Soused –
Jeden z nejrychlejších závodů
Sojovice, jeden z nejrychlejších závodů UACu, sem jel letos po třetí, ale poprvé jako registrovaný. Pozdravil jsem se s Radkem, Georgem a Mikinkou a zařadil se na start.
1. kolo. Závod se rozjel v celkem poklidném tempu a na mírně zvlněné trati se jelo, schován v balíku, 40kou celkem v pohodě, žádné nástupy, ani velké brzděni se nekonalo. Celkem v poklidu jsme s Gerogem prokecali celé jedno kolo. George si užíval svůj první hromadný závod a ptal jsme mě, jestli to bude pořád taková pohoda...já jsem ho nechtěl strašit, ale opatrně jsem mu sděloval, že určitě nee.
2. kolo. Až do nějakého 40km pořád pohoda...a pak to přišlo. Jediné, nepříliš těžké ani dlouhé stoupání, ale stačilo na to, aby roztrhlo balík. Já se na vrchol dostal ještě jako jeho součást, ale následný sjezd rozhodl o mém odtržení. Dupal jsem co to dalo 62-63km/hod, ale balík se mě stále vzdaloval. Mám vzadu 13ctku a ta mě nedovolila jet rychleji....konec, konec, konec...byl jsem na dně a k tomu mě chytily záda. Řek jsme si klid, najez se, svezeš se z tohohle kopce a počkáš na zbytek 1. skupiny, nebo na 2. skupinu...a jak jsem si řek, tak jsem udělal. Najedl jsem se, a přestal brečet. V tom jsem před sebou uviděl dva odpadlíky, nová naděje mě pomohla ty dva během chvilky dojet. Jedním z nich byl Jakub Charvát, takže dobrá společnost. Za chvilku naši trojici sjela další skupinka a už asi v 8mi lidech jsme projeli cíle druhého kola.
3. kolo. Bohužel postupem času spolupráce skupinky vázla. Byl tam jeden maník co nám hrubě kazil tempo a nenechal si nic vysvětlit...a já se pomalu připravoval na to, kdy nás dojede 2. skupina, asi 8km po projetí třetího kola, nás měli. Jeli pěkně pohromadě a tak se dalo mezi ně krásně zapadnout. Svižnou jízdou jsme se dostali k jedinému stoupání na trati, to jsem si pojistil, tak že jsem do něj najížděl v přední části balíku a prostě jsem se nechal vytáhnout. Celý zbytek třetího jela celá skupina pohromadě a já zakuklen někde uvnitř jsem se zájmem pozoroval Radka, který se pohyboval vždy tak do pátého místa na špici. Párkrát jsem dostal vynadáno, že jedu křivě, nebo zbytečně brzdím...a užíval si tak školu cyklistiky od zkušených pánů UACu. Tak 10km před cílem jsem začal přemýšlet, jestli bych si taky nemohl nějak zazávodit, sil jsem na to měl dostatek, ale nevěděl jsem jak na to. Pomaličku jsem se posouval vždy o místečko dopředu a čekal, co se bude dít. Asi 3 km před cíle jsem se ocitl tak na desátym fleku...a pak sem dostal ten nápad! Závodit o dobré místo v téhle skupině je blbost, od toho tady jsou jiný frajeři, tak se pokusim pomoci Radkovi...jede se rovinka ve dvojicích něco kolem 45km/hod. v tom všichni uhybají ke středu silnice a přede mnou se otvírá krásné místo na projetí...zaberu 48,49,50,52km/hod otáčim se na levo a volám Radku pojeď!..a pak už jsem jenom se skloněnou hlavou dupal co to dá...s balíkem to moc nehlo, nikdo se za mnou moc nehnal a můj asi 20 metrový náskok zlikvidoval po pár stovkách metrů...přehnal se přeze mě komplet celej...asi jsem byl v tu chvíli pro ty zkušený jezdce za pěknýho exota, ale mě to bylo fuk..já si užil své 3 minut slávy :)
No a pak už přišel cíl...byl to zase parádní zážitek, i když jsem zjistil, že na většinu konkurence ve své kategori UACu rozhodně nestačím, podařilo se mě udržet ve skupince parádních cyklistů a užít si 90km průměrnou rychlostí skoro 39km/hod...kdy se mi to znovu poštěstí :) Trošku tam scházelo více Šlapek, ale i tak jedna parádní bedna Radka, zase dala o Šlapkách vědět. George se statečně držel, ale jeho nezkušenost z hromadných závodů byla znát.