Jak skloubit běh a cyklistiku a zazávodit si? První ročník Ride&Bike v Říčanech se jevil jako ideální příležitost. Dalo se jen běžet - krátkou (4), dlouhou (9), nebo jen jet na bajku - krátkou (21), dlouhou (42), nebo obojí - krátkej (4+21), dlouhej duatlon (9+42). Spousta doprovodných akcí, bohatá tombola a i ceny pro vítěze velmi slušné. Zvolil jsem variantu dlouhého duatlonu, už jen z důvodu málo přihlášených a tudíž šance na bednu. Ó, jak jsem byl bláhový! :D
V sobotu byl v plánu běh, start v 17:30. Času spousta, domluvil jsem se s kámošem, že mě ve tři nabere na Smíchově, aby byl čas se rozběhat a tak. V půl čtvrtý mi volal, že je s kolem v servisu a že se to kapku protáhne. Znervóznim, ale naštěstí je Praha i dálnice volná a tak jsme si hodinu před startem vyzvedli čipy. Potkali jsme Miloše Smrčku, běžeckou ikonu z Říčan a řekl nám, že kromě něj se závodu účastní i Martin Matula, triatlonista, profesionál. Vidina bedny se začala pomalu rozplývat..
Start. První dva kiláky to pěkně stoupalo, profil i tepy, a ty když vylezli nad 190, neudejchal jsem to a zpomalil.. Čelo zmizlo, pak já a pak zas nic. Pak mě doběhla holčina, pozdější vítězka v kategorii, a za ní jsem se v tempu vez. Dobrý dobrý, tepy okolo 165, nohy taky dobrý, s kopce rychlost cca 15km/hod (to říkala ona a koukala na hodinky
, fakt supr se mi běželo, ale krotil jsem euforii, protože jsme byli tak v půlce. Doběhli jsme pár odpadlíků, kteří zjevně přepálili začátek a to mi na dobrém pocitu z MÉHO běhu lehce přidávalo
V nepatrném odstupu jsem za holčinou doběhl až do cíle (jinak ale za holkama neběhám
) v čase 45:42. V propozicích psáno 10 km, na mapě značeno 9 km, přírodou, po lesních cestách, kolem opalujích se lidí u rybníka... Spokojenost, po závodě zásloužené pivo (předtím ještě R2 v předtuše druhého dne) a brzo do hajan.
V neděli byl start v 10:30, takže ráno vzbudit holky (tentokrát jedou taky), naložit kolo a spoustu dalších věcí a hurá do Říčan. Bikerů bylo na startu dvojnásob, co včera běžců, takže pozdější příchod už měl za následek ne zrovna přední pozici.. Začátek po silnici do kopce, dlouhého a relativně prudkého, takže zrno od plev bylo odděleno velmi záhy. Po asi 15 kilometrech vidim odněkud se vynořivší skupinu s číslama a bylo to čelo, které zbloudilo. Prima, řek sem si, zas tak velkou ztrátu nemám, a zařadil se mezi ně. V dalším kopci mi ovšem zas ujeli.. Pak přišla moje samotka, kdy jsem ve snaze někoho dojet přehlédl značku a špatně odbočil. Po cca 500metrovém sjezdu a ujištění se okolojdoucích turistů, že tamtudy NIKDO nejel, jsem to otočil a funěl zpátky. To už jsem viděl skupinky i jednotlivce, jak mi na horizontu ujižděli.. Dál už nic zajímavého. Hurá, že jsem ve sjezdech nespad (v cíli jsem viděl jednoho borce v péči doktorů) a kupodivu mi ani nedošlo (jako se mi to většinou stává, že pak už odevzdaně dojíždím do cíle), takže jsem ještě tahal pár borců a před cílem jim ujel. Čas 1:55:48, s tim zakufrováním a na ten terén (místama se fakt musela hledat cestička mezi kalužema s blátem, pařezama, kořenama a větvema) dobrý, zase spokojenost.
Ta se pak ještě násobila tím, že se ani holky nenudili, zastříleli si ze vzduchovky, Verča si na podiu vyzpívala masku se šnorchlem (který hned večer ve vaně vyzkoušela) a z tomboly mám tašku. Bedna se nekonala (jak jinak
), protože i na bajku seděli chrti včetně Smrčky a Matuly.. Tak snad příště