Nenalakam nekoho dalsiho, co Bobek Barbanek Julci? Samotnemu se mi to jet nechce, sdilena radosf dvojnasobna radost.
Pistachio, ty tvoje vylety mne tak inspirovaly ze jsem ted chvili brainstormoval kam taky vyrazit. V minolosti jsem slysel ze existuje cosi jako
Iron Curtain Trail.
Pristi prodlouzeny vikend bych mel mit cely volny. Kdyby byl cas a vule z tvoji, nebo neci strany, napadlo mi si strihnout usek podel Bavorska. Z Ase po Tristolicnik cca 360km. Pocasi zatim Ok, podzimni inverze, dole v Cechach mlha ale na Sumave slunce. Ubytovani v komfortu, dve noci, nekde v penzionu. Ale veci si vezt sebou. Doprava tam a zpet vlakem.
Zkusim na samotku. Uz jsem neco naklikal. Od vlaku z Ase do Horni Plane na vlak je to asi 440, to mi prijde na tri dny plus mnoho vlakovych kilometru dost. A to tam nejsou presuny k ubytku a svetlo se krati. Tak to zkratim asi jen do Zel. Rudy a Nyrska. Zitra obvolam ubytko, tak to snad vyjde, ve skarpe se mi spat nechce. Udelam predjezdce, priste muzem vyrazit spolu, jeste spoustu kilometru zbude.
Takze se zadarilo a dnes rano v 6:04 jsem vyrazil s pomoci CD do mesta s nekratsim nazvem. Potom uz silou vlastni do nezapadnejsiho mista Republiky. Je tam v potoce kul a v nem se sbihaji hranice NDR NSR a CSSR. Plan je to dotahnout na Spicacke sedlo a pak do Nyrska. Dremere, v Nyrsku bych chtel byt v pondeli v 16:53 na vlak. Uvidime co udela nedelni dest, idealne bych chtel ze sedla sjet pres Hamry, pokud se nezadari, zkratim to pres Sv.Katrinu, nebo kdyz bude hodne spatne pojedu z Domazlic do Klatov.
Tak dalsi nadherny den v Ceskem lese. Az budu mit vetsi klavesnici snad taky neco sepisu,, zazitku je nepreberne. Neco jsem i nafotil, tak budete tu nadheru posoudit sami.Najel jsem dnes neco nad plan, dvoukilo nemam ale sedel jsem v tom taky devet hodin. Zitra by to melo klapnout
Gravel kolo a tohle vejletovani mi bavi cim dal vic. Nalozene kolo do kopcu proste nejede, ale dostane se na mista kam cista silnice nikdy. K tomu jeste vetsi pocit svobody a nezavislosti. Kdyz se jede pomalejc tak paradoxne vic vidim nez na dlouhem rychlem svihu. A demon rychlosti taky nakonec dostavi, nalozene kolo se z kopce dokaze pekne rozburacet , a i pouhych petactyricet v listi na sotoline je docela adrenelin. Kdo uvazuje o porizeni cx/ gravelu vrele doporucuju.
Tak, cele by se to mohlo jmenovat Za oponu, aneb cesta za svobodou a dobrodruzstvim.
K celému mi inspiroval Pistachio s jeho vylety k Baltu a do Saskeho Svycarska. V pondělí po precteni jeho repotu jsem zacal snit se taky nekam vypravit. Jelikoz je dobre aby kazda cesta mela svůj cil tak jsem brainstormoval a napadnul mi Iron Curtain Trail. O stezce jsem se dozvedel pri rodinne dovolene na Sumave kdy jsme na Bucine potkali nemce, s dvema syny kteří sekci absolovovaly. Jedna se o Evropskou dalkovou trasu Euro Velo 13 která vede od Barentsova more az k mori Cernemu, cca 10000Km, po cyklostezkach na hranici mezi byvalym zapadnim a východním blokem.
Mazelka je na dva tydny pryc, deti si vezme na vikend babicka a přede mnou tri dny volna. Wau!!. Vznesl jsem dotaz i mezi bliznimy, ale nikdo nemůže, nedivim se, kde takhle sehnat tri dny volno. Takze to bude na samotku. Zacal jsem kout plany, klikat a merit, vymejslet kde spat a jak se tam dostat. Spani jsem zvolil v komfortu, vzhledem k veku a pokrocile rocni době. Prekvapive mají na svatky všude plno, ale dve hodky telefonu a je vyreseno. Ve stredu me trochu rozhodila predpoved počasí hlasici prechod studene fronty z nedle na pondělí. K pracovnomu schonu jsem ještě resil blatniky, které jsem mel sice na Graila/zimaka pripravene ale inzeniri ve Force se vůbec nedohodli s inzeniry v Canyonu a vse vyzadovalo samostatne vyvojove odeleni v Petrovicich to nejak napasovat. Kolo jsem ovesil brasnickama co dodali Cinani uz po Pradedu, tresnickou bylo umistit nekam blikacku, když cela sedlovka a sedlova trubka vlastne není zezadu vubec videt.Zbyva zabalit, nalozit, koupit jízdenku. Predstartovni horecka dodahuje vrcholu, uz dve noci jsem poradne nespal vsim tim vymejslenim. Kdy mi upadnou blatniky nebo brasny které jsem nemel moznost vyzkoušet? co ubytovani, stihnu vse objet v cas,jake budou cesty, rychle nebo gravel vzoru husi vejce. Co jsem si zapomel. A co ten zasr***y dest? Atd. Nikdy jsem s tim nemel problém, asi ze mne na stara kolena bude nervak.
Sobota rano, budika davam jen za zvyku, stejne nemuzu spat. Dobalit nasnidat a sup na vlak. Kolo prekvapive jede, nikde nic nedrnci nedrhne, sen se stava realitou. Ceka mne dost vlakovych kilometru, tak jsem na to zvedavy cim mne CD zase prekvapi. Nejdriv na Hlavak, pak Prestup do Západního expresu do Chebu a nakonec courak do Ase. Cesta docela pekne ubiha, venku mlha jako mliko, ale da se tusit ze o par metru vys bude slunicko. Z pohody mne rozhazuje pruvodci který tvrdi ze jízdenku mam hezkou ale na spatne datum. Snazil jsem se usetrit cas sobe i pokladni a vse zaridil online, ale v tom schonu jsem se uklik. Pruvodci argumenty zjevne nebere, zaplatil jsem spravne, jedu spravne, ale stejne mne nuti si koupit novy doklad, ze ten stary muzu pry online vrátit. Kde ja budu v lese schanet online. Muj stary, maly ale oblibeny mobil nove protkoly modernich webu zjevne nezvlada, nastesti mne zachranuje Rusky/Ukrajinsky par cestujici kam jinam nez do Frantiskovivh lazni.
Konecne vystupuju v Asi, sice omylem o stanici dřív nez jsem chtěl, ale hlavne ze uz jsem z tech hromadných prostredku venku, na cerstvem vzduchu a muzu zacit tocit nohama a vyčistit si hlavu. Vyrazim dále na severzapad az na samotnou spicku ocasku te naší republiky. Nikdy jsem v tomhle koute nebyl, vse je nove, neokoukane, dobrodruzne. Krajina a scenerie,tak jak jsem si na konec světa predstavoval. Nastesti tahle nadhera vydrzi celou cestu. Vsude vukol pozimni nadhera, barvy, zemite vune, jen trosku oparek. Prichazeji první kostky-blatniky drzi, první husi vejce- blatniky i brasny drzi. Dokonce se da jet ze sedla, jen se kolo nesmí hodne naklánět. Ono to nejak pujde.
A jsme na Trojstati, sbihaly se tu hranice NSR NDR a CSSR, moc lidi tohle místo před triceti lety naspatrilo, ted je to hezky piknic point. Historicke hranicni kameny a kul uprostřed potoka.Otacim se zpet na jihovychod a napojuju se na trinacku která odsud pokracuje dalsich asi 800km po hranici mezi CR Nemeckem a Rakouskem. Otepluje se, takze davam skoro kratke. Taky zjišťuju ze to teplo znamena jihovychodni vitr, to je asi kam mirim. Když jsem vymyslel jaky směr zvolit tak mi hlavou blesko, ze zapadu na vychod prece, bude to po vetru…ouha. Pres vesnicku s trefnym nazvem Hranice a Pastviny zpet do Ase, vyfotit mistni kasnu, snist chleba z domova a hupky do Nemecka. Nemecke cyklostezky jsou proste Nemecke, asfalt jak detska prdylka, a šotolina sametova. Klesam pekne k Ohri, prekvapuje mne jaka je to uz docela velka reka. A pekna, pomala, se spoustou tuni a zakouti v kterých plave to barevne listi. Skacu zpet do Cech, a směr Frantiskovy lazne. Před nimi v obci Ostroh mne trochu prekvapuje zatáčka jedna zatocena, a auto v ni. Nalozene kolo jede z kopce jak strela, nechce se mu moc zahýbat, nastesti se vyskytne unikova cesta k vratum do statku, vse je vyreseno, a ještě omluva ridici. Aut jsem za celou dobu ,nepocitaje mesta a prejezdy hlavnich potkal asi pet ale vzdy na nejakem blbem miste. V laznich nabrat vodu z pramne, všude sami duchodci, projet se po parku a jedem do Chebu. Tam jsem taky jeste nebyl., Kousek cyklostezky v rekonstrukci, tak kolo na rameno. Ale jinak krasne město. Namesti 1*, U Spalicku si reciprocne s bandou duchodcu vytvoříme fota. Cas pokrocil a je cas se v civilizaci poohlednout po nejake mnamce. Pizza to go to jisti. Za Chebem ještě na Ceskem uzemi paradni usek, zjevne byvala trat predelana na stezku, rovna, hladka, se spoustou zlatého listi. V obci Neualbenreuh drobne kufrování. Nedokazu si představit něco takového jet podle papirove mapy, to bych porad nekde sedel na mezi a hledal kudy kam. Takhle staci kouknout, jo je to o ulici vedle a frčíme dal. V dali se na kopci tyci nejake monstrum, později zjišťuju, je to vrch Dylen a asi nejaka tajna vojenska pozorovatelna. K vrchu se uz jak to tak byva vaze stoupani, nohy uz nejsou fresh, uf jsem rad ze je za mnou. Ve visce Vysoka, vkusne opravnena zřícenina kostela který tu nechali K. spadnout. A uz nas cekaji jen sama pozitiva, Přes Ttri sekery rychlosjezdem po hlavni spadnout do Marianek. Chtelo by to vyresit nejakou veceri a snidani, nastesti je kolem dost superstoru všech znacek. Nejdriv ale asi ubytovani, někdo mi ve sjezdu volal, nejdriv jsem myslel zas nejaky zakaznik, na vas S. mam volno, ale co kdyby to byla recepcni. Trosku hledani, a je tu hostel Foster. Taky ze jo, stihnul jsem ji o minutku. S kolem nemá problém, beru si ho az posteli, Super. Jinak predelany byt, tri pokoje, spolecna kuchyn a koupelna. Nic nobl, ale je tu teplo, postel, kuchyn, a muzu si delat co chci,Ideal. Umejt, do Kauflandu pro menaz, očistit zkontrolovat kolo, jidlo a na kute, zítra nas zas ceka ta nadhera. Jo, ještě taky nabit vsechnu tu elektroniku.
Den dva, asi nejhezci, zadne vlaky a jiné civilizacni vymozenosti, jen pole, louky, les.
Vyspaly skoro do ruzova, v noci pravidelne praskalo v topeni, jak teplotne dilatovalo, vyresily improvizovane spunty. Hlava cista, zadne povinosti, to se to spalo. Při snidani prohodim par slov se se spolubydlicimy, tri starsi pani jedou navštívit teticky v Mariankach. Nabizi domaci kolace, skoda ze jsem si nakoupil tolik proviantu, ale nejaky ještě uvezu. Rano jak malovane, uz pohled z okna naznacil dalsi slunecny den. Jak stoupam zpet do kopcu tak se ještě otepluje a v Krásne je fakt krasne. Zpet na stezku, a přes pastviny plne krav kolem rozpadajici se roty pohranicni straze horem dolem z Ase přes Asch houpu se tim Ceskym lesem.
Na České strane pozůstatky bývalých vesnic, na Nemecke je tusit, jak by to tam byvalo mohlo vypadat, kdyby byvalo nebylo, co bylo. Cestou jsem narazil na několik historických hranicnich kamenu, hezke se zamyslet kolik ruznych vladcu se vystřídalo a oni tam porad strazi tu naší hranici. Nad vesnickou Reichenau drobne kufrování ale Grail se popere i s MTB usekem, hlavne když je to z kopce. Cas na gablik, schdit i to poslední z pozimnich doplnku a užívat te teple nadhery. Rozvadov je tu co by dup, a tech aut a schonu, rychle pric. Zachrana je za rohem, slatine louky za Rotou Diana.Louky jak je pan buh stvoril, panenske, ciste krasne. Nikde zadne draty, stavby, jen popadane stromy okousane od bobra.
A ceka nas další bonbonek, Ples. Sice musíme na kopec ale vyplati se. Nahore na české strane zretelne byvale vesnice a kolem policka, ted uz jen pastviny. Rozdelene zitkami z kameni, snosu, co neci ruce vylomily ze zemne a prenesli na hromadu aby po poli mohl projet pluh. Kdyby tu bylo Nemecko tak to budou jen sice hezky upravene louky nebo pole ale taky nudne. Ted si priroda bere vse zpet. Jmeno Ples neboť kopec je nahore plochy a drive zcela holy posety policky, aha. Z Plese rychlosjezd do sirokeho udoli Radbuzy a do Rybniku. Tady se da take bydlet, ale nehodilo se mi to do planu nevysly by dobře kilometry, ale stavim tady a davam male ocerstveni. Velke nechci, po nem mi vždycky ztezknou nohy. Taky je třeba jet, slunce uz se davno schovalo za vysoke ciry, fronta je nedaleko. V mezicase chci dobit navigacni strojecek, ale baterka v ackupacku je nejaka unavena, tu jedinou jsem nekontrolovat, tak vyuzivam mistni proud elektronu a skejsnu stejne hodinu.
Obcerstven, vyrazim tesnym příhraničím kolem spousty zaniklých obci. Spojuji je asfaltky které tam vybudovaly ti kteří v tech domech kdysi bydlely, domy uz tam nejsou, asfalky zustaly ale od první republiky je nikdo neopravoval. Prekvapive místy skoro jak ta prdylka, místy des. Ves Lucina, tesne vedle Nemecke hranice, asi nejzachovalejsi, staraji se tam o ni Nemc. Na navsi mnohasetlete lipy, v ruinách kostela novy kriz, v rozvalinách tusit na stenach ze tu byvala kuchyne nebo koupelna, neboť dlaždičky. Několik Nemcu bylo na exkurzi. Skacu zase do Nemecka, a dochazi baterka ve fotaku,uz se hlasila od vserejska, holt uz ma taky roky. Od ted uz jen na mobil.
Kousek za byvalou Lucinou jsem planoval se pro dnesek od ztezky odpojit. Ale docela to jede, rano jsem v cas vyrazil, počasí zatím drzi, sice uz se dela kupovita oblacnost, coz znaci ze fronta je fakt za rohem ale vidina toho ze si usetrim nejake kilometry zítra v desti veli pokracovat. Klesam na Waldmunchen. Krasne jim tam kvetlo pole s horcici a ještě necim bilym.Tak se pokochat a vydýchat, profil v garminu dava tusit ze si jeste maknu. Cerchov za rohem, tomu se nastesti vyhejbam ale nejaky predkopec taky da zabrat. Nahore lavicka a zapad slunce, ted uz mělo podle predpovedi prset, blyska se na lepsi casy. Sjezdik paradni trochu adrenalin, skoro sedumdesat a to jsem dost brzdil. Ve sjezdu poznavam ze to tu poznavam, jednou jsme si tu udelali autovilet s Karlem, tak uz vim kde jsem. Zacina se serit, a do Domazlic ještě tak dvacka. Nastesti funguje zákon nalozeneho kola a pozitivne obracene naklonene roviny, slo to jako po masle.
V Domazlicich vyhledat Penzion family, dveře zamcene nikde nikdo. Volam pani, ze pry na procházce ze psem. Ještě si objedu namesti, dam pizza to go, sice tu mají varit ale co kdyby. Po dvaceti minutach pani pise ze uz možno dorazit. Hned mezi dverma mi rekne at si sednu, asi aby mne to neporazilo, ze muj pokoj musela dat nekomu jinému a ze budu bydlet u kamarádky a ze mi vezme extra deku. Zacinam vetrit. Tahne mne o tri ulice jinam do nejake autodilny, nahoru do patra do bytu. V byte zima asi 14C, vraci se vzpomínky z Pradedu. Pani se omlouva, vrazi mi deku a mizi. V koupelne zahlidnu plynovy kotel, svitne nadeje. Kotel vrazim do zásuvky, zapne se ale nejede. Tady ještě nekde bude termostat, patram patram, chvilku to zabere,vyreseno, kotel uz huci. Ještě zprovoznit Wifi, vykoupat, dojist pizzu,pridat strudl z vlatnich zasob, pro jistotu podlepit plast co jsem uz kdysi riznul, a na kute. Ceka nas ještě jeden bajecny den.
Pokracovani priste poslední den dopisu zítra. Fotky jsou na Rajceti, Fotil jsem jak jsem jel, a co mne zaujalo. Nektere lepsi, nektere jen za jidy. Kdo je prohledne všechny je kabrnak.
Den treti, poslední, jednou musí všechno skoncit.
V noci slysim jak venku susti na mokrem asfaltu autum kola, tak uvidíme jak bude rano. Vecerni pohled na radar ale napovedel ze to s tim destem nabude tak horke. A taky ze ne, fronta nadherne přes noc presla a v sedum rano prsi uz jen od Budejic dal na vychod. Dokonce jsou vydet i modre fleky. Parada, takhle by poco mohlo spolupracovat pokazde. Nijak se vstavanim nespecham, jednak bude asi stejne porad mokro, a jedna jsem se s pani domluvil az na osmou. V klidu pobalim, vypnu kotel, zamknu holobyt, a presunu se k pani. Tesne před odchodem pipne SMS, pise Dreamer, kde ze jsem a jak to dnes bude. Navrhuju sraz na Folmave, to se nehodi tak nakonec dohadujem Sv. Katerinu. Dreamer zminuje ze pokud to stihnu do tri do Nyrska ze by mne vzal autem dom. Nevydim to moc realne, dnes me cekaji ty největší kopce, ale uvidime. Dnes to mam se snidani, tak objednavam michana vajíčka, na tom se neda moc zkazit a rychle ji do sebe hazu. Ještě zaplatit, rozloucit se s pani, ta se mi ještě jednou omlouva, a snidane je pozornost podniku a bydleni za hubicku. Rikam ze jsem se vyspal znamenite, at si nedela starost. A opravdu vyspal, teplo bylo, pohodlna postel taky, kolo hned vedle ni, byt cely pro sebe, za mne ideal.
Venku dlažba na namesti uz sucha, ale citelne se ochladilo. Jsem ale vybaven tak ze bych zvladnul i nulu, tak rychle odfotit a abfahrt, jak říká Honza B. Musim nejdriv ještě kousek pod Cerchov, navázat trasu. Beru to kousek po hlavni, moc aut nejezdi a vedle je stejne cyklostezka. V Babylone odbocuju do lesa a uz stoupam tou ovlhlou nadherou. Navazuju trasu, parkrat slapnu a uz jsem nad Folmavou. Koukam dolu do udoli na dalnici a freeschopy. Siroke melke sedlo mezi kopci, jak stvorene pro prekonani hor. Slo to hodne rychle, zacinam prepocitavat cas aby jsem Dramerovy dal včas vedet kdy budu na Katerine. Zase rychlosjezd do Furth im Wald, hezke historicke mestecko, skoro jak Domazlice. Z Furthu skoro porad po silničkách, takze to odsejpa, vypada to ze na Katerine budu uz před polednem. Taky ze jo, preskocim hranici, kolem historickych kamenu, přes osadu Fleky a jsem tam. Mam ještě tak deset minut, zahlidnu pumpu,dnes nic lepsiho na jidlo nesezenu. Po ocku sleduju jestli neuvidim Dereamera jak jede nahoru. Ale pipa SMS, ze uz je tam, museli jsme se minout o minutku. Bagetu do kapsy a funim nahoru, nahore uz mi od celnice jede naproti oranzova tecka. To je schledani.
S nikym jsem uz dva dny nemluvil, tak probirame všechno mozne. Karel mi presvedcuje jet nejakou jeho zkratkou, ale nakonec uhajim svoji myslenku drzet se po třináctce. Za hranici, zase v Bavorsku to v jednom sjezdiku zase pustim, ale dole zas zatocena zatáčka, a co cert nechtel nakladak v ni. Ridic na to dupnul, ja zas za to vzal, no vyhli jsme se, ale bylo to o fous. To bylo druhé varovani, nesmim se nachat temi sjezdy tak unest, prise by to uz nemuselo vyjit. Stoupame, kecame, preskocime zase k nam, a domlouvame malou odbocku ke vcelam které mi Karel v lete odfotil. Vcely tu uz nejsou, potvrzuje to moji teoriji ze se jednalo o šlechtitelskou stanici k oplozeni vcelich matek. Foto u zanikle vesnice a uz se s Dreamerem zase loucim, on jede ještě něco resit domu a ja budu stoupat na Spicacke sedlo. Dále se ochlazuje, stromy se trpiti plne vodnich kapek, cesta hladoucka, pocukrovana jehlicim. Na rozcestim pod lovecnou 2C, zacinam vyhlizet naledi. Na nejvyzsim miste nad Cernym jezerem se připravuju na kosu ve sjezdu do Nyrska a nandavam zimni doplňky. Cerne Jezero je nadherne, nikdy jsem tu nabyl. Vzduch trpitivy a svezi, listnace okolo ještě barevne. Mraky uz davne zmizely, slunicko sviti, a i obcasne vyhledy dolu do rovin vesti krane opoledne. Trosku bojuju s telefonem aby fotil to co chci a nechcípala baterka. Nakonec se mi podari i si zase vzajemne se slecnou vytvořit fota u jezera. A jsme ve finále, na sedlo co by kamenem a po rovine, a pak uz jen dolu.
Ale ze by ne. Na sedle mam parad vyborny cas, vypada to ze to do tri bez problemu stiham. Jdu se vyhrivat na slunicko k mape a tak bezcilne si ji prohlizim, kdy tu oko padne na…Pancir. No jo jsem prece v kraji našeho z nejlepších vrcharu a ja bych nedal jeho ikonu, to musim. Proti planu si to ještě vysvihnu nahoru, z rovinky pod vrcholem pekne vyhledy. No je to kopec ne ze ne. Nahore rychle foto, SMS ze stiham a jedu. Nasleduje rychlosjezd dlouhan, nahoru na Pancir jsem se pekne prohral tak mi ani není vůbec zima. U prehrady poslední fota a hura do Nyrska. Koukam na ujetou vzdalenost a kolk ještě zbyva do cile, no budou mu asi dva kilaky chybet do ctyr set. Normalne na to nejsem, ale když uz jsem v tom Snilkove, objizdim ještě Nyrsko a pada tam 401. Sesedam na dohodnutem miste u pumpy z kola, a Karel akorát brzdi u stojanu napojit ore. To to vyslo. Nakladame a uz frčíme ku Praze. Karel mi haze az domu, ne ze bych to nedojel, ale znate to z vyhřátého klobouku a cvicit, to se ani Bobkovi nechce. Ještě jednou diky.
No a to je vse. Zaverecne zhodnoceni: Tri nadherne dny které vznikly z jednoho snu. Jestli jsem nekoho inspirovat tak jako mne insporovaly jini, budu se, az sleze snih, na nejake podobne akci tesit na shledanou. Tohle toulani krajinou na kole s par nezbytnymi drobnostmi se mi docela libi, dododava pocit svobody a dobrodruzsvi. Clovek muze jet kam chce, jak chce, a spoustu toho vidi. Dokazu si klidne takhle představit dva tydny krizovat Evropu