Koukám tak do kalendáře akcí, v pátek bych mohl vyšetřit čas na kolo a po 14 dnech zase usednout do sedla a v Roudnici se jede hromadný rovinatý závod, je to sice "nějaké" Masters, ale co, po rovině snad balík musím uviset a pěkně se svézt. Na teplické dálnici si s autem nepříjemný vítr pěkně pohrává, konečně jsem v Roudnici a podle aut, která mají na zahrádce kola přijíždím k motorestu Zavadilka, kde je start a cíl dnešního závodu. Koukám po okolních závodnících a začínají se mi mírně třást kolena, všude stroje minimálně za 100 tisíc a okolo nich se míhají samé vyholené nohy
. No nic, zaprezentuji sebe a Diabla a už se pomalu řadím na start.
Všude okolo chodí rozhodčí a kontrolují nás, jestli máme správně připevněné číslo kvůli viditelnosti v cílové kameře. A už se jede, zatím pohoda, ale ten vítr to do nás pere přímo z boku, a tak každé závětří je spásou, ocitl jsem se na konci balíku, což je bohužel docela průšvih, musíme stále docvakávat sebemenší zrychlení. Teď už se jede docela fest a asi po 8km od startu zjišťuji při další menší díře, že už nemám na to, balík docvaknout, do háje, nadávám jako dlaždič, ale ten vítr je fakt kruťák a sám je nemůžu dojet, ohlížím se, za mnou je ještě jeden odpadlík, zkoušíme to spolu, ale nemáme nárok, čelo si začalo nastupovat a balík nám začíná pomalinku mizet. No tak to je slušný, to tady jako budeme 100km kroužit ve dvojici ? Vyčítám si, že jsem se ani trochu nerozjel, první intenzita mě totálně odrovnala
Dávám se tedy dohromady s Jardou Tužem ze Spinfitu (na Rampovi mě dal 5minut) a dupeme pravidelným tempem dál. Okruh je opravdu úplná placka s jedním hupem, ale dnes díky větru si slušně mákneme. Vítr je opravdu děsivý, hází s námi ze strany na stranu, takže jet v těsném háku je pomalu nemožné, a nejhorší je, že vlastně fouká většinu tratě z boku a nebo zepředu. Po chvíli sjíždíme dalšího odpadlíka a tak ve třech se to už lépe táhne
Ve třetím okruhu nás dojíždí kategorie 50-60let, a je to zážitek, pozorujeme to taktické hemžení ze zadu balíku, ta špice je úplně v lajně narovnaná na levém okraji silnice, aby nikdo se nemohl za ně schovat, to jsou pane závodníci, na každém z nich je vidět ta historie
V pohodě si visíme, ale když se přiblíží jejich cíl (jedou jen 3 okruhy), tak jako když střelí do vrabců, v tu ránu jsou všichni pryč a my zase jen ve třech kroužíme dál
.
Tak nakonec jsme to ukroužili, vzorně jsme střídali a tak když se blíží náš cíl, říkám si, aspoň si dnes trochu zaspurtovat, když jsme jeli jen tu časovku trojic
. Jarda za to bere a tak se zaháknu a na povel Diabla, který fandí asi 50m před cílovou čarou, čapnu oblouky dole a na pořádnou pilu Jardu dostávám ... tak to byla moje neslavná premiéra v Masters, je vidět, že tady jsou borci ještě někde úplně jinde ...
