A znovu do Povltaví a znovu na DABA závod. Sice se vedle jede Extraliga masters, ale DABA je zaběhlá, už mám i startovní číslo od minula a navíc tam jede i více Šlapek, tak je rozhodnuto. Naberu Roškyho a v příjemném rozhovoru to šupajdíme na Příbram a přes Kamýk do Klučenic. Krajinu tu začínám rozeznávat, tudy jsme jezdívali na pravidelné srazy po průmyslovce a pod Klučenicemi v Podskalí u Vltavy probíhal i letní kurz na vejšce. Bouří se ve mě vzpomínky, na starého Favorita s nosičem, kde jen gumicukem přivázán spacák a kus igelitu na přespání v příkopě...jó to bylo mládí.
První část okruhu přes Zahořany a Voltýřov si projedeme s Kajmanem, Icemanem a Roškym, na druhou půlku se k nám ještě přifaří Léňa s Diablem, trať začínáme rozpoznávat, tady jsme jeli v roce 2008 okruh
Milešov.
Je odstartováno a první kopec se jede na rozjetí, okolo lomu, za kterým odskakuje Petr Bartoš a pozdější vítěz Dvořáček, držíme se v balíku a moc nevěřím, že by to vydrželi až do konce. Za Klučenicemi bohužel Kajman defektí, silnice je tu dost rozdrbaná a stoupání z Milešova začíná pole dělit. Sjeli jsme oba uprchlíky a vcelku se na špici točí, jednou mám problém ve sjezdu před Zahořany, nějak jsme se zapomněl vzadu a mále mi to ujelo. Pěkně si užíváme hromadného závodění, je nás tsále kolem 15 lidí a to je hned jiný požitek ...
Jsme v posledním okruhu, docela se v každém kopci cítím dobře, a tak se cpu do předních pozic, ať dokáži zareagovat na případný nástup. V Milešově si vlezu na špici, ten kopec se mi jede lépe, když si mohu udávat svoje tempo, ale v půlce už bych rád vystřídal, ale nikomu se vůbec nechce jet, tak zvolňuji, před horizontem už se začíná nastupovat, ale vydržel jsem, ale vydržela i celá skupina, Rošky a Míra tu jsou taky, až závěrečný spurt rozhodne. Nohy se sice točí, ale většině se točí nějak rychleji a pěkně to začíná ujíždět. Hlídám si Roškyho a Míru, ale Ti spurt vypustili a tak svěšeně se ploužím cílem. Tak takhle v Doksech ne kámo!