Slapy jet byla nutnost. Ještě zbývalo sehnat za sebe človíčka do zatáčky jinak bych si účast na našem závodě nezasloužil. Díky mého bráchovi Petrovi, jsem se mohl na start postavit a pustit se do souboje s Mářou s Česyku, který celou zimu pilně trénoval a celkově šel tento rok na svou přípravu rozumně pod kontrolou. Docela jsem měl obavy, že proti systematickému tréninku můj trénink na pohodu nebude mít moc šancí, ale mám rád výzvy tak hurá na start!
Na startu jako vždy jsem se nezaklapl do pedálu na poprvé, propadl jsem se tedy někam do středu balíku. Tempo se jelo poklidné, takže v mém okolí bylo spousty bláznů, kterým jízda v balíku moc neříkala. Dost jsem se bál kolize, ale hnát se dopředu a sám vytvářet nebezpečné situace jsem taky nechtěl. No nic, čekal jsem až za to čelo vezme a tyto šílence vytrousíme.
Čelo za to vzalo někde v poslední třetině kopce, ale na vrcholu bohužel zpomalilo a tím náš balík opět zahustilo kaskadéry. Následný sjezd do Blaženic byl dost rozbitý, úzký a díky kaskadérům dost nebezpečný. Druhý kopec přes Bělice se jel výživně (stále kolem 180tepů) v mém okolí se pohybovali Alánek, Bobek. Mářu nikde nevidím..... Přede mnou je dost velký balík, je možné, že Mářa je tam. Na hlavní konečně začíná trochu lepší asfalt, rychlost se nezvyšuje, ono proti větru se nechce nikomu jet. Přemýšlím o tom, že si povyjedu více dopředu, protože nemám rád když ve sjezdu v 60km/h rychlosti nevidím cestu před sebou a tady je to dost rozbité. Nevím proč, ale nakonec se nikam neženu spíše se choulím do balíku a doufám, že člověk přede mnou volí správnou stopu. Před sebou mám borce ze Stodůlek, ke kterému se dost ostře z leva připojí jeho kolega z týmu, ostře tím myslím, že mě vzal zleva a vjel hned přede mě, až jsem musel dost brzdit což v balíku je nemilé, naštěstí vše ok. Jenže jen na chvíli, ten šílenec na přehledném, širokém sjezdu z ničeho nic zavadil loktem o svého kolegu pak ještě zavadil svými říditky o berany, pád musel být nevyhnutelný, tuše že ho přejedu vybočuji a brzdím, kaskadérista sebou plácnul tak 5m předemnou a ztrouhal asfalt až do příkopu, jeho kolega se také poroučel k zemi a při jeho objíždění jsem o něj jen trochu zavadil, ale ustál jsem to. Naštěstí nikdo jiný to z balíku už neodnesl.
Tímto manévrem jsem si zachránil kůži, ale také vytvořil díru, kterou jsem díky stále pokračujícímu sjezdu rychle sjel, ještě jsme stihli s Mahagonim okomentovat duševní kvality kaskadéra.
Díky této příhodě jsem byl spíše na chvostu balíku což před nejdelším stoupáním na Křenice nevěstilo nic dobrého. Alánka ani nikoho jiného jsem neměl na dohled. Tento kopeček mám rád, dá se jet pravidelné tempo, ale začínám-li na chvostu a špice za to veme, pak ho nesnáším! Jel jsem fakt hranu, tepu kolem 190, sjíždím jednoho borce za druhým, dokonce v dáli vidím i Alánka, který na mě působí jako magnet, ale asi v půlce když dojíždím druhou větší grupu za to tato grupa bere ještě víc a zůstávám sám. Opravdu z 190 tepů nejsem schopný zrychlit. Vytváří se asi 50m díra na grupu s Alánkem, a ikdyž jedu co to dá nemůžu se přiblížit. Po chvíli se ke mě připojuje Ruda Kadlec z KPO, který stále tahá velkou a Jirka Humlík z HH Smíchov. Jedu s nimi, věřím především Rudovi, který na mě působí, že má obrovskou sílu, že skupinku s Alánkem docvakneme. Na vrcholu ztrácíme tak 100m, točíme jak to jde, ale ve sjezdu moc nestahujem, protože jsou tady dost prudké zatáčky ne zrovna s dobrým povrchem. Čekám na brdek za Chotilskem, kde doufám, že skupinu cca 12lidí sjedeme. Žene mě dopředu myšlenka na to, že tam jsou lidi, kteří by měli být za mou! Podařilo se skupinu sjet tak o 50m víc ne, zkoušeli jsme to až do Buše, ale vzdálenost byla stále stejná. Ještě k tomu Ruda v kopcích začínal mít problémy, jet ve dvou by byla sebevražda, zvolňujeme s tím, že nás nesmí nikdo dojet. Střídáme pravidelně, tepu na hranici 170 tepů, špice nad 180. Sjezd ze Slap nám slouží jako bufet, po rozbité cestě jedeme více od sebe přeci jen bezpečnost je na prvním místě.
Do cíle prvního okruhu vjíždíme ve trojici s vědomím, že to už dojedeme spolu na vrcholu Rabyně nám hlásí ztrátu 4minuty. V naší trojici je z B kategorie Jirka, cíl je dojet v případném spurtu naší skupiny před nim. Každý bod se počítá a když už mi v Zákolanech spadnul řetěz a bodů jsem ztratil spousty tak teď je každý bod dobrý, zvášť když jsme viděli defektem zasáhnutého Malinu (sakra vsadil jsem si, na něj....) Klukům to už moc nejede vlastně všechny kopce i brdky tahám sám, ve sjezdech si vždy jen odpočinu a jdu také rychle na špic. Jsem na závodech a nechci jet jen základní ZDV, takhle nejedu sice takticky, ale držím se kolem horního prahu, takže si jízdu užívám. Po sjezdu před Blaženicemi musíme chvíli s Jirkou čekat na Rudu, který se někde "zapoměl". Po jeho docvaknutí jsme zase trio a uháníme vstříc cíli.
Za Chotilskem nabíráme někoho s CK Markus, borec s námi chvíli jede, ale v kopci před Buší ho vytrácíme. Další korálek sjíždíme ve sjezdu ze Slap, je to příchozí moc mě tedy netěší, že sjíždíme samé "cizí" lidi. Nedá se nic dělat jedeme ve čtyrech, ale mám zde jen jednoho soupeře, Jirku. Jirku jsem celou zimu viděl najíždět km, věděl jsem, že bude silný, na PRSu ho z boje vyřadila zajíždějící sedlovka, ale na B8 ukázal, že mu to jezdí fakt dobře, dal mi přes 2minuty. Minulý rok na Klikových vrších mi před cílem úplně v pohodě odjel, takže respekt jsem měl. Borec , kterého jsme nabrali se zapojil do spolupráce aktivně, nemusel jsem jet špic dlouho a díky tomu jsem se začal šetřit na cílový spurtík.
Do cílového kopce jsme jeli stále kolem 30km/h, za Novou Rabyní se trochu zvolnilo, schodil jsem i velkou a jen točil nohama a v hlavě spřádal jak to udělat abych se vyhnul spurtu. Jako nejlepší varianta byla nastoupit u vyhlídky na přehradu od, které to je do cíle asi 300m. Hlídal jsem si Jirku, který mi jel hezky v zádech, vypadal dobře. Hned při výjezdu ze zatáčky od vyhlídky jsem tam hodil velkou, a vsedě roztočil docela kvapík, kterého se chytil pouze Ruda, který ale spurtoval a tím mě před cílem vzal. Moc mě to nemrzelo, protože Ruda je z A kategorie, kdyby byl od nás z Béčka tak byl na něj nasranej, protože jsem mu to odtáhnul a pak tohle.
Mářa dojel asi 4minuty za námi, takže cíl zaříznout Česyka, splněn. Chtěl jsem dojet s jinou skupinou, ale co se dá dělat, chybami se člověk učí. S jirkou a Rudu se mi jelo velmi dobře, je to lepší než jet krefffff. V cíli se dovídám o Kolíkově pádu, což pěkný závod hatí. Naštěstí má jen pár odřenin, takže ok.
Chci poděkovat bráchovi, že díky němu jsem mohl startovat, Kolikáčovi za odvoz (hlavně se do Mamuta vykurýruj!!!) a všem ostatním šlapkám za pomoc Kuřeti s organizací tohoto krásného, náročného ikdyž na špatném asfaltu jezdicího, silničního závodu.
.
Ani profil trasy nám moc nepomáhá, stále se musí řadit, sjezd střídá hned brdek a tak tomu ještě vypečené kostky na Slapech. Sjíždíme k hrázi a znovu se drápeme k cíli, tam si dokonce dovolím menší spurt a vítězné gesto vůči časoměřičům. Jak kdybych tušil, že se sem už dnes nepodívám 
