Premiéra v Extralize Masters se jaksi moc nepovedla, dilema před víkendem, jestli dát nedělní Koloděje a nebo se zprasit na závodě a zkusit se zase adaptovat v balíku, za mě vyřešily dcery, kterým jsem udělal program u mých rodičů na chalupě poblíž Poděbrad, a to by byl hřích si nešvihnout poblíž závod.
Vyrážím a na rozjezd si dávám pohodových 25km na start, ale už tuším, že nazpět po 100km závodní dardě, to bude pěkně bolet
. Prezentaci nalézám bez problémů, jen se prodrat přes ty naleštěné carboňáky a masírující se závoďáky, sedící na židličkách okolo svých doprovodných vozidel, no dnes to moc výletně nevypadá …
Ke startu je potřeba vyjet brdek, který vůbec nechápu, kde se tady vzal v tom krásném Polabí, a toho máme dnes ještě 5x dát, ještě slyším, jak se všichni dohadují, jestli ho dají na velkou
Pln optimismu se řadím do první brázdy, abych aspoň na fotkách byl vidět. Chtěl bych uviset Miloše Krejčího z Endurainingu a zkusit zavzpomínat na báječnou spolupráci na Sázaváku, v prvním okruhu se to daří, spolehlivě trpím v balíku, chvílemi sice někdo odskočí, ale je jasné, že to nemá šanci na úspěch, rozhodovat se bude v jediné stojce na trase, a to na "Mceláku". Na začátku stoupání mám zase problém s řazením, chytám menší díru, kterou za cenu krve sjedu, ale kopec je to pěkně se utahující a před horizontem jsem znovu odpojen, ještě za mohutného fandění "Kapřích žen" a Orlíka se snažím docvaknout, před sjezdem v lese se zdá, že by se to mohlo podařit, ale nakonec to vzdávám a čekám na další odpadlíky zezadu. Moc jich není, slovy jeden
(Vladimír Michálek-Veloservis), zkoušíme časovku dvojic, ale při pomyšlení, že se za námi musí za chvíli přiřítit balík nad 40 let, rezignuji na spolupráci a jen vytáčím nožky. A jsou tu, Kapr s Radkem v exkluzivní společnosti, tak hup za ně, do kolotoče se jim plést nebudu a tak jen slastně koukám, jak jim to funguje. A zase Mcelák a zase stejný problém, dole přeskakuje řetěz na lehčích převodech a znovu mi to odjíždí. Musím přihlížejícím divákům připadat jako dobrý exot.
Zase se sjíždím se svým soupeřem z Veloservisu, taky je neuvisel. A další grupa čtyřicátníků je tu, hup za ně a tady už musím vydržet. A podařilo se dva okruhy uběhly jako voda, ale je vidět rozdíl mezi čelní a touto skupinou, spolupráce vázne, kolotoč se nekoná. Pak si zaspurtovali do cílového brdku a já se vydal s Vláďou na poslední okruh a na cestu nám svítila pověstná červená lucerna, za námi už opravdu nikdo jiný asi už nejel. Pěkně jsme se postřídali, v Mceláku chytli smrdící autobus a tím tak zakončili příjemný závod
Pokecám v cíli a vydám se na zpáteční cestu, ta tam je ranní lehkost, každé sebemenší stoupání je nepřekonatelnou překážkou a ještě že mám v baťohu musli tyčku, která mě jakž takž zachránila od mistra hlaďáka. Podařený to den
