Akce Hurá na Ještěd 2010

Akce Hurá na Ještěd patří do kategorie Vyjížďka. Datum: 2010-03-20.

:: Propozice :: Diskuze

Historie: 2009

• Iceman – Ještěd aneb Pánové děkuji!
  
  Dlouho jsem tuto diskuzi ignoroval.Mých letošních 747 km ostatně mluví za vše.Pak však nastal obrat.Způsobila to předpověď počasí a tedy fakt,že stejně bych někam jel a za druhé jsem ve čtvrtek přidal dalších 100 km v posázaví ve společnosti Kapra,Orlíka a Kolíkáče a kupodivu jsem se cítil docela dobře.Když se pak přidala i mediální masáž našeho prezidenta po ICQ , začal jsem se dokonce těšit.
  Předem,nemohu jinak,musím poděkovat Kaprovi,Bobkovi,Kolíkáčovi a Léňovi, seřazeni jsou dle délky špicí ,že to se mnou absolvovali,že mne povzbuzovali,a s takovými "že" bych mohl pokračovat ještě moc dloho.Pánové děkuji !
  Nebudu zdlouhavě opisovat cestu autem do Sojovic.Sraz jsme totiž měli tam a jen dodám,že pokud bychom jeli na kolech už z Prahy,nedojel bych a ještě teď bych byl na cestě.Přijeli jsme o něco později,a já už budu přímo jmenovat,Kolíkáči příště prosím tankuj naftu už večer před akcí !Pak hrozně zdržuješ.Ale to byla zatím jediná a nicotná skvrnka na dnešním dni,bylo krásně,Bobek,Kapr,Kubajz zvolili jednice,tou dobou dobrá volba.Zbytek v čele se mnou,spíš bych měl vzhledem k výkonnosti napsat vzadu se mnou,ale zní to divně,zvolil zimáky,já dokonce zimní bundu a snad mohu prozradit,že skupina lůzrů alespoň v tomto ohledu předčila skupinu ufonů .
  S větrem vzádech to se to jede.V Mladé Boleslavi jsme byli coby dup.Kubajz se zde odpojil.Spěchal do práce.Jelo se sice rychle,pod 30 km rychlost prakticky nepadala.V brdkách jsme jeli rozumně,vždy jsem zpomalil aby mě moc nebolely a Kolíkáč s Léňou se ochotně mému tempu přizpůsobili,bylo i na nich vidět,že mají z následujích km respekt jak já.Mnichovo Hradiště,nic nového pod sluncem,první zastávka,nálada stále skvělá,mraky se však již začaly tvořit a to jak obrazně tak i na obloze.Z Mnichova Hradiště náš cesta vedla jakýmsi klonem Kokořínského údolí.Rovina slušnej asfalt a naše rychlost se žačala zvyšovat.Od Mladé Bolaslavi jsem měl pocit podhuštěného předního kola,pocit se stupňoval,požádal jsem o druhou zastávku a vida,kolo bylo skutečně podhuštěné,měnit duši se mi nechtělo a tak jen dofoukávám,lépe řečeno,Bobek , když mě viděl při práci neváhal a všechnu práci odvedl za mne.Díky moc.Cestou zde jsme potkali už opravdu slušnou řádku silničářů,je vidět,že objemy jsou v plném proudu.Začalo jemně pršet.Tempo se díky tomu trochu zredukovalo.ufonům už nešlo jet v háku.Ale pořád celkem pohodička,Ještěd byl už na dohled,ono se taky není čemu divit,na tachometru jsem měli zatím 70 km.Další rychlá zastávka,fotíme se .Mokré údolí nás vyvrhuje přímo pod Ještědem.Ta masa nahoru budí pořádnej respekt.V tu chvíli se rozhoduji.Na Ještěď šplhat nebudu.Cestu zpět naplánoval Kapr s Bobkem přes Mimoň,Doksy,Mělník v délce 120 km,vítr budem mít proti a z tohohle jsem měl fakt respekt,ne hoší,na Ještěd nejedu,raději pošetřím síly.Dobré rozhodnutí to bylo.Pod Ještědem bylo pěkně slizko.Zima,jemný děšť,ne silný ale vítr.Děkoval jsem svému rozhodnutí vzít zimáka a zimní bundu.Pohled na Kapra s Bobkem , kteří přilétli seshora mi to jen potvrdil.No a skončila selanka.Sjezd od Ještědu byl dlouhý a rychlý.A v podání Bobka s Kaprem přímo raketový.Zřejmě se chtěli zahřát,mě to spíš připadalo že mi chtějí nahnat strach .No počkali kluci to musím říci a začal velký návrat a velké představení Kapra a Bobka.Roviny,protivítr,to se jednou zajídá,zvlášť když jedeme pořád přes 30 km.To na jednoho udělá dojem.AŤ dělám co dělám,byť v háku pořád jsem nad prahem.Zatím však hrdost nedovoluje požádat o zpomalení,dokonce jsem schopen i žertovat ale to se má rychle změnit.Doksy.Zastávka u mísního marketu,lúzři jdou nakupovat ,cpeme do sebe mraky cukrů.Kapr nic,prý spaluje tuky . Snad jen lok coly dal.Nechápu no.Po 130 km vypadaj s Bobkem čerstvě.O zbytku už to tak neplatí.Zvlášť mě už se při chůzi slušně motaj nohy,takže paradoxně vítám konec zastávky
  Z Doks už jsem jeden návrat do Pha podnikl,cestu znám.Až do Mělníka pořád dolů údolím,prakticky bez kopců.Jen do toho údolí se musí přes něco kopců.A tyhle se mi docela zajídaly.Začal jsem zaostávat.Ale bylo mi to jedno.Rychleji jsem prostě nemohl.Psychika se mi začala slušně nabourávat . Začal jsem pochybovat o správnosti svého rozhodnutí o své účasti.Naštěstí vše jednou končí a tak i ty brdky .Ale vždy dalšího něco začíná,hned dodávám.Tentokrát to byl traktor s vlekem.Nebudu to dále rozebírat.Vyplivl nás v Mělníce.Pod 40 km něšel.Ale že bych za ním ušetřil něco sil jak ostatní ? Nenechte se zmást.Pravda,chvílemí jsem se jen vezl,celé šlapání ostatně sestávalo z jakýchsi krátkodobých špic,ale uplně stačily . Dodat musím,že závětří zeleného Johna jsme,taky jak jinak,opustili kvůli mě,jeden delší magnet a bylo vymalováno.Davál jsem do toho vše,snad poprvé letos jsem jel totální kaši ale nohy najednou ztuhly takovým způsobem.....co Vám budu povídat.Vlastně se tento scénář opakoval už jednou kousek před Mělníkem,ale tam mě zachránla červená na semaforu.Před námi byl poslední úsek .Cesta do Sojovic.Tak 30 km odhadovali kluci,naštěstí s větrem v zádech a samá rovina,Být to jinak,tak dojíždím vlakem.I přesto to byl očistec.Hlava už to prostě nebrala,šlapal jsem jen ze setrvačnosti,z nutnosti dojet.Začala mě šíleně bolet záda a pravé rameno,skoro jsem nemohl držet řidítka.Ale dost už o sobě.Kapr s Bobkem byli zcela v pohodě.Kolíkáč pořád žertoval a dělal si ze mě prdel . Jen Léňa byl trochu solidární se mnou a dělal že má taky dost.Ale bylo to jen zdání.Posledních 10 km totiž jel pořád před námi,zřejmě na nás uplně zapoměl,později se přiznal,že si v duchu už sumíroval report.Konečně Sojovice.Bohužel tentokrát žádný endorfiny,jen neskutečná únava.Sednul jsem tupě do auta když tu přijde Kapr a nese lahváče a koblihy.Vyhrkávám slova díky jak jemu tak paní Kaprové.S díky odmítáme opakované pozvání k návštěvě,všici smrdíme a já se tak těším do horké vany.To je vše, to byl Ještěd 2010.Narozdíl od Léni si vůbec nedovedu představit,že bych tohle měl absolvovat příští rok .
  
  
• Kolíkáč – A na to se napijem!
  
  Hrubý Jeseník mě odeslal na další dva dny do stavu totální únavy, a tak SMSce od Icemana, že čtvrtek-Šternberk a sobota-Ještěd jsem se zhluboka zasmál. Počasí však začalo dělat divy, ve středu už je mi do kroku a ve čtvrtek už hobluji posázaví, sice se zataženou brzdou, ale do hlavy se začíná vkrádat myšlenka na sobotu. Iceman je pevně rozhodnut, Léňa už je nažhaven dokonce jet přímo z Jíža, což by mu dalo přinejmenším 260 kilometrů. Furt si říkám, vždyť je březen, nebuď magor, ale v pátek už hledám gely a do bidonů sypu malťák.
  V sobotu ráno už nás vítá Iceman s bojovým tanečkem, který je doprovázen výkřiky: „Ještěd, Ještěd!!“. Všichni si přiznáváme, že máme starťák jak před maratonem, v Sojovicích, už nás netrpělivě vyhlíží „blázni v oranžovém“, kteří nám dnes nedovolí ani na chvíli polevit. Vyjíždíme, znovu a znovu člověka naplňuje ten týmový pocit, když jede 6 pomerančových zadků za sebou. Mám z té dnešní kilometrové dardy neskutečný respekt a tak směrem na Boleslav nevlezu ani jednou na špic, což Kapr úsměvně glosuje. No on Léňa s Icem taky vesele kukají vzadu. Už na 35km začínám cucat první carboš a na 45km dáváme housky. Začalo mžít, silnice se jemně nakropila, ale naštěstí od našich tažných koňů to zatím nestříká. Najíždíme do romantického údolí k Českému Dubu, vody už je tu více než malé množství, a tak dopředu se derou blatníčkáři, aby oplatili alespoň trochu tu předcházející dřinu. Vlastně moc ani nevím kudy jedeme, Bobek s Kaprem to mají přesně naplánováno a cestu znají dokonale. Zvolil jsme již jarní oblečky, tzn. funkční prádlo, dlouhý dres a vestu a dolů dlouhé čapáky s návleky na kolena. Cítím se výborně, v zimní bundě bych se asi pařil, jak se znám. A najednou kluci hlásí Ještěd, to jsme překvapen, že už tu jsme, je sice v dáli, ale působí velmi majestátně a myslím, že všechny naplnil blažený pocit, takové opojení, že se konečně blížíme trochu do hor
  Začínáme stoupat, Kapr hlásí jedeme na Tourmalet, bavíme se hláškou, která nás neopustí až do konce výletu: „A na to se napijem!“ a ťukáme si bidony. Teplota klesá a sněhu přibývá, silnice je už plná vody a lituji kluky na letňácích, co asi budou muset zažít při sjezdu dolů. Domlouváme si, že Kapr s Bobkem zkusí vyjet do sedla a při zpáteční cestě nás naberou a pojedeme už všichni dolů.Přichází asi nejprudší úsek, duo Ka-Bo odlítli, já se držím Léni a Ice zůstává za námi. S Léňou jsme chytli společný rytmus, jedeme stále kolem 14km/h. a cesta příjemně utíká. Je stále zataženo, teplota kolem 4-5 stupňů, ale přestalo už mrholit. Překvapivě ještě chytáme Kapra s Bobkem nahoře na parkovišti v sedle na odbočce na úzkou vrcholovou cestu, která je ukryta v bariérách sněhu. Nemá cenu jet dále, Kapr se klepe jak osika a míří dolů. Já si dávám další housku a vítězoslavně kropím místní závěj. Endorfíny přišly, cítím se jak na Šerlichu při Rampovi
  A hurá dolů, zlatý zimáček, zlatý blatníčky! Sice pláště nejsou antisnake a tak jedu krokem než se tady někde vyklopit. Dole kluci čekají a Bobek začíná rozjíždět peklo, je tu dlouhé klesání a taky chytám slinu a chci se zahřát a tak ho mám stále na dohled. Jedu i s vědomím, že za sebou táhnu promrzlého Kapra, tak aby jel v teplíčku , ještě ho budeme potřebovat. Projíždíme krásnou krajinou Ralsko, Mimoň, nikdy jsem tu nebyl, a tak se snažím vnímat tu krásu. Moc to ale nejde, silnice je samá díra, ale naštěstí tu není provoz a můžeme jet roztaženi po celé šířce svého pruhu. Jedu stále s respektem co se stane v následujících kilometrech, druhý gel padnul a jen se modlím vydržet do Doks, tam jsme si vyprosili kratší zastavení. Cedule kemp Bílý Kámen už láká na vyhlášení letošní CKKV klasiky, my ale do Penny a mě nestačí nákupní košík. Kapr jen kroutí hlavou, kam to dávám, ale přišlo to vhod, ty koláčky byly vynikající!
  Vrháme se do nepříjemných brdků, tady jsme se vraceli v májové večeru se Šemíkem, Hynaultem a Vašíkem z Doks 2005 a nebo ty páteční návraty v lehce zamlženém oparu z nočních Doks. Dnes nálada začíná upadat, Léňa s Icem chytají krizi, ale Kapr s Bobkem jedou skvěle týmově, přizpůsobují svoje tempo a nenechávají nás chcípnout v protivětru. Když krize začíná vrcholit, tak přichází neskutečná záchrana v podobě plně naloženého valníku ze senem. Omlouvám se svému trenérovi, ty kilometry se nezapočtu, ale jet za takovou větrnou clonou, tomu nešlo odolat. A ono se to nezdá, Kapr dokonce tepal 135, tak zase taková flákárna to není. Euforické výkřiky a hláška „a na to se napijem“ se opakují až do Mělníka. Máme 170km za sebou a teď prý jen s větrem do zad až do Sojovic. No co více si přát!
  Za Mělníkem stavíme a při pohledu na Léňu a Icemana mě napadá legendární úryvek z Královského reportu od Jestřába: „.... dáváme jen čaj, ten nezvrací ...“ Omlouvám se klukům, že jsem se pořád tlemil, ale všechno ze mě spadlo a ta radost, že to máme už málem za sebou, ta nešla zastavit. Každým najetým kilometrem se ta radost zvyšuje a na 190 najednou zjišťuji, že už jsem dlouho nic nesnědl a začíná na mě přicházet krize. Naštěstí zadní kapsy jsou narvány ještě z Doks a tak margotka to zachraňuje a v Sojovicíh dostávám hloupý nápad ještě najet 3 kilometry okolo návsi, ať mám taky na tachometru 200km. Ale Iceman mě razantně posílá někam a tak nechci provokovat. Kapr nás hostí jak královskou návštěvu, to finále nemělo chybu, díky paní Kaprová!
  Dali jsme to, ale jen díky té soudržnosti a obětování se Kapra a Bobka pro nás. Jet s takovými borci byl pro mě skvělý zážitek, na který nezapomenu. Zdá se, že Hrubý Jeseník a Ještěd si už našel pevné místo v zimním šlapkovském kalendáři.
  
  
  
• Léňa – Hurá na Ještěd
  
  Hurá na Ještěd je naprosto trefný název. Když Bobek psal svou upoutávku na tuto akci ani mě nenapadlo, že bych se tam vydal. Jenže pak jsme jeli do Jeseníku a tam už pár nadšenců bylo. Nejvíce mě přesvědčil zejména v Jeseníku prošitý Johny. Tož nezbývalo než jen zapomenout, že tento rok mám na kontě teprve 920km a vydat se na Ještěd.
  Přišla mi naprosto normální myšlenka jet to z Prahy, ale nabídce Kolíka s Icem na odvoz do Sojovic nešlo odolat. Už v pátek cítím takovou startovku jako před maratonem, vyrážím tedy na menší švih na kterém se mi ozývají stahané nohy ze čtvrtečního výletu se Spešlíkem, balím to tedy již po 30km a jdu regenerovat J.
  Ráno tedy zbývalo vyřešit obvyklý problém a to co na sebe, Předpovědím počasí se dá věřit asi jako Orlíkovi, že moc nejezdí, mohl jsem se chytit jen své poslední páteční zkušenosti, kdy jsem jel v krátkém s návleky. Jedeme, ale do „hor“ vyhrává tedy sázka jistotu a beru zimní ohoz. Ke Kolíkovi to je pěkně proti větru a ani nevím co mě to napadlo, beru to objížďkou přes Opatov (každý km bude dobrý….). Chvíli po mě přijíždí také vyšvihaný Iceman. Nasedám ke Kolíkovi a razíme to do Sojovic. Jedeme způsob, že peněženky Policie ČR by jistě dostaly sponzorské dary jak od Kolíka tak Ice, ale až na malé zaváhání v Brandýse, kde jsme chtěli jet přes Labem, bohužel tam chyběl most, jsme dorazili silní a v pořádku. Cestou nás ještě nahání Kubajz po telefonu, kde jako jsme, že to musí v deset otočit tak ať makáme!
  U Kapra nás vítá vždy dobře naladěný Kapr, Bobek a Kubajz. Johny kde jsi??? Že tady není Gejza mě nepřekvapuje z posledních dvou nahlášených akcí ještě nepřijel a moc by mě překvapilo, kdyby si chtěl toto skóre vylepšit J. Z této sestavy jsem nejslabší článek mám se na co těšit. Ice sice má také minimum km, ale to je maratonec od narození.
  Od začátku nás táhne Kubajz, který má v plánu nás opustit v Mladé Boleslavy. Přál jsem si rychlost kolem 25km/hod, ale je vidět, že zůstane jen u toho přání. Nejedeme sice takovou kosu jako minulý rok, když jsme byli vyprovodit kluky, ale pod 30km/h to moc nejde. Šetřím každý watt, to znamená všechny brdky vyjíždím poslední, kukám jak nejlépe umím, ještě, že Kubajz je na špici rád a vyletnění Kapr a Bobek se špicí také nemají problém. Benátky, Boleslav nádhera, zdravíme se snad s dvaceti cyklisty je jich tady více než na Mallorce (I Petr Dlask nás zdraví). Když vyjíždíme kopec z Mladé Boleslavy zakládáme první bufet a děláme první fotky. Opouští nás Kubajz.
  Razíme to na Kosmonosy, Mnichovo Hradiště, vzpomínáme na Astrala, jedeme se mi opravdu dobře, mám v sobě už tři suky, hlad nemám, na špicí nechodím, Kolíkáč stále mluví a mluví, prostě krása. Z Mnichova Hradiště už začíná být silnice dost mokrá nedá se nic dělat a naše lokomotivky Kapr a Bobek musí do háku. Do Českého Dubu ještě daleko, ale je to rovinka, točíme s Kolíkem pohodu stále těsně nad 30km/hod. Č, Dub má tak šest „čtvrtí“, protože pak do něj šestkrát vjíždíme jen má vždy nějaký jiný přívlastek. Mírné mrholení, které nás provází již od Mladé Boleslavy trochu přituhuje, ale stále se to dá. Podél silnice je ještě hromada sněhu, teplota vzduchu atakuje maximálně 5 stupňů. Při opuštění Dubu již v mlze vidíme Ještěd!
  Pod kopec to mám cca 80km, Kapr s Bobkem nám popisují cestu na vrchol a pak nám mizí v nedohlednu. Iceman odjíždí zezadu a my s Kolíkáčem točíme kašpárka (nejspíš jen já, Kolíkáč mám trojpřevodník). Nevím jak ten kopec vypadá, jedu tedy lehce nad 11km/hod Kolíkáč to respektuje má tedy čas na konverzaci, která je většinou jednostranná, jsem plně koncetrován a mám obavy, že se to někde zlomí a bude peklo jako když vyjíždí Lysou v Beskydech. Výhledy nejsou moc bohaté díky velké vlhkosti, ale i tak pějeme ódy na krásné prostředí. Silnice se pod námi vlní jako v Alpách, díky tajícímu sněhu tečou přes silnici potoky vody. Jen obdivujeme Kapra s Bobkem, že se v tom na svých letňácích odváží jet až nahoru s vidinou, že cestou dolů budou mít sůl až v pr*eli (prý to zubním kartáčkem jde dobře dolů…). Kopec nakonec není tak hrozný a po 6km dojíždíme na parkoviště kde již čeká promrzlá polabská větev. Jet až k vysílači nemá smysl,sněhu je tady 60 čísel a polabská dvojka je fakt promrzlá. Děláme nezbytné foto a hurá dolů. Jedu opatrně, prostě se ve sjezdu na vodě bojím. Ka + Bo mizí stejně jako cestou nahoru, Kolíkáč se zaseknul na parkovišti jedu samotku, svačím další suk, ale i tak jedu kolem 50km/hod. Na odbočce na Osečnou nabíráme Ice a hurá do sjezdu, který k mému překvapení má dalších snad deset km! Není problém jet nad 40km /h, ale i tak nám Bobek málem zmizí, rakeťák jeden!
  Kolíkáč milovník památek a přírody jako takové se ptá místoznalců Ka+Bo snad na kadžé jezírko, potok, řeku, hrad, zámek, zříceninu a snad i strom jak se jmenuje. Už před Ralskem začíná historka jako ze Shreka, Kolíkáč se ptá při pohledu na každou budovu, jestli to je Bezděz. Kapr trpělivě odpovídá a tahá nádherné desetikilometrové špice. Duo Ka+Bo se občas nechá unést a dávají mi pěkně do těla, před Mimoňí už toho začínám mít tak akorát, naštěstí mí ve sjezdu ve městě padá šroub, který drží blatník na vidlicí a musí zastavit.
  Díky improvizaci alá MacGyver defekt zpravujeme díky stonku trávy a gumičky, která se válela v Kolíkáčově kapse, Domlouváme se, že v Doksech zajdeme na gáblík. Je to ještě 15km, ale to ještě vydržím. Tempo jde jen málokdy pod 35km/h, ale ještě, že Kapr si dost často uvědomuje, že veze lidi a tempo snižuje na svou tepovku 105 a naší 170 (hrubý odhad). V Doksech jsme cobydub a gáblík a především zastavení mi zachránilo život. Kupuju si tyčinku a mléčný nápoj. Nevím proč jsem šel do mléka, ještě jsem to nikdy neudělal, ale už vím, že to byla hloupost největšího kalibru. Mléčné kyseliny jsem už měl v nohách dost.
  Tady pro mě začíná nová kapitola dnešního výletu. Jako když řekneš stop, mi přestaly jet nohy, hlava. Do toho fouká proti a nejsem schopný se schovat, dřu jak kůň, ale není z čeho brát. Kapr to spozoroval a ptá se, jak mi je? No nebyl jsem ani schopný odpovědět, ale soukám ze sebe, že naprosto na ho*no! Tempo se dost snižuje a to mi pomáhá, díky kluci. Do Dubé to přežívám díky příznivému profilu tratě. Když mi je nejhůř, Kapr spozuruje traktor s valníkem a dostává nápad, jdem za něj! Prvně mi to přijde jako naprostý nesmysl, ale ten chlap mi zachránil život! Mačkám zbytky co ve mně je a hákuju valník, jede se stále 43km/h a nemusím moc šlapat! Kapře jsi génius! Je to selanka, jen v magnetech musíme hodně máknout. Troskám mě a Icovi byla přenechaná místa hned v první řadě, Kolíkáč vše režíroval ze druhé, Bobek pořizoval kaskadérským způsobem fotky (nechápu jak v takové rychlosti a v zatáčkách mohl něco vyfotit), Kapr se usmíval (aspoň jsem to slyšel). Díky valníku doražíme do Mělníka v cukoletu.
  Za Mělníkem dáváme poslední minibufet. Kolíkáč je v naprosté pohodě a kdo ho zná tak ví, že to znamená, že tu pusu nezavře J. Bobek působí jako by zrovna vyjel, Kapr jede profesorsky dá se říci výletově, Ice maká a já už nevnímám a jen tupě šlapu. Vítr nám naštěstí fouká do zad z boku a chvílemi čistě do zad, čehož využívám, řadím těžší převod, rychlost nárůstá nad 40km/h a ani to nebolí, ikdyž jsem ve stavu kdy nevím zda-li to bolí nebo ne. Díky této euforické vlně trochu klukům odskakuju a už se k nim nestihnu vrátit až za Starou Boleslaví, kde mi začíná něco rachtat v kole. Rozloučení s Bobkem jsem díky tomu prošvihnul L. Do Sojovic už to jen co by kamenem dohodil. Díky síly vůle dojíždím a z tachometru se na mě směje krásných 208km, rychlostí 28,5km/h J.
  Padám podobně jako na maratonech na nejbližší travnatý úsek jak hruška a jsem rád, že žiju! Kapr se ukazuje jako nejlepší hostitel, přináší nám pivečko a vynikající domácí koblihy od manželky. Musím říct, že něco jak výtečného jsem už dlouho nejedl, schlamstnul jsem jich snad osm….. Pozvání ke Kaprovi je sice hodně lákavé, ale smrdíme, jsem špinaví jak dobytci není vhodné tuto nabídku využít, ikdyž zde byla možnost sledovat Milan – San Remo J.
  Ještě fasuji bidony pro Tink Tinka a hurá do Prahy. Kolíkáč je naprosto čerstvý, určitě by to dal ještě jednou tak jízda utíká příjemně.
  Musím poděkovat všem kteří se tohoto již stálého výletu v kalendáři šlapek zůčastnili. Kaprovi za vynikající zázemí, trasérství, špice, krocení Bobka, Bobkovi za špice, přifouknutí zadního kola, Kolíkáčovi za odvoz, Icemanovi za dodání morálních sil. Teď když jsem ještě pěkně zmoženej opravdu nedokážu říct, jestli to dám příští rok znovu, ale ano DÁM!
  
  
  

Fotografie

 

Předchozí fotografie

 

 

Nativní rozměry: 800x600 pixelů, Zobrazené rozměry: 720x540 pixelů
Název fotografie: 2010_03_20_10_41_54.jpg

 

Další fotografie