Prázovku z Dobrušského poháru už jsem kdysi viděl a letos to vypadá, že bych ji mohl i stihnout. V sobotu návrat z dovolené v Jizerkách, potom co jsem tam moknul se rozjíždím večer na Rouvy a řeším, jestli se mi do toho deště v neděli chce. Dokonce si vybírám dopolední závod jako náhradu.
Ráno nakonec vstávám a vyrážím do Dobrušky doufajíc, že tam potkám Lukovu kamarádku na hezkým kole a hlavně, že nebude pršet.
No nakonec sedím v devět na náměstí v asi-non-stopu (nebo tam prostě místňáci lejou už od rána) a koukám z okna na náměstí jak se jedna z žen jde registrovat naboso v sandálech a s deštníkem).
Počítám čas na rozjetí, převlíkám se v autě a vyžážím na čas. Ideální to není, beru poprvé po dlouhé době pláštěnku a projíždím část trasy. Na startu jenom do kombošky bez spodního trika a pláštěnku sbalit za krk.
Trasa je v zásadě do kopce, pár lehce klesavých pasáží by za sucha nestálo za řeč, ve finální části mě na chvíli rozhodí rozbitá silnice. Bohužel čas mám výrazně pomalejší než co jsem našel na Stravě a na chvíli se mi to dostane do hlavy. Nakonec zahlídnu cíl a mačkám se jak citrón.
Kromě watt PR na danou dobu to ještě hodilo třetí místo v kategorii a tak čekám na vyhlášení.
Do Dobrušky dojíždím bez deště, ale jen sednu do auta, někdo otočí zase konev. A doma čekají buchty (a ty přeci řeší všechny problémy
)...
