Po Krakonošovi se cítím tak skvěle, hlavně teda psychicky, že se fakt těším na Bílsko, až se tam úplně zgumuju. To se mi normálně nestává, jsem bez stresu, JALku mám prostě rád a jdu si to užít. Na parkovišti pak brzdí černé BMW s veleznámou SPZ. No jasně, dyť včera jsem Sukese neviděl, pršelo, tak se musí ukázat dnes. Ptám se, kde má zkratku na okruhu, ale oznamuje mi, že jede na bednu. No OK. Šel jsem pro číslo, dostávám poukaz na oběd (má překvapivou pointu pro ty co dočtou do konce :-P). Krátké rozjetí, včera jsem se přece rozjel dost a jde se na start.
A zrovna je místo vedle Sukese, to jsou mi náhody, ale aspoň je s kým pokecat, než balík vyrazí. Překvapujou mě dvě věci, zaprvé se nejede, za druhé je tu dost těsno (na JALce bývá spíš pohoda). Nějak o tom moc nepřemýšlím, ale vím, že pro tlačenku v balíku jsem nepřijel, tak hned při první příležitosti vyrážím z balíku pryč. No doufal jsem, že najde aspoň jeden zoufalec, co si zkazí závod hned v prvním okruhu, ale jsem sám. No nic, vyjedu první kopec, překonám nejprudší stojku i stoupáníčko do cíle. Náskok 10s na čáře a tak si celý okruh vlastně prohlédnu hezky detailně v závodním tempu. Po sjezdu na rovině mě ale balík přehučí a snad se i začíná závodit. Někam se zapracuju, ale bohužel balík zas kotví. Ještě se přišlápne v jednom brdku a po sjezdu se to trochu nadrbalo. Nicméně pořád asi 50 lidí, vracím zpět do balíku Sukese, ale už se přeci jen jede a dost lidí se loučí. Vůbec jsme se o tom nebavili, ale přijde mi zajímavější výhled počkat a dovézt ho zpět. Jenže balík přišlápne a tak to dovážení bude na dýl. No v dalším kole jsme je furt viděli, ale bylo jasný, že tohle nevyjde. Dotáhnu nás do hezký skupiny, ale zezadu přiletí Jirka Baier s pár dalšíma a skupinu zas odvezou. No nic, zůstávám s velehákovačem, který čuje bednu ve vzduchu, já jen prohodím, že sice všechny neznám, ale přišlo mi, že před náma nikdo z E nebude... Tak valíme dál. Ve třetím kole se za námi objevuje skupina, časomíra hlásí minutu, dle mých propočtů to pak klesá cca 10s na kolo. Jednou trochu přišlápnem (říkal Sukes, já teda sjezdy a roviny valil docela solidní hranu furt) a odstup se přestane zmenšovat, což nás povzbudí. V nájezdu do posledního kola vidíme, že se skupina za námi rozervala, po sjezdu pak přijede duo Kůrka - Okrouhlica, který Sukes zkušeně nechává jet. Já jen přemýšlím, jestli bych je uhákoval. No kdybych musel, asi jo, ale jsem dost rád, že nemusím. 2 hodiny jsem nesvěsil a přijdu si fakt pokosenej. Ale tohle jsem vlastně chtěl. Zbytek skupiny co nás nahání je ale pořád stejně daleko, tak už to vypadá dobře. Ještě párkrát Sukese povzbudit a už to valíme do cíle. Ještě mu ze srandy říkám, ať si zapne dres a utře ksicht, ať vypadá dobře na fotkách a je tu lajna. Dojel balík snad 40lidí, takže jsem vlastně rád, že jsem s nima nejel a možná jsem i víc pokosenej, než kdyby jo. Ale řev velehákovače, když u časomíry zjistí, že je vyhrál kategorii, to je naprosto jiná dimenze. Jo tohle stálo za to. A nutno podotknout, že má Sukes fakt veleformu a dost jsem se nadřel, abych z něj vymáčkl všechno. Popravdě se v těch jeho traktátech občas ztrácím, ale prý se teď loučí každou vyjížďkou, každým závodem. Tak snad jsem mu dnes připsal do památníčku jedno přáníčko. Seš fakt dobrej!
PS: pak mažu domu, tak mu dávám lístek na oběd, kdyby měl při čekání na vyhlášení extra hlad. Jen na to mrkne a že to nesní, ale nechá si zarámovat. No jo, lístek na oběd s číslem 69... to přece miluje
