Celý pátek mě Nemi láme, na závod Václavské jízdy. Hledám kdejakou výmluvu, protože stále bojuji se svými démony z LeTape, kdy jsem nedobrovolně prodřel dres o asfalt. Od té doby, jakákoliv zatáčka a záporná čísla gradientů, mě nutí sahat na brzdy a se smrtí v očích předpovídat černou budoucnost. Bohužel i taková je někdy cyklistika i když jsou rány už dávno zahojené.
Na závod jsem později kývl s tím, že se jedu léčit a pěkně v balíku zkoušet odbourat démony.
Cestou v autě se dost hovořilo o Unlimited týmu a pokud přijede další silná konkurence, bude to závod jak má vypadat. To mě jasně utvrdilo v tom, že pokud se nechci courat po kolínských cestách sám, když mi soupeřící týmy hned ujedou, je dobré se k soupeřům raději přidat.
Před startem jsem tedy nasadil Oranžové rukávky a přidal se ke Šlapkám, čekaje že budou kotvit unik a já budu mít čas sám na sebe.
Na startu zděšení, že Pomerančů je více než zbylých závodníků a organizátorů dohromady, jsem měl jistotu, že závod bude poklidná projížďka.
Tři barevní muži, jak česká vlajka (Červený, Modrý a Bílý) si to nemyslelo. Točili se na špici a dělali závod zábavným. Občas se někdo z Pomerančového stejnokroje vyvětral a na 150m před balíkem svěsil. Bohužel defekt Sukese a Modrého jezdce, balík smrsknul na 9 píplů. Po pravdě nevím, zda před tím nebo potom se i HonzaB vydal na svou dlouhou dnešní pout před balík. Nicméně celá přepravka Pomerančů v tu chvíli zatarasila cestu a než se národní barvy vzpamatovali, HonzaB zmizel a nikdo ho nestíhal. Po pravdě sám jsem si myslel, že po pár km ho to přestane bavit a vrátí k nám, protože boční vítr to nedal zadarmo ani balíku. To si asi mysleli i barevní a nikam se také nehnali. Tím spíše, že se oranžový tým za nimi pěkně seřadil aby na mě nefoukalo a jasně dal najevo, že se sice jede dál, ale bez nich. To mi také vyhovovalo, šlapky bránili HonzuB, barevní se v předu střídali, aby měli HonzuB na dohled a já zkoušel co moji démoni.
Přišel brdek před dálnicí a ze zadu vyrazil Kolíkáč. Všichni jsme se zvedli i s našimi tepy a watty a kopec vyletěli. Ohlížím se a skutečně, oranžový nástup měl úspěch a nechali jsme tam Bílého. Ale co to?! Najednou brzda v mírném klesání a peloton nechal Bílého opět dojet. Říkám si, to je od Šlapek fér, závod nezávod i když Šlapky v drtivé přesile a s borcem v úniku, tak nenechají statečného Bílého na samotku dalších 50km. Jenže Bílý toho měl asi už plné tretry i tak a po chvilce skutečně odpadl definitivně. V počtu 5 Oranžových, jednoho Grepového a jednoho Červeného jsme jeli dál. Červený si to na špici vychutnával a ostatní přilepený za jeho kolem ještě více. HonzaB byl občas na dohled občas ne, taková kočkomyš.
Někde v půli cesty u Kolína se najednou zvedl Nemi, že pojede pozdravit HonzuB do úniku. Za ním se zvedl Kolíkáč a nervózně přehmatávajíc naprosto čitelný Luke, na sebe nenechal dlouho čekat.
Dneska jsem se jel jen projet, nějaké první nebo sté místo mě nezajímá, tak zůstávám sedět s Červeným a Kulhošem. Ať si kluci jedou zablbnout. Po 150m odlepu koukám, jak si všichni tři uprchlíci sedají a téměř přestávají šlapat. To jsem ocenil, že se opakuje scéna s Bílým, že nás tam jen tak nenechají a že dnes to bude spíš fair-play vyjíždka. Proto přitlačím na kliky a celou skupinu zase spojím.
Hurá, zase se plácáme spolu kupředu tak, abychom měli HonzuB bezpečně na dohled, ale pojištěné tím, že opět Červenému na špici nepomůžeme a naopak se statečně za něj schováme před větrem. Cyklistika je někdy opravdu krutá, kam se hrabe MMA, tady to není jeden na jednoho, ale 6 na jednoho a čekalo se až chudák vypustí duši. U mě se pocity na fair-play ale už mísily nějaký ten km předem. Dovedlo to k tomu, že Červený opravdu umíral a nikdo za ním nešlápl, přestože ten člověk 60km na špici věděl, že mu nikdo nepomůže a na posledním km mu všichni nastoupí a nechají ho tam jak patník u silnice, přesto to nevzdal. Sorry, ale tohle mi už přišlo za hranou fair-play i s respektem k solovému výkonu HonzyB a konstalaci dnešní společné vyjížďky a vjel sem na špic i přes držkující Pomeranče, že mi suspendují učet
. Nechal jsem chvilku Červeného odpočinout s dostatečným bezpečákem za HonzouB, ať ta porážka pak v cíli je alespoň trochu spravedlivá.
Nevyhnutelné se v zápětí stalo, Nemi s Lukem statečně nastoupili v posledním km si dojeli pro společné druhotřetí místo. Já jsem přestal šlapat, protože mi morál nedovolil přijet do cíle před Červeným.
Smekám před HonzouB a jeho statečným odhodláním, smekám před Červeným, že se na to nevys..l a udělal nám alespoň nějaký závod. Bez něj a HonzyB jedeme 20tkou a kocháme s mouchami v zubech. Oba si u mě prostě zaslouží dres bojovníka dne!
A víte co se mě doma zeptali mezi dveřmi? Zda jsme všichni dojeli v pořádku a ne kolikátý jsem byl. První je vždy přeci Pogačar
Všichni dobrý všechno dobré.
Altavista Grep