Páteční poprava v Jizerkách. Sobotní ráno vymalováno, nejsem schopen ničeho, jen se odpo dovalit na gauč a užívat si té bolesti na obrazovce. Zjišťuji, že čím víc jedou do kopce, tím více žeru a chodím do lednice. To jsou stavy, nedělní závod fakt nechci. Do toho technické problém s přehazkou, novým řetězem, ohlou patkou, vodícími kolečky nebo ramínkem? Ruce černé od olejíčku, sborka rozborka, jít to projet, ale prostě nic nezabírá. Jak dám malou placku, tak to divně rámusí. Ne, fakt nechci zase si vopíchávat záda sichrhajskama a na vidlici si dávat čip, cpát se do první lajny, jelikož se pojede po úzkých silničkách a stejně mi to v prvním vážnějším brdku odjede, a navíc budu rachotit všem vůkol.
Stojím poraženecky vzadu balíku, prásk, loket na loket a pomalu se prokousávat dopředu. Okruh jsem si neprojel, vůbec nevím, co mě čeká, a tak když mě to po sjezdu vyplivne na špic, jdu do úniku
Najednou auto přes silnici a ostrá levá do pěkné stojky! No kudla, hledám převody a slintám si na představec. Čekám, kdy se to rozpojí, ale jsem furt s čelem, a i ta nakloněná rovinka se mi jede dobře. No ty wadó. Že by to dnes zase po dlouhé době šlo? Je tu další stojka, vylámat ji na pokraji sil a zapadnout do háku. Točíme další okruh, Tomáš Jech furt s námi, nechápu, kde to bere!
Sjeli jsme si Luka, Pepa Vejvoda chce dát napít, tak se ho ptám, za koho to vlastně jezdí? Prý za Šlapky
, tak mu Luke dává čistou vodu. Poslední okruh, nohy jedou, co to zkusit? Ten závěrečný cílový magnet po úzké silničce mezi domy stejně nedám, tak to zkusím tady. Gumuji se za policejním autem s majáky a trhám loktem, jestli se někdo nechytl, a nechce taky jet. Ale kdepak, jen jsem všem udělal šaška, co se hezky vyvětral. Tak už jen cílový brdek a poslat tam našetřené watty … a já jich moc nenašetřil
Ale pěkné to bylo, členitá trať a pocitově i číselně (NP 292W) mě to hodně bavilo