Hlava v háji, nohy v háji, tělo na odpis. Nechce se nic. Cyklistické sebevědomí 0. Motivace někam zmizela, priority se mění. Tohle prostě ještě nechceš! Středa v háčku za Lukem a HonzouB. Zkusit nasát opojné orange energie a závidět, jak je to furt baví.
Sobotní ráno a já stojím vedle Pumpičky v Žíželicích. Ptá se mě, proč jsem tak smutný? Vysvětluji mu svoji životní etapu, kterou právě procházím

- Oranžové dresy rozsvítily balík a já s hrůzou testuji svoje studené nohy. Kde odpadnu, kde se zahltím a zamávám? Prodrat se na špic a nechat Žábu odskočit. Luke to glosuje, tohle jsme asi nechtěli, teď se začne nastupovat. A taky že jo! "Hradištko jen kopec" pořádně štípne, ale jsem s nimi. Karbony žehlí a opájím se rychlostí balíku.
"Chvaletičák" již ukazuje, kam patřím. Ale zůstávám v odpadlé grupě, která chce jet! A čelní je stále na dohled. Točíme! A přibližujeme se. Nohy se roztočily, hlava začala fungovat, pocity, v které jsem již ani nedoufal. A jsme zase za zaváděcím autem. Špice šetřím, jen projít a už trhat loktem na vystřídání. Nemá cenu tady nechávat síly, když top okamžiky ještě přijdou. Bidonuji a banánuji. Oranžová šestka je stále pospolu, tohle je krásný pohled.
"Svobodná Ves", krásné točky v lese a zase to odjíždí. Od nás vepředu zůstane jen Žába, tak je to teď takové nejasné, jestli ho sjíždět. Má tam ještě Ghost, Tufo a Unlimited. Škoda, že tam ještě někdo od nás nebyl.
Nakonec se to znovu sjíždí, ale díky především jiným jezdcům než orange. Takže znovu po kupě a je tu "Horušice climb". Bolavý 4 minuty šrotu, Luke hlásí, jseš na 50 kilometru, tak už můžeš jet. A nohy jedou! Na dostřel Žábovi a Lukovi, ještě to narvat až ke křižovatce, kde se určitě trochu zpomalí. Jo! Jsem zase s nimi. Bohužel jsme ale teď už jen ve 3 Šlapkách na závěrečné kilometry. Ještě pozlobí od "Hájku ke hřbitovu", ale po horizontu si je doskočím.
"Ohaře" znovu pekelné nástupy a s Lukem zůstáváme pozadu. Ale sjíždíme to! Euforie dostupuje vrcholu, Luke je zvolen jako spurter a já to mám prý ještě trochu rozstřelit. Tak jo! Na metě 3 kilometry před cílem se zvedám a pošlu to na místo, kde je krásný výhled na zaváděcí auto. Po chvíli mě mají, ale i ta chvilka stála za to. Tak ještě jednou před cílem píchnout do vosího hnízda a pak už jen z dáli pozorovat, jestli nám to vyjde...
Safra, dnes to zase moc chutnalo. Po dlouhé době jsem si to závodění zase moc a moc užíval, díky orange, bylo to s vámi nabíjející! Ještě žiju!