Kdo zažil to loňské
jedno obyčejné úterý, nemůže letos jinak. Tohle je prostě víc než závod, časovka, nebo výlet. To je všechno v jednom a občas i najednou. V práci si napsat ranní, najíst se a po obědě se odhlásit ze systému i z běžného života. Sednout na kolo a přesídlit na jinou planetu. Na planetu kde chvíli po obědě čeká Kolíkáč v Netlukách, Kapr s koženou brašnou na zádech v Káraným a Bobek v Sojo. Slunce svítí, provoz polední klidný. Planetu, kde se neřeší oblečení, ani stres, jestli něco stihneme. Dyť karbony sviští Polabím lehce, neslyšně, ale jistě a pravidelným tempem k cíli. A nebo cílem je cesta? Kdo ví... Krajina i řeč plyne, z rozjímání člověka vytrhne jen suchá hláška na garmínu "dalších 30 minut a dalších 18 km". Po půl hodině se situace opakuje, za tohle někdo zaplatí, chtělo by se říct. Doma nebylo co cpát do kapes, a tak to beru zlehka, teda spíš lehkovážně. Pivo v Sobotce by tomu nepomohlo, ale Kofola není o moc lepší.
Jediná energie navíc mizí takticky v těle půlhodinku před startem. V Peklovsi letní pohoda, Český ráj jak z plakátu. Jen vydrápat se ty 3 kilometry do kopce, to zabolí. Ale startovka tentokrát pomáhá. Legenda legend 30 vteřin přede mnou a sám ředitel závodu dalších 30. Hned jak se kopec představí, Kapr je nadohled, nadosah, ale neblížím se. Sunu se vpřed, ale radost z jízdy to není. Ale jo, watty nelžou, Kapr dojet a předjet za hospodou, ale už to hodně bolí. Korďas v nedohlednu, ty jo slušnej výkon! Já se dotrápím do cíle, padnu do trávy, ale špatný to nebylo. Jsem rád, že ležím, ale prý je to mokrý... KTZ! Dojíždí další, Pistachio famózně na biku, Bobek v pěkném čase a Kolíkáč. Ten mele něco výbuchu, jak ho všichni obložili a vyhrožuje Kaprovi sanitkou. Přitom bere 3.místo v kategorii za o skoro minutu lepší čas jak loni. I já se zlepšil podobně, takže zase těsná vrchařská bitva.
Vydýchat a hurá na poslední dějství, Libuň, Mladějov, Sobotka a šup na hlavní na Boleslav. Na koze to tady frčelo líp, ale i tak držíme solidní tempo, nedostatek stravy se začíná projevovat. Zkracuji špice, sonduji zastávky. Prý se nestaví, ale beru to spíš jako vtip, tak moc neprotestuju. Když mineme další pumpu a další zmrzlinu nevypadá to dobře. Pan vrchní najednou chce zaplatit a já ještě nejsem doma. Kapr nabízí tyčku. S díky neodmítám, na hrdinu si hrát nemusím. Na hrdinské špice už kašlu, jedu na co je. V Podbrahách ještě Sojovickej suk a v Sojovicích ovocnej birell. Luxusní servis, díky Kapře!
Pak s Bobkem neznámou zkratkou, poznat Grádo, šotolina, tráva, les. Jo má to Grády, ale je tu pěkně. Plácnout tak sebou u vody a nechat si nosit, dokud neřeknu dost... Ale na to není čas. Čakovice a nový asfalt do Mstětic. Kolíkáč mě naloží, křičím na něj, ať si nevytrhává sluchátko z ucha, Almeida jeden. Ale překvapivě to jde, vrchní odtáhl k vedlejšímu stolu, zaplatím až ve vaně. Z Mstětic už zas v maratónském souznění, odpočítávat vesnice do vany a dny do Krakonoše. Pecka, važme si toho! Kdo nezažil nepochopí, kdo jo, chce to znovu a znovu. Díky braši!
:: Propozice
:: Celkové výsledky
:: Diskuze
:: Foto Jestřáb
Start, rozjet to na velkou a za viaduktem nabourat do kopce. Za chvíli je tam 36x28 a jen tupě čumět, ať to začíná 3. Hnus velebnosti, rozbitý asfalt vůbec nepomáhá a ten výhled před sebe na tu stěnu už vůbec ne. Před mnou 30 sekund Martin Vitvar, to je magnet. Vůbec se mi nejede dobře, nějak nemůžu chytit tempo, motám se nahoru k hospodě a sním o tom, jak to po odbočce na hezký asfalt rozbalím. Martin sjet, ale o rozbalení nemůže být vůbec řeč. Ono to vůbec nejede! Až orange kotel v cíli mě přinutí znovu přitlačit. Nějak jsem si to nestopoval, jen vím, že dole jsem startoval, když tam bylo 17:33 a nahoře vidím, že tam svítí 17:44, takže to bude určitě přes 11 minut. Jsem tragéd! Ztěžka vydýchat, nabrat odložené věci a jedeme nach Badewanne! Koncertní taktovky se ujímá Bobek s Lukem a já s Kaprem krásně závodíme