Luke –
Imst - Pfunds
Ráno snídaně, event bag ještě ležel na recepci, tak tam přidat pyžamo, 4 km na mokru akorát otočit nohama a najít si blok C. Tradičně foto, kde nás borec seznamuje s Brigitte a můžem poslat fotku Nemimu. No fakt je, že na seznamování, je tenhle závod jak dělanej. A když náhodou nefunguje oranžovej dres, tak blatníček Tour de Karnten je taky dobrej otvírák.
Vyrážíme a cestu nám z čela třetího bloku čistí motorky, jedu mezi nima, takže na mě nestříká voda, což je fajn, protože promočím jen tretry. Ale neprší a v půlce kopce pak už bude sucho. Za městem je hned start do kopce, takže hurá, dnes bez stresu. Vláďa mi odjíždí, mě se jede ale docela dobře, tak si docvakávám jeho skupinku. Tuhle hru hrajeme docela dlouho, takže kopec rychle utíká. Dojíždím do skupiny, Vláďa akorát odjíždí, tak chvíli počkat a vyrazit za ním. Takhle se to opakuje několik skupin, furt mám motivaci jet. V první vesnici jsou nastoupený 3 třídy ze školy/školky a fandí, fakt super počin a pro mě zážitek. Danke sehr.
Nakonec se mi Vláďa ztratí, ale úplně mě to netrápí, začínaj mě bolet nohy. Soustředím se, abych si nandal rukavice do sjezdu, protože úplně teplo není. A abych kolem sebe neměl moc lidí, protože to bude rychlý. Naštěstí už je sucho, tak jen poškádlím hada na silnici, abych to zkusil a lehám na rámovku. Díky Žábo. Sjezd je rychlý, Dogmě se ale 70+ líbí a neblbne. Mě moc ne, v 80 už mi přijde blbý ležet, tak se zvednu a kolem proletí nějaká oranžová žába. Sakra. V rámci tréninku sjezdů bych ho neměl nechat odjet, plus by se mohl hodit na rovině. A tak zas lehám na rámovku. Dole ve vesnici mám 20 metrů, ale žába jen tak pro dobrej pocit spurtuje přes mostek přes potok, takže musím taky a ještě k tomu něco přidat, abych ho dojel.
K mému překvapení nechce jet, že prý za náma je skupina. Za náma určitě nikdo není a jestli jo, tak nepřijede, myslím si svý a jdu na špic, jedu Z2, což by náš Žába chápal jako, že teda čekám na skupinu. Pak jsem vystřídán a občas se otočíme. Prý už jedou, ale já nic neviděl. Až přijeli další dvě žáby. Tím skončili veškeré moje představy o tom, že teď mám 15 km na oddech pod další hodinový kopec. Na špice si chodím odpočinout a napít se. Někde se tu pak ještě objevil borec, co tohle trápení žábám vrací v každým brdku, takže se fakt jede furt. Dal jsem gel po kopci a před dalším kopcem jsem chtěl další gel, ale na to už nebyly ani síly ani kognitivní schopnosti.
Najíždím do poslendního kopce úplně v háji a po pár metrech si ještě pro jistotu zahazuju brejle a musím to otočit. Ještě že tak, aspoň se nemusím strachovat, jestli mi žáby odjednou nebo ne. Jsou pryč, já se škrábu pomalu nahoru a jediné malé zadostiučinění přijde ve chvíli, když je vidím, jak rabují občerstvovačku v půlce kopce. To není nic pro mě, já užívám hlaďák až do konce, který nepřichází a nepřichází a v tunelu už měl být (dle garmina) a za ním značka ještě kilometr a to mě úplně odrovná. V hlavě jen zítřejší Stelvio a já dost pochybuju, že tam vůbec dojedu. Převalím se přes horizont, začalo pršet, takže sjezd dost opatrně. Navíc Švýcaři taky stavý tunely do zatáček, tak z toho moc dobrej pocit nemám. Naštěstí aspoň uvnitř svítí a když ne, tak tam je regulovčík, kterej mě nejdřív zastavil, já si sundal brejle a mohl jsem dál. Prej pomalu, fakt pomalu.
Projet zas celnici do EU, kousek gravelu a po cyklostezce do města Pfunds, kde je krásnej cíl těsně za starým kameným mostě, děcka fandí, chtějí si plácnout, no tohle se taky povedlo. Narozdíl od výkonu v posledním kopci, ale co člověk chce po hodinovém wattovém PR a přesunu pod kopec s žábama.
V cíli zase dobrá žranice, nějakej ten pokec a pak s Vláďou na hotel. Shuttle busy ignorujeme, máme to jen 13km do kopce. Jenže silnice je zavřená, objíždka přes Švýcarsko. Ale co, přidá to km, ale výškový metry budou stejný. Jedeme krásným údolím Innu, dostáváme se do kolony historickejch traktorů, striktní Z1. Boží, než si nás vybere Herr Polizei. Jo na objíždce pro kola je zákaz kol, prý máme po cyklostezce, Namítám, že tam je schotter, aber jeho to vůbec nezajímá. Se schovívavostí vůči zaostalejší horské zemičce se mu snažím vysvětlit specifika silničního kola, aber místo toho mi v duchu švýcarského finančnictví nabízí cenný papír za 30 franků. Chtěl jsem se zeptat,jestli za 30 franků můžem dál na silničním kole po silnici, ale nechtěl jsem trávit noc na stanici. Bez srandy jsem se teda omluvil, že jsme v zákazu a požádal ho o radu, jak se dostat, kam potřebujem, když jediný dvě silnice mají zákaz pro kola. Ale byl mi nápomocnej jak Kolíkáč s HonzouB na supergiru. No tak čau.
Objeli jsme to teda po cyklostezce, zatím co jsem v duchu sepisoval žádost na EK o vyloučení Švýcarské konfederace z EHS, nicméně to přidalo zajímavý prvek nejistoty pro zítřejší cestu na start. Odpoledne zas osvěžení a Schnitzel k večeři, To jsme ještě proložili další socializací, tentokrát v sauně, kde jako poznávací znamení a otvírák posloužili dresy vypálené od sluníčka. Asi nejlepší pokec v sauně ever. Škoda jen, že nemáme fotky pro Nemiho, no. :)
Vláďa –
Závodím, tedy jsem
Pondělní ráno, připadám si celkem odpočatě a vyspale. Sondujeme jak je na tom předpověď vs realita, Luke hlásí lidi s deštníkem. Dneska je to všechno na pohodu, na hotelu máme snídani a bagy jsme připravili na odvoz už večer. Cestou na snídaně jsou ještě na hotelu a tak tam přidáváme věci z daily bagu.
Na snídani docela výběr, dávám dvě kafe. Vypadá to na fajn den. Dokonce i trefím cestu na start, dávám si jeden interválek na rozjetí. Odkládáme daily bag a já jdu rovnou do koridu. Jsou tam mezery a tak se protáhnu až do první lajny. Za chvíli se přidá Luke, děláme si foto, za chvíli další ještě s Brigitte, co jede celý týden.
Start za motorkou, nahazuje to, ale v balíku by to asi nebylo jiný tak cajk. Kupodivu zůstáváme s Lukem v první lajně a nikdo se s námi neloktuje. Ostrý start má být cca na 4km za mostem, ale motorky nás spojí s balíkem B tak na nic nečekám a vyrážím dopředu. Moc to nešetřím, není proč a pocitově je to mnohem lepší než včera. A tak skáču ze skupiny do skupiny jakmile to dává trochu smysl, občas se popovezu v háku než vyrazím dál. Dojíždím do skupiny, kde už se nikomu moc nechce skákat dopředu. Nakonec to docvakneme ve dvou. V tu chvíli pípne Garmin, že začíná stoupání 9.5km. Uuuppps. Nějak jsem myslel, že už jsem v tom druhým kopci. No co se dá dělat. Skupinu máme fajnovou a tak se jí držím. Nahoře nakonec trochu cuknu a udělám si náskok do sjezdu. Dost lidí ze skupiny mě sice přeletí, ale dole chytám nějaký místní žáby, občas to dost bolí, ale jet sám pod další kopec by bolelo mnohem víc.
Dojíždí nás ještě borec co čeká na někoho do dvojice. Nervózně se ohlíží a mává rukou a podle intonace říká něco jako "co tam kurva ještě děláš a kde seš?". Děvčica za chvíli dorazí, občas nechává trochu díry a borec si ji vždycky dotlačí zpátky.
A je tu finální kopec dne. Žádná háková paráda jako po startu, tohle má v průměru cca 10%. Dostávám se do tempa a jede se mi fakt dobře. Předjíždím hromady lidí. Tunely. Garmin ukazuje poslední kilák. Jedu co to jde. Výjezd z tunelu. Garmin pípne další kilák. Kruci. Ždimu se co to jde. Jsem nahoře. Dneska už vím co a jak. Za cílem chvíli pokec s Pardubičákama. Oblíknout a do sjezdu. Bohužel je mokro a chvíli mrholí.
Tunely ve Švýcarsku jsou zážitek - kdyby se člověk narovnal tak si asi otluče hlavu a pocitově je to tak na šířku roztažených rukou. Posledních pár km, přestává mrholit. Gravel sekce, dojezd do cíle. Lidi dělaj kraviny tak prostě jedu ať už jsem tam.
Žranice jako včera, Luke říká, že na hotel do Nauders je to trochu do kopce. Na mostě za Pfunds zjištění, že dál na kole nesmíme. Luke najde objížďku přes Švajc. V koloně historických traktorů se snažíme projet další zákaz vjezdu cyklistů, ale je tam místní policajt. A je to dost striktní. Otáčí nás a jedeme další gravel. Hrozná móda co mi dost leze krkem tyhle sekce.
Na hotelu zákaz kol na pokojích, tak je necháváme v kolárně. Dneska nebylo takový vedro a tak jdeme do sauny. Celkem fajn pokec, paní hlásí, že nejedou ve dvojici. Pak rychle dodává, že kvůli tomu, že pán na to nemá
. Následuje večeře a snaha se vyspat na Stelvio, která bohužel není tak úspěšná jako včera.
Pocit ze dneška dost závodní a odpovídá tomu i výsledek - v cíli pro GC jsem třetí a poskočil jsem na třetí místo v GC pro třídenní challenge.