Luke –
Slunné wobjíždění
Když nemůže Luke do Toskánska (zatím), musí Toskánsko za ním. Užít si v pondělí +14 a podobné vyhlídky jsou tu i v sobotu. Report by se mohl jmenovat Pod toskánským sluncem, kdyby to teda neevokovalo nějakou americkou romantickou komedie. Vlastně by to ale nebylo žánrově daleko od reality. Komedie to většinou je a romantika taky.
Tentokrát termín jarních prázdnin, takže bez rádia a dalších lyžařů, ale i tak se nás v Kounicích schází přes deset. Stíháme ještě probrat zážitek z blízkého setkání se srnkama, kdy nás viděly x minut, párkrát zastavily, pak si poměřovaly top speed, vo2 max a nevím co, aby nakonec stejně po půl minutě běhu vedle nás, poslaly nám to přímo pod kola. Prostě srnky.
Vyrážíme z Kounic pěkně na mokru a překvapivě se na špic nikdo nehrne, takže zůstávám na špici a jede se signature wobjížděcí tempo "ocelák HonzyB". A ano, jak poznamenal Sukes, do kopce se nezrychluje, ale zpomaluje. Přeci když nejedu pro sebe, ale pro skupinu, tak musím ubrat, aby ti v háku naopak přidávat nemuseli. Pak se má ještě přidat z kopce, ale tam jsme trochu limitování odporem Jendovi zástěrky. Nicméně silnice postupně schne, jak se do nás opírá slunce víc a víc. Stejně tak se postupně osmělují další špicaři, naštěstí většinou wobjížděcího koloritu znalí, a tak se ani neřve "moc" nějak moc často. Jde spíš o kalibraci tempa od nezaujatého pozorovatele. Přes Kolín se trochu pochucháme, ale zase spojíme a na pumpu je to pak už jen "krása", "nádhera" a "veleparáda".
Na pumpě příjemné posezení venku a ani párek v rohlíku neoželím, což jsem ale dělat neměl, protože další kilometry jsou spíš nahoru než dolu, ale komfort jízdy to trochu kazí. Kolem Kačiny a Žleb a už padáme k dnešnímu tradičnímu cíli. Mám rád zdejší krajinku, takže si to opravdu užívám, o to víc, když je parádní teplo. Navíc když návrat slibuje větrný pohon. Silnice oschla a Nemi tak konečně může vypustit svoje watty. Jen trochu zkalibrovat tempo a už se příjemně valí. Příjemné tempo si samozřejmě vybírá svou daň, když to po půl hodině balí Orlík. Orlí způsoby jsou již známé, takže velitel vyjíždky HonzaB prostě zahlásí, že valíme dál. Čespa se ještě snaží, ale prvotní odhad byl dobrý. Za Malešovem už začínají větší brdky, tak si každý jede co potřebuje a čeká se nahoře. Je jich ale jen pár, jinák nádherný průlet, nádhernou krajinou. Jen to sluníčko by se ještě nemuselo schovávat, ale teplo je stejně. Ještě Krymlov a skoro kolodějský přesun domů, helvétská víra drží jak Oťas a za chvíli už se loučíme v Uhříněvsi. No uteklo to teda dnes hodně rychle, což teda může být tím, že mám jen 190 km. Ale paráda to byla, to zas jo.
Sukes –
VAJSPREZIDENTODUO
Dnes VAJSPREZIDENTODUO! Natěšen na klimatoskánskou sobotu, překvapen jak moc to nahazuje a s obavami na nízký počet švihařů dorážím na legendární kolodějoodpojovací křižovatku Uhříněves Hájek Nedvězí. S mírným zpožděním ale přece doráží čtveřice a bez Žáby! Ano Žába s otazníkem ani bez prostě není. V poklidném tempu tahaném výhradně Lukem rozdýchávám na své pětce ale v lajně tuto velenezvyklost a z klidu mě vyvede až hejno srnek, když špicařka zařadí 1000W+ , jo aspoň takto tu Žába je, a na poslední chvíli nám kříží cestu, otestuji tak aspoň ranní účinnost zmáčených kotoučů. V Kounicích 6 kusů, Ok, na jedenáctce za 5 dvojičkami na pohodu. Licencomág Kapr jako my všichni bez oranžkombošky, licence ale on i bez přilby , zase nová bejkárna (Bejk jezdí bez přilby kromě Krakonoše pořád...) a na své trojce na druhou stranu absolutně předpisově zalehává za vedoucí vajsprezidentoduo, ano Luke s HonzouB zašpuntovali špic , paralyzovali všem waťáky na 200- , rozslintali všechny poučkové trenéry a 20 km tam nikoho nepustili a jelo se vzrorově oranžvýletně. Ano Roberte , jsi tu a řveš blahem Absolutní VELEParáda, úplně tě vidím, slyším, cítím, jako bys slastnil vedle mě. Pár Hovad jinak ve špicoabsencí poznamenaného oranž balíku sice zůstává, ale absolutně bez šancí, první miniminibrdek a naopak se ještě zpomaluje, no to by Žába zmrznul, nezahřát se ani na horizontu, ale ono fakt není třeba , probouzející se paprsky prohřívají únorové vlhko a osychá kromě mých očí i silnice pod námi. Nevadí rozjížděcí netempo, emocuji nad kompaktní desítkou přede mnou a nepřestávají mě udivovat 4 banány na zádech Nemiho, švihaři vozí na zádech leccos?!, ale tohle jsem ještě nezažil, muselo to zvednout jeho kolumbijskou váhu aspoň o 10 % a tak nezvykle parkuje stále vzadu, vím ovšem, že jeho chvíle jistě přijdou. Na špic se propracovává Martin s Čespou a to zase pozor , teď se tempo začne nenápadně zvětšovat, samo a první MOC začíná vybublávat od dnešních vajsprezidentodua velitelů. Před Velimí , jak signifikantní , pavé a všichni začnou šrotit , tohle nikdy nepochopím ,ale užívám si telepaticky Robertovu Parádu a odskočenou Žábu. Nevadí mi vůbec tento pomalejší rozjezd, vím, že šrot přijde... Před KOlínem první odpojovačka a už jen v 9ti lajnujeme až do centra, tady se avízovaně odpojuji, 170 km by bylo na mě fakt zbytečně příliš, , mám první trénink, prvních 55 km dnes úspěšně za sebou a parkuji na benzínce, kde si vzorově hoďku zrelaxuji, přičemž neopomínám do kontejneru zahodit nejen jednorázové rukavice ,ale i staré tílko, jenž dopoledne mezi karbonovým termoprádlem za 1,8 W a komboškou též zrychlující pro změnu zase o 2,1 W , jenž tolik posloužilo, jo neumím být špatně oblečen, a to po celý den... a pak tradičně zkratkuji , vyrážím v neskutečném azůru naproti vstříc druhé fázi dnešního "výletu" . Dokonalý itinerář včetně očekávané zbylé šestky nad Roztěží , jenž proti mě drtí první z tradičních brdků, jež šperkují posledních 55 km , jakoby byl předzvěstí toužebně očekávaného a od první minuty se do puntíku naplňujícího cykloscénáře. Ano od této chvíle se po rovině valí a kopce si každý jede dle libosti a nahoře se čeká, prostě Paráda. Na prvním horizontu Nemi v háku se mnou dojíždí nejen Martina , ale následně i poslední banán, což nemůže být předzvěstí ničeho jiné než budoucích velešpicí. Luk dodává, na co jedeš ty, no přece na emoce a zase a opět a vrchovatě , aby ne Roztěž, Zásmuky, Hryzely, Krymlov , absolutní od Kutnohorská klasika. V hákovém Krymlově zawattí Čespa a chytá ho jen BezBanán, Lukáš na zlomek vteřiny se myšlenkově zvedá, ale pak si to nechává na příště a na jednici, já tohle nepokouším, hlídám si videa a nechci být zpaparazziován na samotce odpadlý, hákuji Martina, jak je ostatně i zdokumentováno a pomalu je dieselový tempem, no samo on , já na šrot, téměř docvakáváme a z Krymlova, to už je jen tradiční legendární kolodějošrot, kde ani zapřísáhlí výletníci nedokáží odolat a kde ani Robert nenadává a ač dnes omluven naopak nás řevem s Parádou tolika bájnými historkami opředenými posledními a vždy až z posledních sil leč přesto a i právě proto tolik rozradostněnými kilometry stejně žene až do vany. Čelo vzorově zdobí Jenda a BezBanán Nemi a my vlajeme za nimi, já si nenechám ujít trojku za Lukem a má přední 29 olízává (jako líže Líza z Liberce tj. jen vsuvka hypermoderní LGTBQ+ výuky češtiny ... ) jeho vodorovnou zástěrku ve šrotu až do Babic, kde se odpojuji, a chci v klidu dotočit , ale vytáčím tak maximálně gravelistu přede mnou, co mě chce marně odpárat...¨
JO zase jednou neurvatelný Sukes, jo jak jinak bez Žáby?!