Kolíkáč –
Koupák!
Závodně rozjařený z Doks, v hlavě nemohoucnost z Řepína a blízkost nedělního Císaře mě žene pro další číslo na zadek. Kozí prd, zázemí v Dolanech u koupáku, v okolí filmové zajímavosti z filmu Tři oříšky pro Popelku, to nalákám i Káťu. Nedělní ráno zkouknout radar, je čisto, má být nádherný tropický den. Nafta v Berlángu zmizla někde na Kokořínsku, tak na výpary na Yoko Ono za Plzeň a prezenci nestíháme. Žába mě zachraňuje čipem a číslem a Luke si došťuchuje přední bezdušák až mlíko stříká vůkol. 10 minut do startu, tohle chceš! Slušný nervák!
Nakonec všichni 3 plánovaní orange na startu, je odmávnuto a začíná jemně pršet. Jsem ztuhlý, zase nerozjetý, děsím se těch 1000 up a prvního kopce. Skáču bezhlavě do prvního úniku, že se aspoň trochu rozdýchám. Párkrát prostřídám, ale udělá se mi nějak špatně, tak raději svěsit nohy a zaplout do balíku. Stále jemně poprchává a silnice začíná nahazovat. To snad není možné!
První kopec, nikdo nereaguje na moje zoufalé výkřiky, že se jede moc a že nejsme. Asi 30 kusů odjelo, už to se mnou lepší nebude. Formujeme se asi do 5-ti členné skupinky a stříkáme si do ksichtu. Super letní cyklistika! Luke je tu taky, ze známých Jirka Baier. Točíme a kopce jedeme podlahu. Ve sjezdech moje mokré karbony na retro brzdách jsou lahůdkou. Po fázi sušení, teprve přichází fáze brždění. Takže raději s odlepem a pak si to na rovině dolítnout.
Stále vytrvale mží a silnice se leskne. Luke hlásí, že mu to klouzlo. Do cíle 10 kilometrů a po dlouhém sjezdu, točka ve vesnici. Jedeme už jen o body do Šlapky roku, takže hezky oparně a na jistotu. A stejně prásk, Luke se válí. Naštěstí to vypadá jen na provozní škrábance. Ale raději už jen na kecačku vytočit nohy do cíle.
Byl to krásný okruh, po parádním asfaltu, jen kdyby nepršelo a silnice se neleskly. Bylo to slušné kluziště, v cíli byl sraz lišejů. A přestalo pršet, vykouklo slunce a bylo vedro. Takže nakonec byly i ty Tři oříšky pro Popelku. Jen ten pravý koupák, který jsme si tak přáli, nebyl...