Tak mě před čase nějak napadlo pořídit si horáka. Vyjet si s kámošema, s taťkou, po lesních cestách, po polích a tak.. Sonduju značky, typy, velikosti, až mi kámoš říká: správnou velikost kola nepoznáš, když si na něj sedneš v krámě, to se musí zajet. V neděli jsou v jičíně závody, žádná masovka, kolo ti pučim. Tak jo. Spojeno s rodiným výletem bylo ideální :) V sobotu dopo hrad Kost, odpo Prachovské skály, takže večer lezu do postele ne zrovna svěží
Neděle, sraz s kámošem, seznámení se s kolem (Scott Scale70) a na start. Předstartovní tep 120, vůbec netušim, co mě čeká. Při přesunu k ostrému startu vidím v davu šlapkovský dres - Vendu.
Pokecáme, nazájem se povzbudíme a jedem. Pár kilometrů po startu (než to začalo stoupat) byl brod přes řeku Cidlinu. Hlavně nespadnout - řikám si - a tak do toho dupu, co to dá. Dobrý, nespad, ale voda fakt studená. A pak už to jen stoupá.. Někde po polní cestě, někde lesem, někde po schodech, někde po louce... Jsou i úseky, který se FAKT! vyjet nedali (2). Furt šlapu do kopce, jak blbec, po očku sleduju najetý kilometry a těšim se na 30., protože je tam občerstvovačka a taky nejvyšší bod závodu. Odtud jen dolů, až do Jičína, říkám si. Ó, jak jsem si myslel, že to bude pohoda, velmi jsem se spletl! Sjezdy byly opravdu lahůdka. Jedu po lesní cestě, smrt v očích, na tacháku cca 40km/hod a najednou FRNK, FRNK, předjeli mě dva šílenci. Jen sem zíral.. Další část sjezdu loukou, stezka sotva pro pěšího, navíc mezi břízkami s větvemi proklatě nízko. Zatr kořen - úhybný manévr, zatr kámen - ten byl můj. Pád č. 1. Naštěstí do trávy. Jen slyšim - jak si na tom? Dobrý - s úsměvem mávám a nasedám. Z lesa se vyjíždí na silnici a kousek po ní - fííí - připadám si jak na silničce, nebojím se tolik a pouštím to - 60 km/hod. Pak zas do lesa, zas kamenitá kapku mokrá cesta, pouštim to víc než bych měl a... nevejdu se do zatáčky. Pád č. 2. Tráva nikde, tak to pokládám do roští. A zas - jak si na tom? Koukám, odřený koleno, ale funkční. Mávám, že ok a znovu nasedám. Znovu brod přes Cidlinu a zase jsem nespad :) V Cidlině jsem si nezaplaval, za to na louce plavu ze strany na stranu. Né, já píchnul zadní kolo. 8 kiláků před cílem. Duši mám, ale pumpu nee. Naštěstí jsou kolejedoucí hodní lidé a pumpu získávám. Přehazuju duše, náhradní je sice lepená, ale snad vydrží. Foukám, foukám a nic.. To snad ne, při nandavání pláště jsem montpákou strhnul záplatu.. Znova plášť dolů a vyžebrat duši. Povedlo se, prasklý duše si dávám na záda, jak baťoh a už se blížim k cíli. Ještě jedna zajímavá pasáž, kdy se jede kousek říčním korytem, pořadatelé pomáhají sundat kolo za svahu do vody, nasednout a s mohutným cákáním podjet most. Dobrý :) Smějou se, že už mám kolem krku věnce pro vítěze. Směju se taky, nic jinýho nezbejvá
V cili špinavej, ale šťastnej, že jsem dojel.
Pěkná trať, skvěle značená. I díky cca 40 regulovčíkům. Rozhodně nepokazili můj první dojem na závody MTB.
A to kolo si koupim! :)