V neděli na DaBě jsem již u Vyhupa a Kajmana zjišťoval,zda se zas sejdeme ve středu u léčebny a byl jsem ujištěň že ano a že budu určitě pozván
. Přesný čas jsme nestanovili s ohledem že nebyl přítomen Kolíkáč o němž se s pravděpodobností hraničící s jistotou dalo říci že pojede také.A taky že jo.Po ICQ domlouváme čas a v 15.00 už míříme od Shellky do Říčan.Oba máme dva bidony,asi v nějaké předtuše co nás čeká.A že v nich nebyl jen čaj.Normálně si sice na výlety malťák neberu,ale Vyhupova přítomnost vždy nutí k obezřetnosti a tak jsem i místo obvykle 1 suku vezl dva
.V Říčanech již Vyhup čeká,místo Kajmana se v montérkách zjevuje pan řídící z Říčan aby nám to odstartoval.Začátek probíhá zcela klasicky.Mastíme to po hlavní k Vyžlovce , vítr v zádech a já si zas myslím,že mě ti dva snad chtěj postrašit
. Kousek před Vyžlovkou jdu na chvíli na špic,dřu jak mezek abych se alespoň trochu přiblížil tempu naší lokomotivě.Na horizontu Vyžlovky mě střídá Kolík a já se jen tak tak chytám.Přece jen jeho tempo je únosnější a tak se mohu aspoň napít.A zas Vyhup,zas trpím ,naštěstí přichází Ždánice kde vyklízíme hlavní a alespoň na chvíli zpomalujeme,jedeme vedle sebe a pochvalujem si jak nám ta cesta hezky ubíhá.Vyhup má snad v hlavě mapu.Tady někde nadrásáme kolem 50 km po krásném asfaltu.A to velmi svižně.Já s Kolíkem jsme přestali definitivně střídat,já,vždy když fixuji Vyhupovu žlutou galusku nevím,zda mám vzetky řvát
, on si jen tak zlehka točí nohama,já co chvíli vstávám ze sedla a snažím se nevypadnout z háku.Nohy začínají měknout a tak začínám hledat vhodný patník.Lokomotiva to však nějak vycítila či co a trochu zvolnila ,dokonce jsme udělali dvě malý pauzy
. Míříme přes Uhl.Janovice,Talmberk na Sázavau,vítr pořád proti.Ani jsem se nenadál a už jsme znovu na trati Kolem Posázaví,vzpomínáme na závod.Mě se zlepšila nálada,už vím kde jsem,přinejhorším už to nějak domlátím na samotku.Kolík je se mnou solidární,dělá že je taky prošitej
. Jevanské údolí,Habr na konec,sláva,uvisel jsem to a cítím se jak bůh
.Před Říčany se loučíme s Hoblíkem a naše prošité duo okamžitě zvolňuje někam těsně k pádové rychlosti.Endorfiny z nás jen stříkají
. V 20.00 skopávám v předsíni tretry a do mikrovlnky dávám ohřívat první nálož.Jo tohle nebyly jalový kilometry.Vyhupe a Kolíku díky.Nohy mě pálí ještě teď
.