Krnov 22.5.2010
“Kurva, chlapi, co děláte!?” bylo první co jsem řekl, když jsem se zvedal ze země. Posledních 100-200 m z osmdesátikilometrového závodu se pro mě stalo nepřekonatelnými. Už když jsem vstával, věděl jsem, že něco není v pořádku. Pravá ruka odmítala poslouchat, nemohl jsem se zvednout. Někdo mi pomohl na nohy a podal mi kolo. Z roztržené kapsy se mi vysypaly montpáky. I ty mi posbírali a dali do druhé kapsy. Znovu jsem nasedl a snažil jsem se dojet do cíle. S pravačkou bezvládně položenou na řídítkách projíždím cílem. Bohužel, ale ne koridorem, takže si myslím, že ve výsledkách stejně nebudu.(později jsem zjistil, že ve výsledcích jsem)
Takto nešťastně skončil jinak bezvadný závod. Tři okruhy, kde bylo vše: kopce, roviny, vítr. V kopci jsem ztrácel, ale na vrcholu jsem vždy stihl dotáhnout. Dosti bolestivé. První dva okruhy jsem byl celkem aktivní a i v kopcích jsem se držel ve skupině (i když jsem v ní couval). V posledním okruhu už síly chybí a ztrácel jsem podstatně víc.
Kroužení na okruhu skončilo a vracíme se na náměstí, kde byl start i cíl. Průjezd kruhovým objezdem navzdory obavám dopadl dobře. Blíží se poslední, ostrá levotočivá zatáčka. Svěšuji nohy, najíždím vnějškem, je nás hodně a raději se nikam necpu. Za zatáčkou se všichni zvedneme a začíná závěrečný spurt. Místa zdá se dost, přesto si dva “umělci” líznou a jeden jde k zemi. Zrovna přede mnou. Už se nestíhám vyhnout a vlítnu do něho. Ještě si mlhavě pamatuji, jak tam přede mnou leží na zemi s kolem. Nějak ho přelítnu a přistanu za ním na asfaltu. Zdá se mi, že dosti daleko od něho.
Ještě v leže se otáčím a nadávám:“Kurva, chlapi, co děláte!?”.
Další vypravování by už nebylo o cyklistice.
cvrcek.webz.cz