Po Králi jsem si dal 14 dní bez kola, v úterý se prolil a zmrazil v Jevanech
a tak do Haloun jsem spíše vyrážel na turistický výlet, zakončený předpokládanou oranžovou radostí při vyhlašování nejlepších U Paviána. Nějak na mě leze podzim, a tak jsem zvolil přesun autem na start, za což bych si v minulých letech dost nadával, že se nejedu pěkně vyklusat přímo z domova na start
Ale v tý ranní kose a při představě, že ještě zmokneme při závodě a já pak budu lézt z vyhřátého Paviána na kolo, mě nebylo úplně nejlépe. Holt asi stárnu
Navíc jsem ještě ráno vyvezl rodinku za jejich zábavou a odpoledne zase vyzvedl, takže se to pěkně spojilo.
Trase nového závodu Halounské okruhy, která se díky uzavírce v Bykoši dostala na objížďku okolo kostelíka, který jsme vždy dávali za prehistorických časů s Honzou a Zvarym, se pro mě stala krásnou vzpomínkou, a moc mě zajímalo, jak tam budu rádoby závodit
A sešla se velmi příjemná společnost, už u prezentace se člověk zdraví na všechny strany, všude známé tváře a hlavně ty oranžové. Tajně doufám, že neodlítnu příliš brzy a zkusím grupu s Mirkem, Robertem a Marhim, který měl v pátek večer po ICQ hodně bojovnou náladu
Hned po startu se naštěstí jede pohoda, ono v tom protivětru je to hodně náročné na špici, což ale po chvíli vůbec nevadí "legendárnímu Mírovi", který odjíždí balíku jakoby nic a táhne za sebou přišpendleného Edu Pinkavu. Koukám jako blázen, oni se nám spíše vzdalují a trvá to už nějak moc dlouho, no to bude titulní foto v 53x11
Naštěstí kopec na Housinu, na kterém mám premiéru, začíná řádně provětrávat balík, ale Míru stále nevidím, dřu co to jde, začíná odjíždět Alánek, Honzis, ale naštěstí naopak předjíždím Marhiho (KPO) a po chvíli se ze zadu ke mě přisaje Mirek, tak toho jsem si vůbec nevšiml v té kaši, kde jsem ho předjel. Kopec je to překvapující, když už čekám konec, tak se to ještě trochu zvedne a tak sjezd k Bykoši je dalším utrpením, protože se snažíme sjet docela velkou grupu. Robert (CKKV), Mirek a já tvoříme základ stíhacího komanda, no stíhacího, spíše meleme z posledního, ten protivítr ubírá šíleně sil.
Želkovice a v ní ostrá pravá, několik borců to napálilo rovně, včetně Rendy (KPO), který nás pak po úzké asfaltce úplně přelítne jak torpédo a ty nepublikovatelné výrazy, co z něj padají
Jo ale takovou sílu bych chtěl mít, to bych si je docvakl jedna radost, takhle mlátím nohama, ale moc se nepřibližujeme. Před kostelíkem to zkouším, jdu ze sedla, předjíždíme už nějak zdevastovaného Michala Koše
a opravdu se přisávám na chvost té grupy. Ale ten rozmlácený sjezd už nejsem schopen jet a aspoň trochu točit, jsem jak na gumě, docela slušně prošitej
. Dole písečná zatáčka a valíme to na Bykoš, zase brdek, zase trochu ztrácím, Mirek jde přeze mě a vypadá to, že se pevně zabudovává do té početné grupy. Já bojuji s Robertem, zkoušíme trochu střídat, ale oba dva jsme správně načatý a když se k nám propadne znovu Mirek, pomalu ale jistě máváme odjíždějícím borcům. Ten úsek za Bykoší úplně nesnáším, na Švihu mě taky vždycky kosí a teď znovu, docela dobrý psycho už z toho mám
. Ale co, je tu Robert a Mirek a dalších asi 6 borců, ale hlavně Marhi tu není
a to mě těší. Na Koněprusy se ještě vydrápeme a pak zaslouženě padáme dolů, ještě máme aspoň naději v oku, když v dáli vidíme ujíždějící skupinu, ale sami dobře víme, že už je nesjedeme. V Litni stojku už jedeme ve větším klidu, sice si dole zase blbě přehodím až mi spadne řetěz, opravdu jedu asi hranu a vůbec netuším co se děje pode mnou, ale naštěstí už po hlavní směr Osov jedeme po kupě, špice hodně bolí, tady je nejvíce cítit ten protivítr a tak se střídá dost neurovnaně, kopec na Housinu se taky překoná, docela tam cítím sílu, ale tuším, jak se všichni šetří na závěr. Za Koněprusy dělám další málem osudnou chybu, nechávám tam dost těžký převod, který po ostré zatáčce a brdku nedokážu utočit, grupa odjíždí a cpe se přede mě auto. Tak to je tedy věc, si to teď nechám ujet
Naštěstí koukám, že Mirek s Robertem vetšinu skupiny kotví, za což jim dodatečně moc děkuji! Takže před Litní už se mohu zapojit do kolotoče, který má za úkol jediné, sjet uprchlíky, kteří díky mé blbosti ujeli. Před Svinaři na hlavní jsme si sjeli jednoho utečence a je tu cílový kopec, tak ho miluji
, málokdy mám na něm sílu a morál něco předvádět, dnes se docela cítím dobře, ale zase mám výčitky svědomí teď spurtovat s klukama, kteří mi pomohli ... na pilu vůbec nemám, tak točím a točím a je to pro mě lepší strategie, neodpadám a dokážu zachycovat nástupy. Jeden z nástupů jsem zachytil snad jako jediný ze skupinky, nemám sílu se otáčet, ale cítím zezadu pohledy Roberta a Mirka, no zkusím to, ale stále nevěřím, že to vydržím až do cíle a kluci mě nepřelítnou ... najednou je tu ale fandící Malina a cílová lajna .... áááá ... oni mě nedojeli. No, pocit mám z toho rozporuplný, snad se kluci nezlobíte ...
Kecáme v cíli a přichází pro mě šok v podobě nové posily Bobka, který se na mě zubí, že dojel už zase s nabušeným Alánkem, ty bláho, tak to je mazec, to bych do něj neřekl, když jsme ho viděl na startu, ale Mirek mě hned uklidňuje, hele on mě dal i na Klikáčích. Aha, aha, no tak Bobku to velká gratulace!
A už je tu Pavián, sedáme k rozžhaveným kamnům a to o čem jsme snili se stalo skutečností, pohled na ty oranžový bedny a frenetický potlesk na to se nezapomíná. A k tomu přibude ještě jedna zpráva, Kapr je náš! Jo byl to skvělý den!
