V pondělí jsem zabitej. 7 dní, 730 km, v úterý Koloděje, šetřím na Cunkov, aspoň to všem vykládám a neodpustím si hlášky o tom, že cítím bednu a pod. Ne že bych si tak věřil, ale nerad vykládám, že jsem úplně neschopnej, i když to třeba může být pravda. Koloděje se povedou a je to tedy 850 km za 8 dní a já se směle můžu postavit na závod, kde loni fakt bedna byla (3. ze 3
).
Počasí ale nepřeje výletnímu módu a tak nakonec autem až na start, radost z toho nemám, ale odpískat závod jen tak nikdy nepřinese nic pozitivního. Kolíkáč si dnešní vrchařský match taky nechce nechat ujít. Cesta za neustálého popichování kolem Šlapky roku rychle utíká a za chvíli už se registrujeme v hospůdce nedaleko cíle. Na start je to kus z kopce a tak ještě zvládneme aspoň trochu roztočit nohy.
Náš balíček je velmi komorní, odhadem 25 lidí (bylo 24, z toho 7 v mé katogorii). Okouknu lidi co mají B na zádech jako já a už se jede. Komorní je i start, žádný výstřel, ani ohňostroj nástupů. Jede se na výlet, do kopce někdo přišlápne, ale nástup to není, to až v Jetřichovicích, kde si odškrtnu pár soupeřů z B, kteří se sice vrací, ale jestli tady měli problém, tak ty musím dát. Dál to vypadá, že dva jsou dost natěšení a hlídají čelo, já v klidu zametám na konci, tady není třeba bláznit.
Stojka pod odbočkou na Monínec se spurtuje, ale pak se ještě jednou zevluje. Nohy jsem snad dostal do provozní teploty a jsem napnutej, co se s nima bude dít v kopci. Vcelku očekávaně většina jede jak k ohni, vím co je moc, vystupuji a kontroluji budík. Jo 440W by bylo do příští zatáčky a ne až na vrchol. Ustaluji tempo, registruji vedle sebe Jozu, kterého často potkávám ve stejné grupě na JALce, takže asi tempo akorát. Je ještě Ačko, možná se zlepšil, tak možná i já? Nabušení junijoři a nejlepší z Ačka mizí. To ale neřeším jako dva soupeře z B, postupně jdu přes a čekám, jestli si dobře rozvrhli síli. Zdá se, že bych je mohl porazit a vepředu tedy zbyl kdo? Dva nebo tři? Fakt by tam mělo jedno místo být, soupeře nechávám za zády. Blíží se vesnice, poslední serpentina a dvě další Bčka na dohled. A nejenom na dohled ale i na dojetí. Tak teď fakt cítím bednu. Jede se mi dobře, v prudké části ještě zvládnu zabrat a jsem jim v háku. Možná jedu o vítězství, možná "jen" o 2. místo, ale vysněný boj o bednu je tu. Za zatáčkou neváhám a jdu na čelo, třeba se zlomí psychicky. Tohle přání se ale neplní, první zkouší dlouhej spurt a to teda nedávám . Trochu odskakuje, s dalším se mačkáme bok po boku, osobně mi přijde, že jsem snad o centimetr vepředu, ale nejde přidat ani o chlup, abych definitivně rozhodl. Nakonec tedy fotofiniš, časomíra to změřila na setinky stejný a já byl tedy ten šťastnější. Beru 2.místo, ale možná ještě víc mě těší, že jsem do konce mohl myslet i na to první.
Oproti loňsku teda zlepšení jak umístěním, tak časem, tak výkonem a nejlepší je, že vlastně hodně nečekaně. Tak uvidíme, jakým směrem se forma pohne dál, dyť Posázaví už klepe na dveře.