Akce Jičín-Poděbrady-Jičín 2022

Akce Jičín-Poděbrady-Jičín patří do kategorie Časovka. Datum: 2022-09-25.

Nejdelší varianta má délku 0 km.

Propozice :: Diskuze :: Celkové výsledky :: Mapa :: Garmin :: Foto :: Flyby

Historie: 2021

• Kolíkáč – Sdílené týmové opojení!
  
  Přehodit pedály, nasadit disk, najít kapku, prohrabat šatník a hodit do tašky kombošku. Jedeme do Jičína! Na týmovou časovku!
  Zavzpomínat na jaro, když jsme si každé úterý užívali pocity s číslem na zadku. Na letošní podzimní Jičín-Poděbrady-Jičín nakonec vyplavala šlapkovská sestava s Lukem, Mlhošem a HonzouB. Tři členové se vším všudy (koza, disk, galdy, kapka, komboška) a jeden na silničce bez nástavců. To jsou prostě bláznivé a nespoutané Šlapky
  Počasí nakonec slunečné a bez vody, takže volím nejtenčí variantu. Bidon s gelem, ťukanec týmových pěstí a rozjet první špic. Nesmíme to přepálit, ten závěr je spíše do kopce, tak ať dojedeme důstojně. Točíme podle pocitu, žádné intervalové špice, HonzaB se klidí dozadu, jelikož síla koz je ve srovnání se silničkou děsivá Jak vzpomínám na poděbradskou silnici, když jsem se snažil hákovat Kapra na koze … au au … tohle Jendovi vůbec nezávidím. Semafor, kvůli opravě mostku, kde způsobně čekáme a stopujeme si čas, který si pak v cíli odečteme, tak jak zněla dohoda před startem…
  Začínám si to užívat, děsil jsem se špicí Luka a Mlhoše, ale jedou rozumně, takže v háku úspěšně střádám síly na svoje špice. A těch se překvapivě nebojím. Svoji bolavou zatáčku s lišejem a naraženinami z minulého roku zdoláváme letos brilantně. Jen ten přejezd za ní mě trochu překvapí, koleje jsou slušně vystouplé a galdy jen zvoní. Míjíme jeden tým s defektem ve škarpě a před otáčkou v protisměru Korďase a spol. Tak ty musíme sjet!
  Hlavní na Poděbrady je ale chvílemi vyfrézovaná a je jak struhadlo. Safra to jsou tedy vibrace! Objet kruhák a jsme za půlkou. Hop hop bejci! Luke moc nadšení nesdílí, jestli nám on neflámoval po včerejšku a teď mu to tolik nechutná Proti se řítí Unlimited, kteří si určitě na nás brousí zuby. A v Budiměřicích nás mají, ale je to pro nás dobrá motivace, najednou nám nedělá problém chytit jejich tempo za oči!
  Jo, tak to by šlo takhle až do cíle, ale hrbatý asfalt před Dymokury nás rozhazuje a pomalu je ztrácíme. Vylámat stojku, přeletět přejezd a jsme zpátky na hlavní. 20 kilometrů do cíle a mě to tak baví. Nohy jedou, špice si užívám a hecuji kluky. HonzaB vystrkuje v brdkách růžky a taky nás posouvá vpřed. Mostek se semaforem jsme projeli na zelenou, i když kolona nás trochu přibrzdila, ale po chvíli je Korďas a spol náš. A v dáli červená blikačka Unlimited. Hop, hop! Dávejte!
  Kopce v klidu, ať se nerozpadneme a roviny a sjezdy full gas. HonzaB musí trpět, ale je tam. Mlhoš zvládnul se ctí ty závěrečné magnety, takže vjezd do Jičína je euforický! Kluci díky, já si to moc a moc užil, bez ohledu na nějaký čas a výsledky. Nechal jsem tam všechno a on ose mi to vrátilo! Díky za další pěkný díl do skládanky sezona 2022. Týmová časovka je paráda, proletět se přes 40 průměr ve sdíleném týmovém opojení, to se počítá!
  
  
  
• Luke – Týmové trýznění
  
  Týmová časovka je vždycky zážitek, takže jsem se dost těšil. Ráno sice bolí nohy, ale druhej den to přece jede vždycky líp. Navíc mám zkušenost z loňska a věřím si, že to bude dobrý. Na startu jsme s Mlhošem včas, tak zařídit vše potřebné a ještě je chvilka se rozjet. Jaký to rozdíl oproti loňsku, když je na startu 10 stupňů a ne skoro 0. Překvapivě pak je účast nižší než loni, čemuž moc nerozumím...
  Kolíkáč s HonzouB jdou na start, my ještě svršky do auta a už se tak roštujeme ke startu. Rozjíždíme se a Kolíkáč nečekaně vkládá úvodní špic a úplně to nešetří. Ty jo, tak to jsem čekal, že se bude dýl zahřívat. Pak se já snažím držet tempo, HonzaB poprvé ochutnává, jaké to je, vyjet na špic bez kozy a Mlhoš držící si svoje svižné a kratší špice. HonzuB si musíme šetřit na konec, tak se ho snažím ze špicí uklízet co nejdřív, stejně když se jede 45 a víc, tak prostě bez kozy nemá šanci. Jinak to pěkně odsejpá, jen mě občas přijde, že to je zbytečně opatrný, nebo nerovnoměrný, tak asi trochu špačkuju. První půlhodinka ale s průměrem přes 42, tak to vypadá nadějně. Dymokury jsme taky projeli, tak hurá, teď už to půjde. Zatím se mi jede dobře a přijde mi, že druhá půlka asi bude dost na mě, tak se snažím jet solidní tempo, ale neblbnout moc nějakýma špičkama. Před Poděbrady najedeme na hlavní a jedem docela kus po vyfrézovaným. Je to trochu jak po kostkách a já mám problém viset. Dlouho to bolí a pak na mě ještě přijde špic. No to mi úplně nepřidalo. Po obrátce navíc míjíme Unlimited a je jasný, že nás brzo smáznou. Tak to nejedem kdo ví jak, skvěle.
  Kolíkáč to hecuje, ale tempo, zdá se, dost upadá. Navíc špic a pak zas vyfrézovanej úsek mě připravují o další síly, tohle se fakt nesešlo moc dobře. Navíc to ukazuje, že zbytek na tom není zle, možná jen líp rozvrhli síly? Pořád se ale jede tak, že v háku je to těžká pohoda, dá se pít, otírat oči a podobně. Což je základ, protože chvílema od potu v očích už fakt moc nevidím a jak jedu bez kapesníku, tak je to dost komplikovaný si nějak protřít oči.
  Pak nás přežehlí Unlimited a my najednou jedem. V háku to je na několik nástupů, jak se střídavě snažíme Unlimited nehákovat, ale zároveň nenechat odjet. U mě se to teda trefilo do ne zrovna dobrý chvíle, takže mě to fest bolí. Na špici se pak snažím jet, jak kdyby tam nebyli a tím je nechám trochu odjed. Jenže po odstřídání jsme za chvíli zas kousek za nima. Kolíkáč to hecuje, že nám nemají ujet. Jenže proč, dyť už jsme s nima dávno prohráli tím, že nás sjeli. Navíc já teda žádný extra rezervy už nemám a rád bych jel stejným tempem do cíle.
  To nakonec zařídí magnet do Dymokur, kde je zas děsnej asfalt, já ani nestřídám, ale jsem spíš ze špice vyhozen a přes veškerou snahu to prostě nezaháku. Jedu furt 350W a hoši mizí. Naštěstí si brzo všimnou a tak jsme zase komplet. Ale já už pomalu zpytuju svědomí, jak to, že to nejede jako dycky. No holt nohy nejsou jako loni a hlava si furt myslí, že jo.
  Kolíkáč jede dlouhý špice, já ty svoje musel trochu zkrátit. Naštěstí už se blížíme do cíle, kde jsou přeci jen nějaký brdky, tak doufám, že mě to trochu pomůže. HonzaB do brdků pěkně drží tempo a pomáhá. Velkej obdiv za to co si musel vytrpět na rovinách a teď má ještě síly potáhnout. Navíc už ví, takže i ty sjezdy si zkušeně hlídá. Do kopečků se nakonec jede rozumně, abychom tam nikoho nenechali, takže mě to fakt pomáhá. Ještě pár špicí tam nechám, abych tam dnes nechal všechno, ale pocitově už to není ono. Rychlost tam ještě je, ale nějaké delší tempo už nedávám a musím se brzo zase pakovat dozadu.
  V cíli pak všechni nadšení a vypadám jak největší bručoun. Ale znáte to, co jsem tam viděl špatně, to řeknu. Třeba se to někomu bude hodit. Všichni si to užili, to je hlavní. Mě to sice od půlky už moc nechutnalo, ale co už, není každej den posvícení. Doma pak večer a druhý den musím uznat, že 90 km časovky, byť týmový, je docela dost. Navíc po závodním dnu, takže si připadám fakt hodně použitej. Každopádně díky všem za spolupráci a těším se zase za rok.