Akce Tour de Zeleňák 2019

Akce Tour de Zeleňák patří do kategorie Silniční závod. Datum: 2019-09-07.

Nejdelší varianta má délku 106 km.

:: Propozice :: Diskuze :: Celkové výsledky :: Foto

Historie: 2010 :: 2011 :: 2012 :: 2013 :: 2014 :: 2015 :: 2016 :: 2017 :: 2018

• Hulis – Neříkej hop dokud... Aneb výhra na Legendě!!
  
  Tour De Zeleňák 2019
  
  Něco málo k úvodu, jak to všechno vzniklo. Před 14 dny jsem jel Železného Dědka, s profilem, délkou a počasím asi nejtěžší závod tohohle roku. 6 z 8 kol jsem se dokázal držet mezi elitou, v závěru pak přišla krize a poslední kolo bylo na samotku. I přes to jsem z toho měl dobrý pocit. První 4. kola nohy zatím asi nejlepší za dosavadní průběh sezony, takže jsem si ještě do konce sezony sliboval nějaký pěkný výsledek. Druhý den po uvedení nohou do klidového stavu mě ale začal tahat sval na noze. Místo toho, abych to nechal v klidu jsem druhý den jel s Bětkou a ještě to dodělal. Ve středu jsem sotva pajdal. Nastal klidový režim do víkendu, pak DAAK tour, kde jsem to sice cítil, ale výkonnostně mě to nějak nelimitovalo. Až v závěru 80km dlouhého závodu bylo cítit, že už toho bylo tak akorát. V tu dobu už jsem byl zaregistrovaný na Obr Zeleňák. Začalo mi to ale vrtat hlavou, aby to sval na 106km vydržel. Pořád jsem váhal co s tím, když jsem ale kouknul na startovní listinu, tak bylo jasno. Na Obra se hlásili profíci z Topforexu a Favorit Brno. Takže jsem si řekl, že to nebudu lámat přes koleno a místo toho, abych se zkusil udržet profíků a dojel někde mezi 20-30 místem, radši zkusím udělat výsledek na klasickém Zeleňáku s tradicí. Nechal jsem se tedy přepsat na krátkou. Ve středu mě ještě čekala časovka do kopce ‚Maliník‘, kde se mi jelo celkem hezky, tak jsem doufal, že to nebude v sobotu v nohách znát a pojede se mi minimálně stejně dobře…
  
  Den před Zeleňákem se předpověď počasí mění z hodiny na hodinu a na každé stránce s předpovědí píšou něco jinýho… Bude pršet, nebude pršet? Zbytečné řešit, uvidíme ráno. Probouzím se a slyším bubnovat kapky na parapetu… Aj, věřil jsem norům, který hlásili sobotu bez deště… Teplota okolo 14C, takže dilema v čem jet… Krátký nebo něco pod dres? Nakonec to vyhrálo termo s dlouhym rukávem a návleky na kolena. S Bětkou vyjíždíme na náměstí chvilku po 9h, kde už bylo rušno. Dali jsme spicha s naší partou Lužických vrchařů. Krátkej pokec a jdeme se alespoň kousek projet i když je to stejně o ničem… Buď bude člověk rozjetej a bude startovat z 350 místa a nebo si na pásku stoupne půl hodiny předem, během který opět ztuhle, ale stojí slušně na startu… Vyhrává varianta s předními pozicemi na startu.
  
  Naladit garmin a jde se na to! Hned po výstřelu mi ujíždí noha z pedálu – nepodařilo se mi našlápnout, na kostkách to drncá, takže ještě jednou protáčím kliky a lovím točící se pedál. Hned ztrácím několik desítek pozic, ale jsem relativně v klidu. Výjezd z města nic nerozhoduje. Je to furt pravá, levá, navíc na vodě, takže se jede rozumně. Kousek za železničním nadjezdem si nastupuju a z levé strany silnice si dojíždím na pozice, kde chci jet celý závod – tudíž někde mezi 5-10 pozicí. Ještě než vyjedeme k zámečku, tak mě pár lidí zavře v pravém pruhu silnice a celkem se propadám. Snažím se najít si skulinku a opět se procpat na čelo. Daří se, vyjíždím na levou stranu, zalehám na rám, rychlost na vodě okolo 70km/h a jsem zpátky okolo první pětky… Pod první kopec chci najet vepředu, ať jsem v klidu a můžu se rozdejchat. Naštěstí nikdo moc nejančí a jede se tempíčko, ve kterym si ještě stihnu popovídat s Honzou Doležalem z Libereckého Kolokrámu, který se mi ve středu, když jsem u nich byl, smál… Cca 2h před startem Maliníku jsem u nich na krámě jedl bagetu… Tak jsem mu říkal: ‚to čumíš co, 3. místo na bagetu – závodní strava‘… Tak se jen smál… Do Šluknova je to skoro 10km mírně z kopce, takže leteckej den v lajně. Jako již tradičně na šluknovském náměstí mávám a zdravím klan Doležalovců – příbuzní od přítelkyně. Vždy obsadí vyvýšenou zíďku s krásným výhledem na celé náměstí. V Císařským, pod Partyzánem kontroluju garmin, jak to zatím vypadá… Avg lehce pod 40km/h. V kopci si točím s lehkostí a koukám kolem sebe po soupeřích, kdo všechnu tu vlastně je. Následuje sjezdík k přejezdu a odbočce na Šenov a také další brdek na strážný vrch. Všechno je to hrozně krátký a ani ne tak prudký, aby tady někdo mohl odpadnout, takže nás je pořád hrozně moc. Já si stále hlídám pozici okolo top 10… Bylo by zbytečný jezdit někde vzadu a plýtvat silami, když se mi jede dobře. Navíc je pořád mokro a riziko pádu je dost vysoký. Při sjezdu do Lipový míjíme nově postavený ostrůvek – naštěstí tu stojí regulovčík a žene závoďáky do stran za doprovodu pískání na píšťalku, úplně jak na grand tour. Organizátoři už za ty roky mají zmáknuté a pohlídané snad vše co uhlídat jde! Všechno v pohodě, žádný karambol a jede se dál. V dosavadním průběhu se jelo spíš tempo, než že by za to lidi cukali. Ano, pár pokusů tam bylo, ale byl to vždy jednotlivec nebo max. dvojice, co to rozjela na 55km/h, ale za 500m už se zase sedělo a nic se nedělo. Takže to nestálo ani žádné úsilí tyhle ‚nástupy‘ chytat. Po sjezdu z Anenského vrchu do Lobendavy nastává asi nejodpočinkovější část závodu, takže i když je to závod na 54km, tak nechci nic podcenit a cucám gel. V druhé půlce závodu, kde se začíná závodit se to bude hodit. Pořád nevím, jak na tom jsem v porovnání se soupeři, nebylo kde to nějak ozkoušet. Takže čim víc se blížíme k Dolní Poustevně, tim víc se přibližuju špici, protože do stojky chci najet co možná nejvíc z čela… Minulý rok na Obrovi mě to tu málem stálo první grupu a následovalo pár nekonečných km sjíždění čela až do půlky Mikulek… Poučen tedy z předchozího ročníku pod kopec najíždím z 2. fleku za Davidem Fanderlikem. Nechci to lámat násilím ze stoje, takže radši házim malou už pod kopcem a jedu to frekvenčně v sedle… Očekávám první razantní nástupy a pak šlupky až do cíle, nic se ale neděje. Sice se zrychlilo, tepy vylítly, ale pořád jsem ve stavu, kdy by se dalo ještě zrychlit – žádná hrana, takže když se po stojce otáčím a zjišťuju, že jsme na čele ve třech – bílý dres - neznám, druhý L. Bartůněk, třetí já a za námi cca 30m díra, tak jsem docela překvapenej. Říkám si, že by z toho mohl být dneska slušný výsledek, když jsme o maličký stupínek výš než zbytek první početný grupy… Bílodresák chce střídat, L. Bartůněk ale kroutí hlavou, že nejede, já se taky zrovna 2x neženu dopředu, abychom zkusili únik ve třech na 20km… Takže se necháváme sjet a valíme dál v balíku. Historie z loňského obra se tedy neopakuje a pro mě zatím hladký průběh. Začínáme padat do Vilémova, kde to končí esíčkama – pořád ještě na vodě, takže tu padá Petr Kaštánek v dresu Herby servis a přes něj letí minimálně jeden závoďák, co jsem si periferně stihnul všimnout… Díky tomuhle chytám odlep od prvních cca 10 lidí, tak přes Vilémov je to sprint v 55ce, abych byl pod kopcem zpátky na čele a hlídal případný nástupy. V tomhle kopci se dá odjet a udělat únik. Nástup tam je, ale vypadá to, že všichni drží. Přes Mikulky lajna, ale žádnej šrot. Dvojice odskočila a jede za zaváděcím autem dost blízko, skoro bych řekl i hák… auto ale nepřidává a jede furt stejně, což moc nechápu. Začínáme to tedy sjíždět. Nejdřív jede špici Honza Doležal a pak to předává mě, ať to dotáhnu. U Mikova dojíždím ke dvojici s balíkem za zadkem. Zbytek Mikulášovic se jede relativně klidně. Klid zbraním je i kolem kapličky před sjezdem do Brtníků. Teď to bude boj o pozice ve sjezdu, jsou tam i nástupy. Sjezdař jsem spíš průměrnej, navíc mám respekt z vody, ale vim, že pokud to nesjedu vepředu, může bejt konec závodu… Dojíždět čelo pod poslednim kopcem na trati může bejt zásadní. Zalehám tedy na rám a pouštím to tam naplno. Pod kopcem je první Honza z Kolokrámu, druhej L. Bartůněk, třetí já… Začínáme stoupat a čekám, co se bude dít… Poslední možnost, kde odjet a rozhodnout závod, takže nechávám velkou a chystám se likvidovat nástupy v esíčkách… Psychicky jsem ready na spurt do 10% a bejt tam ať to bolí, jak chce… Po chvilce ale vedle sebe vidím závoďáka Ivo Machka, kterej jede malou, tak si řikám, že když on, tak asi můžu taky schodit. Ještě pod ‚Blitkou‘ tam tedy padá malá a jedu frekvenčně v sedě. Žádný spurty a nástupy se nekonaj, takže na horizont vyjíždím okolo 4-5 místa. Naše tak 25 členná skupina se ale přibližně v půlce trhá a už je skoro jasný, že o bednu půjde do spurtu tak 15 kousků… Od Brtníků je to do finiše necelých 10km pořád mírně z kopce. Čekal bych, že to ještě někdo vyzkouší, ale nic, všichni sedí a valí se tempo. Nakonec se ale přecijenom někdo odhodlá to zkusit, je ale odsouzen k neúspěchu - zastavuje nás červená na přejezdu už v Rumburku kousek před cílem. Navíc tam stojí druhá skupina z obra, takže když se to opět rozjíždí, je v tom hrozný chaos kdo jede co… Aby toho nebylo málo, tak je tam ještě pád na kluzký železnici… Deru se dopředu, nejrychleji jak to jde a daří se, z chumlu vyjíždím mezi prvníma. Na čelo jde Honza Doležal, já druhej, zbytek za námi… Střídá a do Plynární ulice vjíždím první. Teď už si to musím pohlídat, posledních tak 300m rovinky a pak technický dojezd. Nesmím se teď nechat skočit a někde zavřít. To je jediný co se mi honí hlavou… U nadjezdu, kde se točí pravá 90 jedu na 3. pozici. Super, už je to kousek… Levá 90, další pravá 90 a vjíždíme na Jiříkovskou, kde se zvedá L. Bartůněk z první pozice… Jdu hned za ním, pořád jedu na třetím fleku, poslední levá ze světelný křižovatky a jsme na poslední třístovce (posledních 100m po kostkách…) Na nic nečekám a hned po výjezdu ze zatáčky jdu do spurtu – i to zdánlivě perfektní 3. místo znamená díru několik metrů na prvního L. Bartůňka… Druhýho skáču během chvilky, ale metry k pásce neskutečně rychle utíkají… Přibližuju se k Liborovi, který tak 15m před cílem už zvedá ruce nad hlavu…(Když nad tím tak přemýšlím, ani nevím, jestli jsem to o závodě postřehl)… Vidím rudě a vnímám jen modrou cílovou bránu a koberec na kostkách… Jedu totální šrot až na pásku, kde jsem nakonec o půl kola dřív… Neskutečný!!! Nemůžu tomu uvěřit!!! Já vyhrál Zeleňák…!!! Krátký vydejchání po spurtu, zjištění, že se mi netočí zadní kolo, to jde ale stranou a pak už si jen užívat tu euforii…!! Navíc se to krásně sešlo na 35. ročník a 10. ročník pro mě bez jediného vynechaného.
  
  Bohužel nejen pro mě, ale i pro ostatní, kteří by obsadili stupně vítězů se stala technická chyba u časomíry, což mělo za následek úplné zrušení vyhlašování… Takže foto z bedny ze Zeleňáku nebude, ale podium jsem si užil alespoň na krátký rozhovor všech absolutních vítězů jak z krátké tak z dlouhé… Je to smůla, zamrzí to, ale řekl bych, že nejhůř to nesl organizátor Honza Novota, který z toho byl hodně špatný… Protože se známe, po závodě jsem za ním byl a děkoval mu za skvěle odvedenou práci! Organizačně to bylo zvládnuté naprosto dokonale a tohle se prostě stát může a s tím on nic neudělá… A to že se najde pár remcalů a hejterů, který by hned měnili organizační tým, bych asi úplně neřešil… Nebejt týhle party, která s tím má starosti celý rok, tak se letos Zeleňák vůbec nemusel jet. Takže ještě jednou velký díky všem, kteří se na téhle akci podíleli…!! Stálo to za to, tak jako každý rok…