Luke –
Pro trochu slávy
Celej rok jsem nějak nesmazal trasu k jarnímu závodu, kde jsem kvůli nemoci dnf-koval a nějak jsem to v sobě neuzavřel. Tak aspoň v sobotu zkusit nový UB v Moravském Toskánsku a začal jsem se těšit na gravel premiéru.
V pátek mě pak vytáhl Sergei ven, aby mi ukázal trasy kolem Lomnice a Ládví. Mno trasy jsem znal, ale jak se na gravelu lítá, pro mě byla novinka. Za 3h jsem byl na špici jednou, na asfaltu, půl minutky. Jinak občas pokec, ale spíš šrot, šrot a střemhlav šrot. A s tímhle jdu závodit, jo?
Naštěstí trasa má být mírná, čti easy, rychlá. Na startu klasická UB pohoda a první kilák na rozjetí. Ještě, že tak, protože místo rozjetí jsem v autě hypnotizoval teploměr, aby přelezl nulu. Povedlo se a svítí sluníčko a tak, sice řádně nabalen, ale vyrážím.
Po kilometru to rozjíždím, abych se zahřál a když mi to přijde ok, Sergei mě přestřídá a asi teda jedem. No nehodlám do toho kecat, na startovce jsem našel 3 lidi co Sergeje poráží, tak se počítám za greenhorna, co má držet hubu a watty.
Levá, pravá, vynese mě to do čela a pokračuju v tempu co vymyslel Sergei, vlastně nějakých 20 minut SS, zahnalo to zimu i většinu soupeřů. Jen dva s trochu dotahují, ale Sergei v další stojce velí ful gaz. A asi na ně nechce čekat.
Nemůžu se rozhodnout jestli to chci zkusit vyhrát - a pak bych asi úplně nemusel jet furt - nebo prostě pomůžu Sergejovi a on mi pak někde v technice ujede. Je tu ale zatím hodně gravel cest a já mám strach pustit Sergeje na čelo a tak radši jedu. Postupně se vzdalujeme, ale nemám pocit, že bych tohle chtěl jet 5h. Sergei s nástavcema za to ještě vždycky rafne na rovině a já jsem rád, že to nemá zažitý a vydrží to jen minutku.
Pak sjezd do Svobodína, kde mám smrt v očích při 40 km/h a minout odbočku, trocha kufrování a pronásledující duo je kousek za námi. Držíme to ale pořád tak, aby jsme na první fotopoint dojeli s náskokem, protože zimní hadry a hlavně rukavice si žádají dlouhou zastávku. To se vyplatilo, protože i tak odjíždím poslední. Dál tedy ve 4 a tempo trochu pokleslo. Ve výjezdu na Vyskeř jsem na konci, ale když kolega Martin nechá díru, trochu přišlápnu a zjišťuju, že se mi jede docela dobře. Dál tedy ve třech a jestli soupeři neblafovali, tak jsem tu nejlepší vrchař. No škoda, že poslední kopec je 50 km před cílem.
Další brdek si trochu odjíždím, abych měl na občerstvačce čas vzít bidon a sundat bundu. K mému překvapení ale hoši nestaví. Sergei má pití v bagu a Lukáš prý stejně odpadne tak si zastaví pak. Takže bundu mám furt na sobě a trochu sem si přišlápnul. Pak zase gravel a jedu radši z čela. Tam ztrácíme Lukáše kvůli defektu.
Přes Turnov tedy zas jen oranžová dvojice a Sergei začíná vzdychat v kopcích. A před stoupáním na Frýdštejn si vystupuje.Já jedu dál a chci si nahoře zas v klidu vyfotit fotopoint a sundat tu bundu. Plus mám čas si rozmyslet co teda dál, 90 do cíle na samotku? Můžu umřít víc než Sergei a ti co jsou za námi, nebo vědí něco co já ne? A kde je vůbec zbytek, není prostě jen dalších 5 lidí minutu za náma a nečekají , až bude mít smysl začít závodit?
Sjíždím do Malé Skály a překvapivě nepotkávám Sergeje. Najdu ho až v údolí, že nedojel až k hradu a asi bude mít penalizaci. Jedu si svoje, ale brdek na Kacanovi ukazuje, že ani v údolí moc neoklepl. A ve stoupání na hruboskalský hřeben mě zas nechává jet. Další FP a následuje nádhernej okruh na Valdštejn, Sedmihorky a zpět nahoru na Hrubou Skálu. Pak dolů a prý MTB úsek.
Tady čekám kdy přiletí Sergej, protože já si před každou bahnitou louží brzdím a lesem, kde se tahá dřevo to bez vycvaknutí taky nedám.
Konečně zas asfalt, pořád se otáčím, ale nic. Další sjezd, testuju pláště i ráfky a jsem ohromen, že tohle prošlo bez defektu, přitom jeden šutr musel jít až do ráfku jaká to byla rána.
Před Mladějovem se zas topím v bahně, fakt se těším na asfalt a přemýšlím, proč sem si tohle kolo vlastně kupoval. To bych nechtěl jet ani na biku.
Konečně asfalt, za mnou nikdo. Takže zapnout motor a jedem. Vzpomínám na Dogmu jak by letěla, i když tady spíš lítám na koze. A teď jedu 30 po trati kde lítám 40. No asi za to může i vítr, ale bude to ještě dlouhý páďo.
Pak kousek proti trase časovky Střevač, poslední FP bez bundy už rychlovka. Libáň bez zastávky a navíc směr Dětenice variantou před dvě vlnky v polích. To už trochu těžce nesu a myslím si cosi o sadistovi trasérovi. Jinak je to naštěstí skoro pořád rovina. Předjíždím někoho z krátký, pak před Prodašicema doleva do lesa. Poslední gravel asi, za zatáčkou se vždycky zvednout, držet tempo, dyť hlavou jedou všechny ty scénáře, jak se to za mnou sjelo a aspoň v pěti točej. Psycho dostupuje vrcholu když po nájezdu na silnici za mnou fakt někdo jede.
Dle flyby se pak ukáže, že to byl borec z krátký, co si to zkrátil a vynechal ten gravel les, ale vyděsil mě solidně. Takže až do cíle fakt co zbylo, kopec ze Studců, jak kdybych právě nastoupil skupině a v cílový rovince koukat snad víc dozadu, než dopředu.
Ale jo, klaplo to, vlastně jsem tak nějak počítal, že většinu pojedu sám, jen takhle to byl úplně novej zážitek. Jako nechci se rouhat, ale odjet v posledním brdku by asi byla lepší taktika. Ale co, jak psal pan Vrchlický - pro trochu slávy, jel bych světa kraj - nebo tak nějak. Kraj ale moc hezký, suprově připravená trasa a gravel kolo využito, takže super den.