Da-ba. Poslední závod seriálu povltavského poháru přilákal dvě sorty cyklistů. Borce typu Maliny, hobíky Kolíkáčového čili mého typu. Závod se také podle toho pro mě vyvíjel. Na start jsme vyrazili s Malinou a Kolíkem od mostu, celkem na zahřátí 52km.
Startovalo se jako vždy do kopce, už od startu se začalo závodit asi po 200metrech jsem si musel dojíždět vzniknuvší díru. Na čele hýřil aktivitou Diablo. První 1km dlouhý kopec se jel jen mírně pod 30km/hod v následném sjezdu se nikomu nechtělo odpočívat tak jsme rázem jeli přes 50km/h. Cítil jsem se opravdu dobře, Malinu jsem měl nablízku nic mi nechybělo. Při nájezdu na druhý delší kopec se o tempo začaly starat borci typu Janoušek, jednonohá mumie a Dudek ze Specailizedu, samozřejmě to znamenalo stoupnutí mých tepů do pásma maximálky a aby toho ještě nebylo málo nastoupil Malina, který probudil zbytek borců kteří zatím jen točili nohama. Rychlost v kopci šla až na 35km/hod se zaťatými zuby jsem ještě uvisel dokonce v následném rozbitém sjezdu jsem ještě s Janouškem potahal čelo. Tento nástup již balík vyselektoval tak na 20 lidí.
Blížili jsme se na křižovatku kde se jel na jaře ŠOS, Maliňák opět nastoupil a poodjel asi o 100m, na čele balíku jsme se poskládali zleva doprava Diablo, Astral a já. Tady jsem zažil jeden z nejlepších zážitků dne, společnými silami jsme i ve sjezdu snížili rychlost balíku z 55km/h tak na 40km/h. Bohužel Malina nejel, ale jen točil nohama (pak nám říkal, že jel tempo, ale nevypadalo to tak)
. Vlčaci za námi si počkali na rozšíření silnice, prohnali se kolem nás sna 60km/h, ještě jsem se za ně zaháknul, ale v následném brdečku jsem nemohl polapit dech a všichni mi ujeli, byli jsme na 12km
.
Při pohledu dozadu mi bylo jasné, že nastává má sólo časovka, nechtěl jsem se nechat nikým dojet (Mářa) a doufal jsem, že někdo ještě odpadne a pak se s ním svezu. Jakmile jsem se rozdýchal dal jsem do toho vše a jel krev
. Km ubýhaly 20, 30, 35 furt nikde nikdo až v dálce jsem zahlédl dres, doufal jsem, že to je někdo z Da-by (Bartoš, Skopeček), ale po pár metrech vidím oranžové vzory, Diablo. Normálně bych ho viděl rád, ale bylo to dobré jen na pokec
. Chvíli jedeme spolu, ale pak mi Diablo sděluje, že počká na někoho zezadu a\'t jedu. Pokračuju tedy v časovce.
Km ubíhaly již velmi pomalu 45, 50 vjezd do posledního okruhu. Za sebou vidím Kolíkáče ,Diabla a juniora z Česyku! Diablo po projetí cílem jeho závodu s námi ještě pokračuje, táhne nás přes větrný sjezd až do delšího kopce, kde se k nám přidá ještě někdo z Česyku. Ve sjezdu dojíždíme ještě vjiž vyšlapávajícího Astrala, který hned dává Kolíkovi rady jak vyjet brdky
.
Nechtěl jsem jet s Kolíkem do spurtu, přece jen porazit týmového kolegu by mi neudělalo takovou radost tak v jednom brdku odjíždím spolu s kolegou z Česyku. Vidím, že Astral se o Kolíka pěkně stará tak je vše ok.
V Krňanském kopci už vidím, že všichni čekají asi km pod cílem až mi odpadlící dojedeme a mohlo se vyhlašovat. Ještě nás všichni povzbuzují do posledního km, ale kolega z Česyku má vypůjčené kolo, nesedí mu pořádně tretry v pedálech tak mi k vítězství stačí jen zrychlit a udržet nastolené tempo. V cíli už organizátoři začali uklízet cedule, ještě si nás zapsali, nahlásil jsem ještě Kolíka, že za chvíli přijede a pak už vše definitivně sbalili.
Již jsem za horizontem svých sil v tomto roce tak to dopadlo dle očekávání, škoda, že jsem si s nikým moc nezazávodil, ale bronz Maliny povýšil tuto akci na úspěšnou. Petronie vyválčila stříbro a nakonec se ještě vyhlašovalo celkové pořadí poháru ,kde Diablo bral stříbro!
. Při focení našich úspěchu jsem dostal poprvé v tomto roce do stehna takovou křeč, že jsem myslel, že nedojedu domů.
Cestu domů s Malinou a Kolíkem jsem si už jen přetrpěl, ale díky jim dvěma příjemně zvlášť příjemná byla návštěva restaurace myslím, že René. Ještě musím poděkovat Hanatovi za vodu v cíli závodu, díky němu jsem nelekl.
