Žábu konečně opustila rýmička a tak je ochotný se vrátit do závodního kolotoče. No a jak jinak ukončit závodní sezónu než na Pohárem Ultrabikers, zejména když je to za rohem v Řevnicích.
V týdnu si píšeme jak s nedělí, z legrace říkám, že to tam jedu vyhrát. Žába slibuje natrhat balík co nejdřív a odmakat prvních 100km. To zní fajn, detaily jak se to stane moc neřeším. Když se to poprvé začně zvedat, tempo celkem ambiciózně stoupá, ale je to hodně hákový a dost lidí drží. Na odbočce na Velkou Ameriku nakonec jedeme ve čtyřech - 3 Šlapky a Milan Kmiť. Tempo z Karlíku nepolevuje, zkoušíme co kdo vydrží. Za kolejeme si vzpomenu, jak Luke na jaře jezdil kolem Žáby podívat se, jestli vůbec cestou do kopce dýchá. Já totiž Žábu slyším, že dýchá! Ta rýmička mu asi dala zabrat.
Průjezd Svatým Janem, Karlštejn, na špicích se točíme všichni tak nějak stejně. Před Svatou se loučí Čespa, že po včerejšku už má dost.
Milan v kopcích drží stejné tempo jako já, takže se ukazuje, že zas tak snadný to dneska nebude. Přichází pár pasáží dělaných pro Žábu a když se trochu rozvášní, tak mě tam úplně klidně nechává. Naštěstí kolega se ohlédnul a přibrzdil ho.
Najíždíme k fotopointu zřícenina hradu Valdek. Žába začíná trochu stávkovat, nabízím gel, ale posílám mě pryč. Mám chuť ho ještě trochu vláčet, tak zvolňuju. Po fotopointu nakonec pokračuje s námi.
Zajíždíme do lesa k radaru řízení letového provozu, aka fotopoint Písek. Žába začíná dělat Zagorku a nechává nás odjet. Nahoře u radaru se s Milanem trochu flákáme a tak nás Žába dojede. Nakonec si od nás obou bere gely, ale odmítá s námi pokračovat i když říkáme, že dolů jedeme v klidu a beztak nás dojede.
Tohle je vlastně na UB fajn - všichni chtějí vyhrát, ale nikdo tak, že by se vez a pak někde nastupoval. Všichni makaj dokud můžou, když je technický problém tak se přibrzdí, nabídne pomoc, tentokrát jídlo.
Do cíle zbývá něco jako 50km, mám pocit, že jsme na tom oba tak nějak stejně, kolega minimálně dospěl k tomu, že se nechce táhnout sám a tak zbytek cesty jedeme tempo osvědčené celým dnem.
Po posledním kopci sjíždíme do rovin po větru a tak to 22km doslova letí. Nechce se mi spurtovat v Řevnici po větru z kopce a tak kolegovi odstřídávám, dojíždíme spolu. Ani nevím jestli ofiko je to sdílené první místo nebo jsem druhej a je mi to putna.
Byl to závěr závodní sezóny co měl grády, počasí navzdory předpovědi vyšlo na jedničku, v hospodě jsme nakonec dostali i celkem slušnou baštu a cesta zpátky do Prahy trvala jen přiměřeně dlouho.
Díky všem za super neděli a budu se těšit na UB příští rok
