Den před závodem mě zastihla nepříliš dobrá zpráva, že máme o člena méně a ne jen ledajakého
. No nedá se nic dělat, pumpičku mu do drátů házet nebudu
. Ještě se ujišťuji u Atamana, že doprava klapne. Nohy mě po pátečním Kněžmostu a celkových 155km ještě pěkně bolely, sobotní rodinný výlet s dětmi ve vozíčku jim také neprospěl, ale jet jsem musel
.
Ráno jako každý den před závodem toho moc nesním, sundávám nádstave a hurá na sraz s Atamanem a Malinou do Uhřínevse. Sraz máme v 7:45, při mém příjezdu v 7:38 už Ataman na místě 100% ready asi za minutu přijíždí opět bez helmy! (budu žalovat Zuzce, Malino!) Maliňák. Ještě musíme vyřešit puzzle z kol Atamana a Maliny. Mé kolo díky nesmrtelnému svazku karbonu a hliníku v podání rámu a sedlovky je z této hry vyřazené a putuje na střechu. Musím uznat, že to kluci vymysleli skvěle jak narvat dvě kola do prostoru 80x60. Už nám nic nebrání vyrazit do Jedomělic. Ataman zapíná navigaci a vyrážíme.
Do Jedomělic přijíždíme okolo 8:45, máme na vše dostatek času. Potkávám účastníky včerejšího Mamuta (Honzis, kluci z Pinarella, Okrouhlický atd). Malinu prosím aby za to vzali hned na začátku a tím mi ulehčil celý 100km závod. Rakeťák po včerejších Masters je hezky zahřátej tak nemám obavy, že to nedá
. Po šoku ze ŠOSu, kde přede mnou lehli kluci ze Studůlek jdu na start s vědomím, že musím být maximálně v prvních 20 lidech.
Což se mi daří, stojím tak někde kolem 20 fleku v mém okolí mám Alánka, Bobka a kaskadéra z Koloděj Johnyho
. Start! Nastává můj obvyklý problém, nezacvakávám se na poprvé do pedálů, je to do kopce, rychle se propadám, zkouším to dvakrát, třikrát a až na po paté jsem tam a hlavně jsem pěkně na chvostu. V mém okolí je Honza Procházka z KPO, jedu za ním přeci jen na kole jezdit umí, minimalizuju riziko pádu a hlavně věřím, že s dotáhne dopředu, do bezpečí. Kopec se jede na velkou až na hlavní, kde odbočujeme do protivětru. Pokračujeme v nabírání výškových metrů, tempo hodně padá nevím až kam, protože mi opět nefunguje tachometr! Balík se stahuje na tři lidi, ale jde to. Na hlavní z Hvězdy až do Mšeče se drží výletní tempo (pro nás v balíku, na špici si museli pěkně dávat). Z Mšeče následuje několikakilometrový sjezd, který je zejména v pravo posetý dírama. Nechávám si před sebou prostor abych do něčeho nevlítnul, dost tím ztrácím kolem mě to je samej Savoldelli, nezbyde mi nic jiného než zariskovat taky a spustit to. Svou snahu sice přetavím v posun tak o třicet lidí, ale v jedné z vynášivých zatáček to moc neubrzdím a rozhodím borce vedle mě, který to naštěstí ustál
. Teď následuje sjezd plný zatáček, pro nás to znamená za každou zatáčku spurtovat jako Cavendish. Ze Srbče až do Pozdně netočím jiný převod než 50x12, rychlost pod 50km/h určitě nešla, díky větříčku a balíčku.
V Pozdni začíná Jedomělický kopec, jsem okolo 40místa, nechci to podcenit jako Chotilsko na Slapech jdu hned na začátku ze sedla a šinu se s Honzou Procházkou dopředu. Velkou jsem ještě před zatáčkou musel shodit, nohy začaly protestovat.Za zatáčkou už mám přes 190 tepů, lidi kolem mě ještě zrychlují, zvedám se, protože kolem mě projede Jirka Humlik z HH a toho si přece nenechám ujet
. Nohy se pěkně zakyselují, ale na vrcholku jsem společně s Jirkou a asi deseti lidmi se ztrátou tak 100m na první balík. Jsem zakyselený, dost sjíždění se zapojuji jen vytáčím nohy a vezu se. Po projetí do druhého okruhu ztrácíme stále stejně.
Díra se nám podařila sjet až ve výjezdu na hlavní. Uff, jsem ještě tady. Jestli jsme tady v prvním okruhu jeli výletně tak teď jedeme jako na nákupy. Shazuju velkou, čelo nejspíš odpočívá, jedeme tak 20km/h, samozřejmě po pár km se k nám zezadu přiřítí další odpadlíci a jsem zase pěkně velkej balík. Až do pozdně se nic nového neděje, sjezd se jede na hranici života, vevýjezdech ze zatáček se spurtuje, rovina se točí min. 50x12. Přichází Jedoměličák č.2. Před sebou vidím Kuřete tak jdu za ním, který si vyhledává ideální stopu na rozbité silnici, není na něm vidět žádné velké úsílí, mám se asi na co těšit. Co mělo přijít, přišlo. Čelo za to vzalo a tak dvacet lidi s nimi. Stačilo sto metrů a vznikuvší díru už nesjíždím, za mnou trochu díra, zvolňuji, ale jen na chvíli, protože lidi co mě před koncem kopce dojíždí už mají naloženou velkou a točí jak blázni. Hákuju za ně. Po prvním rozhlédnutí kolem sebe vidím samé známé tváře, příjemným překvapením je pro mě především Johny. Na stíhání prvního balíku rezignujeme při průjezdu do třetího okruhu.
Všichni se známe z předešlých závodů, nemáme problém se srovnat a na větrné hůrce směr Mšeč, točíme kolotoč z kterého by měl radost i Jura
. Je ná asi dvacet a až na malé vyjímky všichni chápou, že muíme spolupracovat. Po odstřídání a sledování druhé aktivní řady vidím, že Johny má před sebou asi 10m díru, neodstřídávám až na konec, ale tuto díru Johnymu lepím, to se děje asi dvakrát než už nevydržím a vyčiňuju mu (promiň Johny nevěděl jsem jak jsi na tom). Je nás méňě, tempo je přijatelné, skupina slušná do toho povídající Melšák z Endurainningu, prostě krásný závod. S Melšákem jsme probrali jeho včerejší vítězství v Sezemicích, dnešní trénink apod. , je to fajn kluk, škoda, že není šlapka.
Ve sjezdu ukazuje svoje kaskadérství především Johny (jo když jsem byl v jeho věku taky jsem takhle jezdíval sjezdy.... za tuto větu si to určitě slíznu od dříve narozených, že zas tak starej nejsem
). Melšák se svěřuje se svou oblibou nebezpečných sjezdů, průjezdů vynášejicích zatáček apod.
\ . Na rovině hodně tahá Bobek, přemlouvá mě k úniku. Tady to je nemožné, zvášť když dnes tak pěkně fouká. Zavrhuji a schovávám se do balíku. Jedomělice č. 3, ve skupince se cítím dobře, jdu na špici, točím co to jde a doufám v redukci naší skupiny. Sice jsme na vrcholu roztaženi a někteří mají menší díry, ale neztratili jsme žádný korálek. Jen při průjezdu do čvtrtého okruhu jsem upozorňován ať to v kopcích nervu, že bychom mohli jet pospolu.
Po čtvrté na větrné hůrce se mi jede snad nejhůř, nedaří se mi za někým se schovat a trpím jak čert! Naštěstí jsem to přežil a sjezd mi ulevuje. Před Jedoměličákem jsem smířen s tím, že nepojedu kaši, ale jen se povezu, abych nás netrhal. Na špici jede neúnavný Honzis, u kterého snad poprvé vidím, že do kopce nerve velkou. Tempo je snesitelné, můžeme si i povídat o Giru
. Před vrcholem nás dojíždí zaváděcí auto druhého balíku, vyhlížím za sebou Radka, Kapra a spol, ale jsou v nedohlednu. Škoda, ještě jsem nezažil pocit sjetí druhým balíkem, docela jsem se těšil. Nevím proč, ale po průjezdu do posledního okruhu všichni zrychlili a začali závodit.
V kopci s tím nemám problém, ale ta větrná rovinka byla zase utrpení. Sjezd jedeme snad všichni na hranici možností, především Bobek, který po sjezdu má asi stometrový náskok, který na rovince využívá a poodjíždí. Ve skupině jsem okolo druhého místa a kotvím co to dá. Což se mi také daří jedu ve dvojici s Melšákem, který mi pochvaluje týmovou taktiku
. Johny po chvíli jde na špic, vytahuje ještě další dva borce a stíhá Bobka, bohužel neslyší mou výzvu ať se na to vykašle a tahá. No nic nezbývá jen čekat jak se s tím Bobek porve. Bobek zvolňuje a začínáme s e k němu blížit. Škoda. Mě se zatím honí hlavou jak pořeším konec závodu. Je nás tady z Béčka dost a chtělo by to nějaké body navíc.
. Očekávám cíl, který následuje po zdolání Jedoměličáku, sjezdu a tak 300m brdku, kde bych chtěl zaútočit. Říkám si tedy: Hlavně nepřepal Jedoměličák, drž se jen v popředí. Vjíždím tedy kolem třetí figury, rychle sjíždíme Bobka. V zatáčce do lesa za to všichni kolem mě z ničeho nic strašně vzali, říkám si co blbnou, řadím na těžšíí, ale nechává mě to klidným, jdou přeze mě Cafourk, Jirka Humlik atd, to že spurtují do cíle zjišťuji asi 100m před cílovou čarou, kde vidím spoustu lidí a zvolňující kolegy
. A sakra, spletl jsem si dojezd s Královickým! Nechápu jak se mi to mohlo v hlavě takhle promíchat, cílovou čáru, kterou jsme několikrát přejížděli jsem bral jako cíl nějké jiného závodu, vůbec mě nenapadlo, že to je náš cíl! No za blbost se platí a v cyklistice zvlášť.
Až na ten nešťastný cíl, se mi v Jedomělicích líbilo, utvrdilo mě to v tom, že musím trénovat jízdu ve větru a hlavně nastudovat si tať.
Děkuji Atamanovi za odvoz, těším se na další závody.