V červnu závodím každý víkend. Už ani nepamatuji, kdy jsem mohl jen tak vyrazit na CD (celodenní výlet). Teď ale není čas na stesky. Strahovská lʼEtape byl můj první závod, kterým jsem před čtyřmi lety odstartoval závodní kariéru. Nervozita byla příšerná. Teď jsem celkem v klidu, když stojím na startu před bouřkou v Dolomitech. Ale když se zase chystám na domácí monstrakci, tepy stoupají, i když jsme ještě nevyjeli. Hlavně se v té mase často přemotivovaných, ale nezkušených lidí nesmotat. Naštěstí se s Kolíkáčem, HonzouB a Technikem řadíme skoro dopředu prvního bloku, který je ve skutečnosti druhý za VIP. Vepředu to cuká mnohem méně a je menší pravděpodobnost, že to někdo před námi položí. A na tramvajových kolejích to někdo položí vždycky. Klíčové je se v nezávodním „nepředjížděcím“ osmikilometrovém úseku do Hostivic neprosévat dozadu, odkud hledají každou skulinku ti, co startovali dále. Loktování nemám v hlavě, ale naštěstí mám u sebe Technika, který ví, jak držet pozici, a tak mi stačí se držet jeho.
Začátek je jako obvykle ostrý, ale protože se jede prakticky po rovině, peloton jednoduše drží v celku. V Unhošti si organizátoři připravili divácky atraktivní průjezd esíčkem po kostkách. A tak se tam vytváří lajna, která několik míst přede mnou praskla. Zapojuji se do lepení a v Americe už jsme zase s čelem. Po 26 kilometrech první kopec – Poteplí. Tady se to podle očekávání konečně rozděluje. Člověk se sice nesmí zrušit, když maraton teprve začíná, ale zase musí chytnout skupinu, která mu dále pomůže. Je tu Thomas Cupl a Mirek Richter, které znám z Veloklasiku, týmově spolupracující Radek Danken s kolegou z organizačního týmu, a Žábova ségra Jana. Celkově možná 20 lidí. Long story short – dojeli jsme tak vlastně až do cíle
Ale zkusím to trochu rozepsat. Nedaleko před námi vidíme další početnou skupinu. Ta by stála za sjetí. Snažíme se točit, ale bohužel je nás ochotných jen několik málo, ostatní se jen vezou. Je to depresivní, jak rozjíždíme tempo, střídáme a najednou stojíme, protože střídající došli. Za Novým Domem mezera narůstá a sen o sjetí se rozplývá. Teď už musí každý bojovat za sebe, protože roviny končí. Kopec z Městečka, sjezd a hned za ním kopec z Roztok, sjezd a hned za ním kopec ze Zbečna. Skupina je kupodivu celkem kompaktní, i když se ty kopce nejedou zadarmo. Na začátku sjezdu do Zbečna poučen jednou zkušeností z Klikových vrchů nabírám Janu a zkouším s ní trochu odjet. V tomhle pětikopci (vlastně pětisjezdu) to je docela snadné. Mezera je ale malá a ve Zbečně nás dojíždějí.
Zvýšená intenzita v pětisjezdu si ale žádá svou daň a hned dole v Sýkořičáku cítím křeč. Naštěstí slabou, ale musím zpomalit a mám strach, že mi skupina ujede. Naštěstí ostatní mají asi také dost, tak se jede o poznání poklidněji než z Roztok. Dost nemá jen Jana, a tak se vydává sama do úniku, zbytek jen zírá. Garmin ukazuje 33°C, dopíjím poslední zbytky ionťáku a říkám si, že jestli rychle neseženu další, tak jsem dozávodil. Vzpomínám na Kolíkáčovu zprávu na WhatsAppu, že nahoře u kříže bude Ryba s bidony. Nejsem s ním domluvený, ale je to jediná šance. Je tam a neváhá mi ho podat. Moc díky, tohle byla spása! S pitím teď nemůžu šetřit. V Libečově dostávám do ruky ještě reklamní bidon s vodou a jsem za vodou. Jana je dostižena až za Úhonicemi. Obdivuji její 30kilometrový únik, vystačí si sama i bez domestika. Ve sjezdu po Plzeňské těsně před odbočením na Motol nás začíná předjíždět čelo střední trasy. Většina lidí z naší skupiny se s nimi v motolském kopci chvíli snaží držet krok, a tak se trháme. Mně Motol tradičně nechutná, resp. už je mi to trochu jedno. Mám to v hlavě špatně. Tady se rozhoduje o pořadí a já už se jen vidím v cíli. Na horizontu přeci jen trochu zaberu a chytím poslední opozdilce. V posledním brdku „Spiritka“ potkávám Janu, která už má splněno. Já ještě před sebou vidím Kamila Ackermanna, a tak si říkám, že bych mohl Kolíkáčovi udělat radost a překvapím ho v cílovém spurtu.
Poprvé jsem jel závod na downgradovaném kole. Protože je přední karbonový aero ráfek v reklamaci, vzal jsem z kola na trenažéru hliník s výrazně užším pláštěm. Nakonec to žádný problém nebyl.
Potkal jsem spoustu známých tváří. Díky všem, že jsme společně oslavili cyklistiku
:: Propozice ::
Diskuze ::
Mapa a profil ::
Garmin ::
Celkové výsledky ::
Foto ::
Garmin dlouhá ::
Flyby
