Luke –
Když se neřve moc
Taková vlastně dost nudná věc, že by to ani za report nestálo. Ale nikdo nepíše, tak aby to nezapadlo... Omluvenky létají vzduchem a jak kdyby největší objížděči nesebrali dost odvahy vydat se vstříc Košicím bez rádia či etalonu wobjížděcí rychlosti.
Letka z jíža mě nabírá v Královicích a valíme dál. Tempo tak akorát, kopečky se jedou, ale po loňsku na snahu zpomalovat skupinu rezignuju, beztak to nikdo neocenil. Ve Vykáni prázdno, ale pak se najde Martin a Šuby, víc nic. S Nemim na špici, na mě zbytečně moc, tak si jen odšrtávám dalšího s kým se na špice nepohrnu, hm. V balíku je buď ticho, nebo se řeší parní trouba. Snažím se aspoň občas vytáhnout z paměti nějakou kronikářskou kuriozitu, tak jak se ji pamatuju z let minulých. V téhle škarpě zůstal ten, tady byl úplně na hadry ten, Honzis to jezdí každej den už 50 let, a tady prezidentovi spadl řetěz, to bylo... no někdy těsně po válce...
Najednou už stoupáme na Vysokou a za chvíli tu budou Košice. Poprvé se trháme, ale nikdo si moc nezařve, proč taky, když tu vlastně každej má na to za horizontem dolepit. Jen Šuby už si u cedule doprovolně volí pomalou smrt v závějích. My dáme foto a valíme na pumpu. Která by sice být nemusela, ale všichni dávaj polévku a další 3 chody, takže se pěkně rozsedíme. Naštěstí se těch pár km letělo v závodním kvapíku, takže člověk dlouho vychladá.
Z pumpy nás nikdo nevyhodil, takže loňské extermpore o oklepávání klobás nemělo žádné následky, až na uvedení nové speciality. Klobásy s příznačným názvem Písečná zmije. Chudák HonzaB.
Na rozehřátí pak je v Janovicích naplánováno krátké kritérium, po kterém se už letí přímo do vany. Vláďa s Nemim akceptují Žabí tempo, takže cesta docela utíká. Křižujeme to tu prazvlášťně, ale v Mirošovicích aspoň vychází sluníčko. Až tady mi dochází, že trasa z loňska byla jaksi uzpůsobena západním větrům. Dnes fouká obráceně, tak se aspoň před větrem do zad schováme do lesů a údolí. Jede se pořád ideální tempo, akorát nějak v Sázavě zjišťuju, že bych něco snědl. Až na Vyžlovku ale marně vyhlížím deset vteřin, kdy se zvolní, bych sáhl do kapsy. Nevyšlo to ani na Vyžlovce, tak se aspoň zkouším napít z termosky. Díky tomu mi to ujelo ve sjezdu, jak jsem vykoukl na chvíli z háku. Sjíždím to až do Mukařova a přemýšlím, jak to vykoumat s tím jídlem. Tady už Žába naprosto ignoruje mapu, nebo vykřiky loučících se spolujezdců a valí furt po hlavní jak smyslů zbavený za svou milovanou troubou. Ještě jednou si zalepím pořádnou díru potom co se loučil Martin a my nejeli na Strašín, přežiju i Říčany, kde dokonce stojíme na červený. Vytáhnu tyčku z kapsy, ale než nasadím rukavici už se zase valí. Je to fajn, HonzaB to zalepil, ale fajn je to jen do doby, než se poprvé zakousnu. 350W se s plnou držkou fakt jet nedá a nejsem na závodě abych to tu plival. Ještě chvíli koukám, jestli se náhodou nikdo neotočí, ale to se neděje, tak se aspoň v klidu najím a točím domu. I tak toho bylo dost. Příště to chce mít holt nalepený tyčky na rámu a řidítkách, aby to člověk nemusel lovit v kapsách.
Stejná trasa jako loni a průměr o 2 km/h lepší, hold když se furt neřve moc, tak to i rychlejc uteče, no. :)
::