V neděli se budím kolem šesté. Spal jsem docela dobře ale bylo cítit, že zdolaný Mamut zanechal výrazné stopy na mém těle. Pouštím si na videu fotbal ze soboty a přemýšlím jestli se mám vydat na Velkou Dobrou. Je po dešti a nevypadá to, že bude pršet dál. Nakonec si říkám, že pojedu a sháním se po dresu. Ten je pohozený a silně prosolený na stole. Nejdříve musím sundat číslo z Mamuta a přidělat to od UACu. Pro kolo si jdu do auta. Ani ho nějak nečistím, protože je mokro. Sedám a vyrážím. Snad poprvé si do brdku k motorestu na Plůtku dávám malou. Zjišťuji, že mě bolí stehna jako sviň ale čekal jsem to horší. Přesto si na Dobré před hospodou sedám a váhám jestli to má cenu. Přichází Myšák a hned na mě, že jsem blazen
Chvíli si povídáme i s jedním pořadatelem. Nakonec se jdu přihlásit. Startuji až 10:16, takže mám dost času sledovat ty nádherné časovkářské monoposty. Přichází Bobek s Kaprem. Ten na mě jen houkne ty toho nemáš po včerejšku dost. Nakonec se objevuje i Lemond. Hned mu říkám, že má obrovskou šanci mě dnes porazit. On, že ho bolí koleno. Jeden můj fotbalový trenér , by mu řekl, že má ještě druhý
A je tu start. Už po prvních metrech cítím, že to vůbec není dobré. Před Žilinou už mě předjíždějí dva. Až na Lány je to přemáhání. Po otočce se mi jede už lépe, takže nemám problém přijmout pracovní hovor a stále držet tempo kolem 40km/h
Když projíždím kolem našeho domu, tak na mě otec něco řve, moc ho nevnímám. Na Plůtku mě bere ještě jeden frajer. Nakonec čas 55:41. Zlepšení o nějakou minutu a půl. Probírám závod s Myšákem, který se zlepšil o téměř pět minut. to je velmi slušné. Čekám ještě na ostatní a pak s Lemondem lehce domů. Přesně před rokem jsem jel tady svůj první závod, tak jsem rád, že jsem ten kruh uzavřel právě zde. Blaznivý víkend končí. Výsledky nic moc, tak vidím jen dvě pozitiva. Za prvé překonání té obrovské krize na Mamutu. Za druhé, že mi vydržela kolena i při těžších převodech