Po sobotní parádě u Prachatic dobře naladěn a natěšen. Do Semil autem, kde si vezu silničku i kozu s diskem. Ze všech stran zní vezmi disk, jsou tam rovinky, kde to poletí. Startuji v 10:31, tak ještě stihnout rozjezd s Camrdou po trati, zjišťuji, že to moc rovinek není, docela poctivý brdky. A navíc je to nějaké nekonečné, cílové náměstí ve Vysokém ale chci ještě projet, tam si odložit bidon k časoměřičům. A hele nazpět mi zbývá 15 minut do startu, no to bude napínavý. Valíme dolů, Camrda ještě radí kapku, brzdím u auta, poslední úpravy a rychle ke startu.
Kde jsi? Na startovacích hodinách vidím 10:31:25! No paráda, to jsem slušnej pacient. Velká omluva, Korďas to ale bere s grácií a dává mi svoje startovní místo. Tak ještě trochu protočit nohy a jde se na to. Levý pedál nezaklapnu na poprvé, ale krásně jsem si ho roztočil, no paráda. Nohy prázdný, marně přepínám tlačítko, které by mě dostalo do včerejších vrchařských pocitů. Beznaděj, nevím, jestli jet v nástavcích anebo jestli jít ze sedla. Nic nefunguje, tak snad ta pozvolnější část bude lepší?
Kdepak, trápení pokračuje, aby to začínalo 3 to je jen zbožné přání. Táhnu ten zpropadený disk a těžký nohy, na kterých snad visí nějaká závaží. Předjíždí mě Kubišta, který startoval 3 minuty za mnou, a pak Camrda, který startoval 2 minuty za mnou. A se mnou to ani nehne, žádná reakce viset aspoň za oči. Konečně náměstí, slyšet Kapra, jak povzbuzuje a pak se jen sesunout do stánku s řezaným mokem. Vinohradské zjevení zase čarovalo a jelo se mu dobře, poklona brácho a gratulace!
Cyklistika je nádherná, včera přinesla skvělý pocity a dnes to vyvrcholilo
Jedno poučení ale mám, na kopcovité časovky, už pojedu vždy jen na silničce!