Aqua –
Optimistická sobota na Chřibské 50
Celý týden jsem byl dost nervózní, protože jsem nevěděl, jak to časově skloubit, abych mohl jet do Roštína na Chřibskou 50. Poslední dobou mně děti (už dospělé) zaměstnávají víc, než když byly malé. Minulý týden jsem nejel Břeclavského kance, protož jsem pomáhal dceři na stavbě a na tuto sobotu chtěl syn stěhovat byt. Naštěstí souhlasil se změnou na neděli a já měl volnou sobotu na cyklistickou akci.
Už ráno to vypadalo optimisticky, po celkem škaredém týdnu se vyjasnilo a tudíž nic nebránilo novým cyklistickým zážitkům. Vyrazil jsem do Roštína, ráno nebyl provoz a tak to odsýpalo. Při příjezdu do rekreačního střediska nás pořadatelé zastavili už na cestě před areálem-všechna parkoviště plná. Takže jsem zajel na stranu a šel se presentovat. Nebyl jsem předem přihlášený, tak jsem čekal mírné komplikace – ale opak byl pravdou-byl jsem odbaven dříve.
Před startem jsem si ještě podal ruku s Josefem, našel Šindyho a už jsme mohli vyrazit. Start byl do dlouhého kopce (cca 8%), tam jsme se pěkně rozdýchali. Později jsem pochopil, že táhlé kopce jsou pro tuto vyjížďku charakteristické. Další charakteristický rys trati byl, že mi v určitých pasážích připomínal jiné trasy.
Po rozdýchání v kopci přišla vlnitá pasáž, která mi připomínala projížďku okolo Dalšické přehrady. Na 10km přišly technické pasáže s hlubokým blátem a tam jsem poprvé ztratil Šindyho. Za chvilku mě dojel a absolvovali jsme další dlouhý kopec společně. Na konci kopce přišly další blátivé pasáže a tam jsem ztratil Šindyho definitivně. A pak se to stále střídalo- dlouhý kopec, sjezd, hluboké bahno ( moderátor říkal, že letos je to dobrý, loni to nešlo ani projet a projít). Cca 5km před občerstvovanou jsem pocítil nedostatečnou snídani a s obavami jsem pohlížel na svoji láhev s pitím.
Občerstvovačka mi hodně pomohla, v rychlosti jsem do sebe nacpal banán a buchtu, chtěl jsem ještě pití, ale když jsem viděl jak ztrácím těžce vybojované pozice v kopcích, skočil jsem na kolo a „Hyjé Karle“(to je moje kolo). Ostatní, co nestavěli, pomalu ztráceli v kopcích sílu a mě díky banánu a hlavně buchtě přibývala. Možná to bylo taky tím, že jsem se přilepil na jednu mladou závodnici přede mnou a ta mě dotáhla do cíle. Ve střední části přišly pasáže připomínající Šelu maraton. Občas bylo opět i hluboké bahno s vyjetými kolejemi ( ti lesáci!). Na jednom vrcholu jsme viděli sousední nejvyšší kopec Chřib - Brdo a pak už honem dolů do cíle.
Závěrečný kopeček do cíle už nemohl nijak narušit vzrůstající euforii a průjezd cílem mé letošní druhé cyklistické akce znamenal, že je to bohužel za mnou. Moc se mi to líbilo, krásné prostředí a hlavně jsem se v kopcích cítil dobře ( tak tohle spojení jsem se naučil ze stránek Romana Kreuzigera). Za malou chvilku přijel Šindy a pak Josef, ale to jsem jen slyšel od moderátora.
