To je hrůza todleto! Loni jsem dal celkem 4. závody a letos mám ve čtyřech týdnech již 3. klání. Bych se měl asi uklidnit a taky proč se honit za každou cenu s borcema, když mi to nejede a trápím se.
Minule na Sázaváku, mě zachránila pohodová skupina, dnes jsem se oddělal sám.
Jo a taky miluju před závodem řeči typu:
- vůbec jsem sem neměl v plánu jezdit
- trénink jsem vynechal
- jsem po nemoci nebo lépe, ještě včera večer teplotka, či 2h na hajzlíku, ale dnes ráno to trochu ustoupilo, tak se sem jedu podívat.
- budu to kontrolovat zezadu, je nom protočím nohy, ten čip a číslo mě nijak neovlivňuje.
Tohle zaznívalo z vícero stran od borců jejichž karbonové stroje se leskly skoro stejně jako jejich holá namakaná lýtka
Tak aby jste věděli! Já to umím taky! Celou cestu na závod jsem si manželce stěžoval, že jsem již14 dní nebyl na kole, pouze min. týten ten Sázavák.
Chroptící děti nás v noci budí a my jim podáváme léky proti všem těm pylům, co teď v ovzduší poletují, tudíž toho moc nenaspím.
V PA jsem si domluvil, že nebudu muset do práce v něděli a pouze společná s cesta s El prezidentem Kolíkáčem, mě nahlodala a já svolil se závodem s nulovou přípravou.
No nic, na tydle stěžovatelský kecy není nikdo (stejně jako já) zvědavej
takže vězte, že:
Začátek jsem napálil a parádně se zakomponoval v popředí, šikana ve vesnici bez problémů, sjezdík OK.
1. zatáčka před brdkem byla v mém podání vymetením okraje a modlení se, aby mi to neklouzlo nebo abych na štěrku neřachnul!
Ten brdek jsem považoval za tu obávanou stojku, protože mi připadalo, že se moc nejede a tak ta opravdová stojka mě trochu překvapila.
Nicméně na velkou a rvu to-paráda, ale ono je to nějaký dlouhý, odmítám si přehodit a zpomaluji na tolik, že přeze mne jdou snad všichni, na konci se snažím vzmátožit a míjí mě Kolíkáč s povzbudivím póóóójď, no jo ale to bych musel bejt víc fit nebo bych něměl udělat nějakou chybu, takže díra se zvětšuje a po nájezdu do rovinatější části, jsem v hajzlu. Pak si ještě nevšimnu, že mě fofrem předjedou 2ks, takže se nechytnu a pouze čekám na Diabla s jedním DA-BA. S nimi začínám spolupracovat a přemýšlím, jak Diablovi pomoct.
Snad se nepletu, ale při stojce ve 3. okruhu udělá dabák osudovou minelu a trochu přežene tempo. Strojový Diablo ho v půlce předjede a dělá se díra, já se nikam neženu, počkám ještě pár metrů a když díra dostatečná doháním Diabla a otáčím se. Máme náskok, který se i přes pozdější snahu Diablova soupeře, daří udržet a zvětšit a to i přes to, že nám na záda v jednu chvíli dýchá jeden z tandemů a na dohled se přiblíží tuším i Iceman. Parádně se s Diablem jelo, aspoň já z toho mám takový pocit. Komunikovali jsme a vyvarovali se chyb.
Před Prosenicí jsme dojeli tuším Mářu z Česyku (?!?) ale nepodařilo se nám ho vzpamatovat, takže jsme kroužili stále sami, ale díky bohu (teda díky Diablovi) za to, protože bych nechtěl zopakovat samotku z PRSu
Na konci 5. kola nás předjel vůz, který zvěstoval první balík. Ajajaj už mě berou o kolo. Šlápl jsem a uje v cílovém brdku Diablovi, aby mě vzali až v tom šestém (pocitově je to trochu lepší víte!) no a stalo se, teda to jsou kule těch eliťáků z UACu. O nic jsem se nepokoušel a pozoroval jak ujíždějí po stojce na Suchdol, přesto jsem se po chvilce chytl jednoho mladýho a světe div se dovezl jsem se až do balíku (ten totiž zpomalil, aby nechal ujet tandem s Chybou)
Když někdo nastoupil před odbočkou na Štětkovice, zůstal jsem v klidu a pak dojel odpadlíka z česyku a ejhle, tak byl o kolo jako já, tak paráda, nepojedu do cíle sám! v
Vmém posledním kole - tedy sedmém, jsem plánoval, že to na pohodu dojedeme spolu a pak teba v cíli spurt, nicméně opět v Suchdole jsem se česykovi urval s vidinou, že dostihnu dalšího blázna, kterej mi dával kolo a udělal si asi 100m náskok, který jsem ale ani nechtěl udržet,protože mi to připadalo nefér, po tom co jsme si lehce řekli. (a to byla přátelé asi chyba!)
Takže , když jsem v cílovém brdku řekl, že jasně spurt, byl jsem odsouzen k prohře, protože to neumím a taky jsem neměl přehozeno na něco těžšího - škoda, ale cenná zkušenost.
Tkže závěrem dodávám, že přes mé předchozí stěžování a výmluvy je nad slunce jasné, že se mám ještě co učit a taky, bez přípravy na závody raději nejezdit
HOWG