Robin –
Všechno je jednou poprvé
Zúčastnit se triatlonu by mě v životě nenapadlo, kdyby se avízem na ten v Kleštěnicích od Mirka Zbuzka nenechali vyhecovat Soused a Šemík. Nakonec chlapci nejeli a tak jsem Šlapkovské barvy hájil sám. Triatlon (600 m plavání, 62 km kolo, 6 km běh) byl organizačně zvládnutej dobře, jen značky na silnicích jsem občas hledal trochu dýl :). Přidělili mi číslo 15 a tlustou černou fixou napsali na ruku. Připadal jsem si, jako opravdickej triatlonista! :D Mirek už to znal, takže mě seznamil s organizací, kde nechat kecky, kde nechat mokrý plavky a ručník (dík za odvoz) a kde nechat duši.. :)
Plavání:
Přesun na kolech na hráz, hup do plavek a HUP! do vody. Směrem k bójce se snažím o kraula, ale nerozhejbanej sotva popadám dech a tak přecházím na prsa. Nezlepšuje se to. Když je člověk zadejchanej na kole, tak zvolní, vydejchá, ale při plavání při každym polevení v tempu nateče do pusy voda a to se dejchá blbě.. Zvolen tedy styl „paní radová“, s hlavou pěkně nad vodou a pianko – kochat se okolím. Bójka! Jsem v půlce! Otáčím a trochu mě deprimuje, že ti první už lezou z vody.. Nedbám na to a plave se mi o poznání lépe. Nasadím opět „závodní prsa“ a zrychluji. Moc to ale nepomáhá a z vody lezu dvaatřicátý..
Kolo:
Po přesunutí na start cyklistické části do sebe soukám, co můžu, na cestu si nechávám je jednu tyčinku – snad to bude stačit. Startuje se s odstupy, s jakými člověk doplaval, takže do startu času dost :) Cca půl minutky přede mnou startovali dva chlapíci, jeden na horáku druhej na silničce, tak jsem je zkusil dojet. Povedlo se docela brzy, ale sil bylo (zatím) dost a tak jsem je nechal za sebou. Pak to přišlo! Zhruba kilometr po startu se stoupalo 5 km kopcem typu časovka KPO Karlík. Na začátek docela maso. Pak dlouhej dlouhej sjezd a pak ve vesničce Běřín byla stojka typu R2. Hustýýý. Na kašpárka, ve stoje, na budíku 6 km/hod a je to zatraceně dlouhý a mezi barákama klikatý, ani není vidět, kde to končí.. Mirku, tak tady jsem tu duši nechal :) Dál jako jinej závod – sem tam brdek, sem tam sjezd.. Na táhlý rovince proti větru jsem dojel dvojici: chlapík s bílím vousem a kluk v prestižích na favoritu. Točili jsme to proti větru parádně, zíral jsem, jakym fofrem točil nohama ten kluk, protože jeho nejtěžší převod byl, odhaduju, 50-14.. :) A zase stoupání a ti dva mi ujeli.. Pak ve sjezdu vidím na krajnici jednoho sedícího, hodně sedřenýho závodníka a druhýho, kterej prosí o mobil. Zasatavuju a mobil půjčuju. Sjezd to byl ostrej a on se nevešel do zatáčky. Smůla byla, že pod ní byl sráz, asi pětimetrovej k potoku. Kam až letěl nevim, ale zákrvácenej byl pěkně. Naštěstí nic zlomenýho. Pomoc objednána, tak nasedám a jedu dál. Ale jak jsem vypad z tempa, už to nebylo ono. Vedro k zalknutí, vitr–bočák a samotka.. Dlouhej dlouhej sjezd ze začátku se jel i opačným směrem.. Fakt jsem myslel, že tam vypustim duši, ale tu už jsem dávno neměl... Do cíle jsem se připlazil průměrem něco málo přes pětadvacet. Jak na zimáku.. :) Tak, rychle přezout, napít a vzhůru na poslední část závodu:
Běh (chůze..)
Než se stačím obout, přibíhá borec a řve: 47 v cíli! Jak já mu záviděl. Snažim se o něco, co je rychleší, než chůze, ale moc to nejde. Nohy fakt bolej a tak rychlost určitě není větší, než 6 min/km. A bude hůř.. Dobíhám k přehradě a chci se opláchnout a schladit, ale jak si sednu na bobek, chytne mě křeč do lýtek, že skoro nevstanu. Pak už jen střídavě jdu nebo popobíhám, ale spíš silou vůle, než silou svých dolních končetin.. Cíl. Konečně!
Klobásu a pivo v cíli si fakt vychutnávám :) Příjíždí, resp. je přivezen i ošetřený borec, už v pohodě, od pořadatelů dostal šišku salámu jako cenu útěchy. Já v tombole vyhrál bidon, ale to nejcennější vítězství pro mne je, že jsem přežil a dokončil svůj první triatlon v životě! A lehký to teda nebylo :)
