Nádhernej den. Nohy po Václavské roztočený perfektně, na startu sluníčko, příjemně. Lehce se rozjet a zjistit, že nohy nebolí. Tak super.
Přesouváme se na start, pokecat s Žábou a Víťou Novákem, pak už počkat na start první vlny. Jedeme pomalu a ještě stojíme před hlavní, na ní najedeme. Má nás odstartovat nějaký auto, ale trochu se bojím, že zůstalo stát na startu, takže žádnej start neproběhl. Ale jede se v klidu a překvapivě až do Kravař. Kopec se začne zvedat a pořád se jede přijatelné tempo, až někdo zahlásí "tvl, tak jedem, ne?" A vzniká fast track letící nahoru kosmickou rychlostí, míjí mě tak, že nemůžu nastoupit, tak čekám, až se borci přede mnou taky rozhoupou. Ale známá jména z UAC dávají jistotu, že tu úplně u škarpy stát nezůstanem.
Přes kruháč mě to teda pekelně bolí, ale když vidím, jak si vepředu vystupuje Žába, trochu se uklidním. Podržet to, kolem Rendl, Beránek, Miller, Petera, co víc si přát! Ale moc se nechce jet. Mě se nohy překvapivě roztočili, tak se motám na čele sjížděcí snahy, což jsem v plánu neměl, ale co už. Ke sjezdu to pak rychle uteklo, Žába si to dolepil, ale my se taky pomalu, ale jistě blížíme a po sjezdu, už má zas balík tak dvojnásobnou velikost oproti vrcholu kopce.
Je čas otřít představec, pozdravit Žábu a nachystat se na legendární stojku Robeč. Se SRAMem pěkně na velkou, to je velká pohoda, nahoře pak netřeba jet ani 400W, jen se zařadit do vlaku, Žába, Víťa Novák, Jarda Rendl a už se vezu zpět na čele. Když se otočím, za mnou nikdo. Prázdnota.
Pak se nejede, nebo aspoň tak nějak se to řiká. Nacpat se gelem, užít si sjezd a když se fakt moc kotví, tak jít udávat aspoň Z2 tempo na špic, přeci jen za náma je dost lidí, co bych rád, kdyby za mnou i zůstali. Pak boží let v lajně a zase příprava na stojku.
Prásk ho tam a na horizontu ani nemám co docvakávat. Asi se zas nejelo, tak super. Pak zas nejede se (teď koukám, že to na stravě ukazuje nějaký 500W špičky
), gel, sjezd, špic, příprava na stojku.
Prásk, fakt se snažím, ale Víťa projel kolem, kde to vzal? Wattově dobrý, nohy dobrý, našel sem osvědčenej Dexter zadek a hurá. Kde je Žába? Minul mě jak patník, nechtěl bych vidět jeho watty. Ale Jarda rozjíždí stíhačku, au, Karlos Petera, hop, tohle si fakt žádá vystoupení, ale když se otočím, tam zas jen ta prázdnota. Slyším jak řiká, jdu si pro tebe! Hop, Luku na špic, 430W, nechápu kde se ty watty vzaly, ale teď to zas musí bolet za mnou. A? Fascinující, jak se čelo furt vzdaluje. To jde mimo mě. Konec kopce už totálně zlomenej, ale naštěstí to zbytek taky zabalil. Jedem jen tempo, ještě 2 stojky, výjezd z okruhu, zase nahoru, tvl tady si přece nevystoupíš. Lámu to a koleduju si o zánět spojivek. Furt mě nevypli, ale mám trochu pocit, že mi někdo stojí na šnůře od vysavače.
Naštěstí ze sjezdu se trochu vzpamatuju a jsem schopen střídat, nabrali jsme Honzu Vojtíška, takže je nás 6, fakt vypečená skupina. Pod cílovej kopec vůbec nejedem, i když vidíme čelo minutu před náma. Stejně mě bolí i to nejetí. Jak se to zvedne, Honza odjíždí, nikdo nereaguje, Jarda jede tempo, snesitelný, vlastně bych možná trochu přidal, ale to šlo jen chvíli a pak zas slyším prázdnotu. Grupa se převalí, Jarda si vystupuje, ale já bohužel taky. Otáčím se a tam jen paní Rendlová v autě, není přes ní vidět a já se děsím, kdo se zjeví z prázdnoty. Tak jedu co zbylo až nahoru, dokonce to i začíná 3kou, ale je to zoufale málo, dávám malou a přes horizont se sotva převalím, možná poslední kilák sezóny, chci si to užít, ale není z čeho. Konec.
Ale boží to bylo, Žába v cíli nemrzl, přijel jsem hned a vlastně bylo i vedro. Bejt o rok mladší, byla by i bedna. Závod jsem si užil, ta trasa se mi líbí čím dál víc.