Léňa –
Poprvé v oranžovém
Konečně poprvé pojedu v dresu, který již vozí tolik skvělých lidí! Ráno pospíchám na sraz s Diablem a razíme do Prosenice. Cestou jedeme ještě zkouknout případné jiné varianty dojezdu ŠOSu v Třebenicích. Do Prosenice jsme dorazili asi 10minut před startem. Díky Alánkovi a Malinovi , kteří nás již přihlásili a dali nám startovní čísla získávám čas se najíst, protože mám hlad jak vlk! Cpu do sebe housky s marmeládou, abych zažehnal to nejhorší. Na start jdu obohacen radou od Kolíkáče, Diabla nenech si ujet první balík v prvním kopci!
Start. Vyjelo se docela zvolna do mírného kopečku pak následoval prudký sjezd, kde se jelo kolem 70km/h, za ním první ostrá zatáčka a stojka, která se musela jet na velkou, pak mírně dolů a další kopec tentokrát už větší a delší. Čekal jsem, že tady za to čelo vezme tak jsem si tam nechal velkou a najednou jsme byli nahoře. Poprvé tep nad 180. Následuje rovinka a mírný sjezd, jedeme asi 50km/h, ve kterém hned vedle mě padá jeden borec a skládá domino několika lidí. Na čele vidím Diabla, Malinu i Alánka mám také nadohled (fajn pocit). Pokračujeme dál do úseku se dvěma magnety a dvěma sjezdy , jedou se na velkou, ale rychlost kolísá někde kolem 25km/h., ve sjezdech kolem 60km/h. Po zdolání druhého magnetu následuje houpavá rovinka s větrem v zádech, tady se stále jede kolem 50Km/h, Alánka vidím na čele balíku, na kterém se po chvíli ocitám také. Šláp, šláp a jsme zase v Prosenici na místě startu. Do druhého kola se jede také mírně, kopec se jede stále kolem 30Km/h, ale v balíku to docela jde. Ve sjezdech jezdím opatrně tak většinou ztrácím, ale vždy se našel někdo kdo mnou vytvořenou díru dolepil, takže pohoda. Po druhé do velkého kopce se jede už trochu ostřeji, tak ztrácíme pár korálků, ale nahoře je zase pohoda. Na konci druhého kola se před Prosenicí dostávám opět na čelo pelotonu , kde trávím celý cílový kopec a dovážím balík do třetího okruhu (krásný, ještě nikdy nezažitý pocit – všechno je jednou poprvé). Třetí okruh se jede dle mě zatím nejvíc v pohodě, sice tepy nejdou pod 170, ale cítím se dobře. Do nájezdu do čtvrtého okruhu pohoda končí. Ještě pod kopec to šlo, ale ve druhé polovině velkého kopce někdo z Vokolku nastupuje a zvedá zbytek balíku ze sedel, tady se usazuju za závodníkem č. 5 z Vokolku, který ale ztrácel (asi odpočíval) a vytvořil před sebou asi 20metrovou díru. Sám jí moc nechtěl sjíždět tak jsem musel před něj a lepil jsem, naštěstí po chvilce mě v lepení vystřídal Alánek a docvakli jsme se. Teď už se opravdu začalo závodit a vlastně na každém magnetu někdo nastupuje. Poprvé jsem ucítil housky s marmeládou v krku. Pátý okruh víceméně to samé, už je nás méně jen ve velkém kopci nám ujíždí asi kvarteto borců a nás stále ubývá. Teď už opravdu začínám bojovat s myšlenkou, že se se svojí předstartovní rychlosvačinou rozloučím (napadlo mě to tak 3x)… Do šestého okruhu ještě tedy vjíždím v balíku kde je Malina (tak dlouho jsem s ním ještě nikdy nejel!) a Alánek. Sjezd, velký kopec a dva magnetáčky ještě dávám, ale v dalším magne’táčku si povídáme s Alánkem, jaká se jede kaše a v tom někdo nastupuje a já odpadám, Alánek to zvládl a odjíždí s balíkem. Zůstávám tedy sám…. Před sebou dva okruhy a za mnou nikdo. Jedu tedy časovku jednotlivců, ještě do cíle sjíždím nějaké odpadlíky a borce o kolo a do cíle dorážím v čase někde nad 2hod (na 75km to docela jde..). Ikdyž podle Kuřete jsme museli jet pěkné sračky, tak si myslím, že se jelo fakt svižně, obsazení kvalitnímy borci tomu napovídalo (vítěz průměr 40), závod se jel na super cestách, za super počasí a s fajn lidma. Měl jsem fakt moc dobrý pocit z toho, že v našem balíku jsou tři šlapky. Diablovi moc děkuji za odvoz na tuto akci a Malino, Alánku slibuju, že ještě víc potrénuju a příště s Vámi pojedu až do konce.
