Bojovat. Bojovat s ranním vstáváním, protažením, klikama a studenou srpchou. Hledat hadry a přemýšlet nad teploměrem, co dnes zvolit. Na kruháku Žába a dva jeho kumpáni. HonzaB, Luke, cestou nabrat Igora a Turistu, který vymotává z kola svého psa. Hlavně trefit správnou trasu a držet se jí. Na webu moje chybné odkazy, když mapy.cz a Garmin nejsou stejné…
V Dubči Kulhoš a Vláďa a na špici Žabí tempo. Za každým retardérem, za každou zatáčkou nástup, ať to neodlítne. Před Brandýsem močení proti větru a soutěžení, kdo dál. U Záložny Kapr, Čespa, Mr.Tired a Orlík. Foto a jdeme na to. Vítr proti nebo z boku, to chce mít fištróna, aby to moc nebolelo a síly byly i po 4-5 hodinách jízdy. Ale Žába se toho stále nebojí a ve dvojičce vepředu se u něj střídáme jako na běžícím páse. Plácek v Klíčanech, kde probíhala prezentace Břežanské osmy. Čekání na Luka, který dodržuje trenérovy rady a přes 200 wattů ho budík nepustí. Jedeme podle Garmina na Máslovice. Bohužel pro VSida, který jede podle mapy.cz naproti. Omluva!
Vláďa řeší svůj zadní blatník, zatím ho nechává na svém místě. Na špici dvojička Žába s Kulhošem, která si hodně dobře rozumí. Kralupy opepříme zkratkou od JendyB, na spadlých závorách vrátný Luke hlásí, že nemáme Vláďu. S Turistou se pro něj vracíme, Vláďův zadní blatník je zralý na generální opravu. Dáváme ho na můj zadní blatník a odvezu mu ho tak do servisu. Otvovice jsem nějak prokecal a nestačil jsem si zanotovat o troubě a plynu. Brdek před fotkou s Okoří se tempo přiostřuje, já se nenechám vybláznit a svůj potní rosný bod si držím v optimálním stavu. Okoř vypadá z dálky jak balíky slámy. Zvláštní, že ten hrad odtud je docela v ďolíku. Před pumpou tam vkládá štiplavou špici Orlík, ze které si též vystupuji. Pumpa nás hostí a nálada graduje. Sedět u jednoho orange týmového stolu s novými posilami Kulhošem a Vláďou to je sen, prostě Silvestr, snad jen šampaňské chybí!
Zavzpomínat na PRS a POS v Bělokách, líznout Hostivice a padat k Vltavě. Orlíkovi to již nechutná, ale je to paličák, nechce využít háku a trochu se schovat. Lávka v Radotíně je již otevřená a skoro dodělaná, stejně tak je průjezdné Břežanské údolí. Kdo nezávodí v ložnici, tak si to práskne až nahoru, kde se nechce opotit, jede v klidném tabáčku.
Jo pěkně mi to zase uteklo, pomalu se loučíme, Vláďa si přebírá svůj blatník se slibem, že mi poveze bidon na Pustevny. To jsem si dal pěkný závazek, vždyť já budu teprve pod Smrčkem, když on bude najíždět na Pustevny…
A jako každý rok, tak po dojetí stejná písnička
Jaké jsou to závody, ty naše společenské zájezdy. A přitom dlouholeté tradice se vždy drží, diskuze se nafukuje, ale je to furt stejné. Jen jet trochu hlavou, skupina je všemocná, dá se do ní zašít, že ani nevíte, že šlapete, nejezdit na větru, neblbnout na špici. A solidarita těch silnějších, co vám udělají štít proti větru, tohle všechno stále funguje. A když přijde kopec a někdo si chce zablbnout, tak na kopci se čeká. Stále je to parádní show.
Třeba když zapadnete na pumpu, čekal bych, jak si každý cucne gelu a pojede se dál, jak máme vymyté mozky o co nejlepším tréninku. Ale nakonec vidíte, jak si tam vítězové JCL dávají obložené chlebíčky s majolkou
A o to jde především, je to zábava!!