Po Beskydu nějak ztěžka hledám motivaci. Ale kolotoč závodů je stále roztočen a Kapr předává dalším generacím Vitasovo poselství, Mistrák dycky! Letos v kraji Tiché Orlice, tak to by šlo si udělat rodinný výlet a odskočit si na pár minutek s číslem na zadku. V sobotu zaparkovat u písníku, roztočit nohy kolem muničního skladu u Borohrádku, safra mají to tady pěkné a pak se ponořit mezi všechny ty kosmonauty, co si přijeli pro mistrovský dres. Startovka mi přisoudila Dextráky před sebe i za sebe, tak mám o motivaci postaráno. Minutu přede mnou Tomáš Pacovský, toho mám prý sjet a 2 minuty za mnou Jarda Rendl, ten mě prý nesmí dojet
. Trasa skvělá, po krásné asfaltu, bez technických pasáží, zcela uzavřená, tohle je lahůdka. Z amplionů hrají Depešáci a moderátor hlásí startující, jo má to atmosféru. Roztočil jsem disk, na materiál pod sebou a na sobě už nemám výmluv, to už není ta parodie jako v minulých letech, teď už je to jen o mé hlavě a o nohách. U obrátky vidím Tomáše, tak to by se mělo podařit, ale je to hodně bolavé, asi ho taky motivuji a valí parádně. Jardu též kontroluji v protisměru, tam též držím snad předepsaný náskok
Konečně jsem u Tomáše, dostat se přes něj a poslat to tam na posledních kilometrech. Brada poslintaná, je to nějaké nekonečné, ale jsem za tou proradnou lajnou. A jdeme regenerovat na zítřek, zaplácnout se těstovinami, pivem a vycachtat se v písníku. Výsledek žádná sláva, Jarda mi dal sice jen 2 sekundy, ale kudla, co ten Kapr, kde to furt bere!?