Po úterním klepecu na Klepandě a bolavým rozjetím a vyjetím s Lukem a Bobkem v šíleném větru se nechce vůbec nic. S elektromanželkou se doplácat na pivo, dát si bůček se zelím a knedlíkem a myslet jen na to, jak to bude v důchodu a ve stáří…
Z bahna černých myšlenek mě vytahuje Luke akcičkou 100 mil Javořickou vrchovinou, start Hadravova Rosíčka. Cože? Kde to je? Někde na jihu Čech, je to taková komorní akce, nahraješ si mapu do compu, na ní jsou 4 foto pointy, odkud musíš přes web poslat fotky, že jsi tam byl. Trasa krásnou krajinou, po neznámých silničkách, nějakých 163 km s převýšením přes 2000, jo to by mohl být dobrý trénink na ty květnové hity, které bych chtěl objet.
Luka a Žábu naložit do auta, zipem od spacáku, kterým jsme obalili Žábův skvost, mu odřít zadní stavbu a zvýšit tak starťák na max. Je docela zima, ale je to prý závod, tak krátký-krátký, rozjíždět se nemá cenu, po startu se jede volně. Je nás kolem 50 kusů, a hned po startu vyráží jedna dvojička do úniku. Já zjistil, že průjezd startem mi nahlásil na displeji budíku, Gratulujeme trasa zdolána, a tím pádem se vypnula navigace. Super. Je mi kosa, ruce se lepí k řídítkům, jede se šrot a já marně konfiguruji navigaci. Málem jsem při tom trefil protijedoucí náklaďák, Žába sjíždí nástup, mně hoří plíce, bolí zadek, nějak jsem si nesrovnal vložku. Prostě všechno blbě! A přitom musím jet s nimi, jelikož navigace stále nefachá!
Další brdek, už jsme jen v 8 lidech a jede se znovu peklo. Žába to dolepuje, Luke mě kontroluje a já jsem totálně v řiti. Tohle už nedám, jsme asi na 10. kilometru a já končím ještě s jedním borcem. Ale Luke couvá k nám, ještě chvilku žije naděje, ale vepředu se to pěkně sešlo a čekat se nebude. No my tam máme Žábu, tak to můžeme brzdit
Jsme ve třech, z borce pak vyleze, že jede krátkou, ale nějakých 85 kilometrů dá s námi, tam se trasy dělí. Konečně jsem naladil navigaci, troch use srovnal a začalo mě to bavit. Super silnice bez provozu, s parádním povrchem a s týmovým kumpánem!
Romantické názvy vesniček, kde jsem nikdy nebyl, se střídají s úseky, které jsme jely při cestách na soustředění do Znojma. Křemešník je jedním z nich, vyfotit se u sochy, slítnout k bufetu, kde doplníme pití a valit dál. Docela jedeme, žádná hluchá místa a konečně se taky otepluje. Průjezd Telčí a užívat si spolupráce s Lukem, kdybychom to jeli jako vyjížďku od Drátů, tak už se na něj dávno vykašlu a svěsím, ale takhle se furt mačkám, abych mu jel za zadním kolem. Překvapivě jsem se rozjel a dokáži i vystřídat a potáhnout a hnát číslo na budíku, aby začínalo 3.
Pěkně to uběhlo, ještě v závěru jsme na dostřel jednoho borce, ale zastavení na fotopoint a moje močení, hatí naděje, že bychom ho dali. Jsme v cíli, Žába vyhrál, sděluje nám ty čísla z jiné galaxie, co má na budíku, tak to si to pěkně užil
Ale i já jsem spokojen, nohy furt táhly a v hlavě jsem žil sen, že by to na nějakém maratonu mohlo ještě klapnout! Takže gratulace Žábovi a poděkování Lukovi, že mi zase udělal Ježíška a nadělil mi dárek, sám bych to jet nechtěl! Díky borci!