "4:4:2:2", kdy ja byl v te slabsi pulce. Ale cele druhe kolo, ktere mimochodem jedeme prumerem 36.8km/h (s nastoupanyma skoro 2%!!!) fakt docela trpim a rikam si, ze z toho kazdou chvili odpadnu a skoncim tricatej, protoze budu uplne prositej. Ale drzim se a za nama nikdo nejde videt!
  Trat je clenita, ale rekl bych, ze tak minutu mit musime urcite. Kdyz najizdime do tretiho okruhu, s klukama se domlouvame, ze Cunkov musime jet trochu rozumneji, protoze jinak dalsich 35km pojedeme po jednom, coz nema moc smysl. Hlasim neco ve smyslu, ze by bylo dobre drzet stejne watty, nacoz mi Honza odpovida, ze wattak nema. Coz vysvetluje to, jak to tam vzdycky tak brutalne rozjel :D Kazdopadne kopec jedem rozumneji, jedu neco jako 330W, oficialni cas 6:13, ale tim, ze si nenastupujem to boli ze vsech tech vyjezdu asi nejmene. Treti kolo uz jedem trochu mensi bomby, ale porad to rozhodne nesetrime. Mimochodem, Magda pak rika, ze jsme pri najezdu do ctvrteho kola meli naskok cca 4 minuty. Laduju do sebe gel, bude se hodit. Pri najezdu do ctvrteho kola jsem tak porad v uniku a zkousim kluky premluvit, ze bychom ten Cunkov mohli vyjet zase takhle rozumne... Tak zkusit jsem to musel, ale bylo to hodne naivni ) Ale hned v druhe zatacce za to bere Michal Kollert a neda se nic delat, ted uz fakt musim jet, co to pujde. Zdimu se a chvili jsem od nej mozna jen 5 metru, za mnou 5 metru Honza Hrstka a "vrchar" je asi definitivne odparany. Na rovnejsim useky si davam jak zvire, abych toho Michala dojel, mozna bych mu pak v haku uvisel az do zaverecneho kopce, kdy by si mne slizl, ale dobry druhy misto Ale lamu se, projizdi kolem mne Honza takovym tempem, ze to nemam sanci chytit. Neni daleko, ale nejde to. Navic je mi jasny, ze kdyz mu nebudu za zadnim kolem, az se stoupani zlomi, uz ho nikdy neuvidim. Nahore tak mam kus od sebe Honzu, ten ma pred sebou Michala Kollerta mozna o 100m pred sebou a vidim, jak si ti kluci nic nedaruji a rozhodne na sebe necekaji. Tak na tyhle nemam. Za mnou ale dost velky kus taky nikdo neni, takze je blbost cekat a tak zakladam ruce na riditka a jedu, co tam jeste zbylo. Neni toho uplne moc, ale stejne jsem ten posledni okruh jel avg watty 250, coz neni uplne malo. Za mnou nikdo a ti dva vepredu jsou v nedohledu. V tom vetru ale vim moc dobre, ze zrovna rychlej nejsem, a tak mam strach, ze se za mnou brzo vynori nejaka velka skupina. Tady by se hodila vysilacka ) Nastesti "vrchar" je za mnou cca minutu a dalsi skupina byla daleko. Zbyva uz vyjet jenom posledni kopec, tam nasazuju tempo kolem 320-330W, coz si tak rikam, ze bych mozna mohl jeste prezit, ale malem mi to i tak urve nohy. Zvlast ta pasaz s napisem 23% boli, boli, boli. Nahore jsem necele cca 2.5 minuty za prvnima dvema a minutu pred dalsim, treti celkove, pekne prositej, ale spokojenej! Nakonec to v "baliku" tak hrozne nebylo. Kdyz nas bylo vic, tak jsem se vcelku v pohode drzel vepredu a pak uz se jelo jenom ve 4. Tohle je fakt spravedlivej zavod a na vic jsem dneska nemel. Kdybych v necem takovem chtel uspet, musel bych se hrozne zlepsit v 4-5minutovych intervalech + zacit jezdit i minutovky. Tam mi to vubec nechutnalo. Ale i tak spokojenost Tak priste zase za 5 let!
  
  
• Kolíkáč – Sojovice orange hooligans!
  
  Po Sázaváku značné uspokojení, ani se mi nechce si někde kazit závodní zážitek, nejraději již zase vytáhnout zimáka a jen v klidu wobjíždět. Ale ne, květen je nabitý velkolepými bitvami, nedá se nic dělat, musíme závodit, třeba zase ještě někde přijdou ty vesmírné stavy.
  Oholit kopyta, namazat krémem, jak totiž praví klasik Standa Vohník, namazané nohy a řetěz, to je základ úspěchu. S Kaprem po sobě stříkat starťákem a řešit dilema, jestli si brát spodní tričko pod dres. Nakonec vyrážím do boje v nejlehčí variantě, díky Dreamerově prezentaci i s jeho prohozeným číslem na zádech.
  Jedeme s mlaďochama, takže první kopec na Cunkov hned pěkně zostra, žádné zahřátí na provozní teplotu se nekoná. Nádherný asfalt pokryl ty rampy přes 20 % a mě to teče po bryndáku na rámovku a odkapává do nočníku, který pomalu vytahuji.
  Spásný horizont, ale díra na balík tam je. Dreamer s nimi zůstal, mezi balíkem a mnou je pár osamocených korálku, to by chtělo posbírat a znovu si dokázat, že cyklistika je týmový sport a společnou silou se vrátit. S Tomášem Ressem (KC Brno) si nemusíme nic říkat, oběma je nám jasné, co máme dělat. Známe se z maratónů, kde jsme spolu strávili již mnoho příjemných kilometrů
  A už to pomalu sbíráme, jsou tu sparťané Čespa a Franta, kteří se též zapojují do spolupráce. Šrot proti větru anebo v bočáku se nám vyplácí a před sjezdem již bok po boku s Dreamerem. Slušně posekáno hned v úvodu, a navíc sjezd se jede na ostří nože … no nepěkně se to natáhlo. Jen co vystrčím hlavu z větrného tunelu, už jsem ztrestán dírou. A když k tomu připočtu neznalost sjezdu a moje ruce na brzdách, je tu další problém. Ale ani Dreamer to s nimi nedal, v další rundě na Cunkov ho vidím před sebou, stejně tak Čespu a Frantu. Bohužel pro mě Tomáš Ress je ještě před Dreamerem, ale získávám aspoň dobrou motivaci, ten musí být dnes můj!
  Zezadu přilítl Jirka Baier, kterému hned skáču do háku a nevěřícně koukám, že má vzadu snad jen 23 zubů. Ale díky tomu do kopce letí a přibližujeme se sparťanskému duu. Parádní kotel holek ze Sojovic ještě umocňuje tu syrovou vrchařinu. A nahoře rozjíždíme další sjížděcí jízdu, s Jirkou krásně točíme a po chvíli je Čespa i Franta náš. Jsme asi v 5-6 lidech a takto obkroužíme další dva Cunkovi, stále to burcuji, nechce se mi dnes prohrát s Tomášem Ressem.
  A jsme sladce odměněni před Jetřichovicemi a tak do cílového rovinky (až 23% rampy) kolem sjezdovky najíždím s Tomášem bok po boku. Moje holky fotí a povzbuzují. To bude boj! Ve stehnech již pocukává, v hlavě už zabodnutý nedělní Kraslický šíp, no nechci dnes chytit křeče. Ale i Tomáš mele z posledního, přetahujeme se v té stěně k cílové lajně, kdo z koho. Přichází závěrečné metry a zdá se, že Tomáš je na tom lépe, mám na něj 2-3 metry a minimum morálu. Ale to by se nesmělo rozeznít sojovické oranžové peklo, zvedám zadek a posílám to tam zleva kolem obrubníku, ale Tomáš to tam taky točí … Tak zvolnit a znovu se pokusit ho vzít zprava, poslední metry… uáááá… a je to tam!
  Nedá se nic dělat, zase tím budu pár dní žít a v hlavě mít vzpomínku na parádní trať a průběh závodu, který mi přinášel vesmírné stavy, i když jsme jeli o pořadí v hloubce startovního pole.
  Speciální poděkovaní sojovickým oranž hooligans!