Křivoklátské peklo mi uteklo kvůli nedoléčenému nachlazení , vrchol roku Král kvůli pádu v Roudnici, už jsem nechtěl přijít o další klenot z letošních závodů a na Libušín nebo-li Bratronice vyrazil. Cíl byl jednoduchý, dojet nejlépe s Kolíkem. Cíl na to, že jsem přes měsíc na kole neseděl dost odvážný.
Tentokrát vynechám obvyklé přípravy, pocity některé okřídlené šlapky mají ráději krátké reporty…..
1. Etapa – časovka 8,2km
Povrch krásného vlnitého okruhu je mokrý především v lesním sjezdu, neberu tedy nástavce a chci jen dojet bez pádu.
Od startu fouká krásně do zad, silnice ještě mírně klesá , připadám si jako Cancellara, kdybych měl převodník aspoň s 53 zuby těch 70km/h by určitě padlo, takhle to valím kolem 60km/hod, kopec z Bezděkova mě vítá svým 12% začátkem, házím kašpárka a šmrdlám to k vrcholu, zapozuji pro dvorního fotografa snad všech amatérských cyklistů (je to borec, ento chlap!), sednu na své nové sedlo a pokračuji ve šmrdlání, po pár desítkách metrů vidím v dáli Míšu, přehodím si o dva pastorky dolů , zaberu (cítím tříslo, ale rvu to tam ještě bych jí rád stihnul před vrcholem) do plna musím té naší bojovnici dodat psychické síly!
Vzalo mi to dost sil, ale povedlo se a poslední metry ukrajuji deset metrů před Míšou a snažím se z ní svou přítomností vymáčknout co nejvíc. Na rovince mi Míša dává jasný příkaz : Jeď! Házím velkou a jedu. Ve sjezdu jedu na jistotu, v klídku kolem 40km/hod, radši moc nebrzdím, hledám nejsušší stopu sleduju odstup Míši, která se mírně přibližuje (je to prostě dračice), ale v zatáčkách už o Míše nevím.
Kopeček před Bratronicemi není prudký, ale celý proti větru , ikdyž nechci musím se vymačkat jako citron, přeci jet pod 13km/hod při časovce není důstojné, už stačilo v Bezděkově . V závěrečném sjezdu musím před sebou tlačit celej vlak, ale do cíle přijíždím za 16:06. Nespadl jsem, pošetřil síly na 2. Etapu, spokojenost.
2. Etapa – 83km
Na startu se řadím za Kolíka s cílem držet se ho jak klíště. Tento nápad bohužel kocčí už po sto metrech. Nepodařilo se mi napoprvé zacvaknout, balík ujíždí s ním i Kolík. Musím to rvát hned na začátku už tam mám přes 60km/hod a stále mi odjíždí!!! Kadenci mám přes 120, ještě, že v zatáčkách se to mírně sklidňuje a můžu se zaháknout do chvostu balíku nebo spíše hada. Brdek do Družce se jede na velkou, posouvám se do druhé řady od zadu, Kolíka nevidím, ze strachu z pádu se neotáčím jen tupě sleduju pláště před sebou a lehce houpajícího Alánka na pravoboku. Připadám si jako v Roudnici, proti větru se mi moc nedaří se schovat, musím si ten chvost pořádně odřít, každá zatáčka znamená nástup, prostě jsem jak na gumě, jsem rád za každý brdek kde se tempo stabilizuje. Z Bělče jedeme hodně přes 40km/hod do Bratronic zase 60km/hod, celkem to po prvním kole dává průměr 40,5km/hod! Jsem bez Kolíka, bez klasiky a už i bez balíku. Na začátku druhého okruhu mi vše na rovince odjíždí, prostě jsem tam více než 71,4km/hod nedostal a vzniklou díru už nemělo smysl sjíždět.
Naštěstí jsem nebyl jediný a díky borci z Královic jsem si sjel Pebeho s Kubou Šnajdrem ,Honzou M. ze Stodůlek a borcem z Bike Teplice. Pebe tahal jak zvíře, připomínal mi Kolíka z loňského Krále, každou chvíli na špici mi přibližoval klinickou smrt a měl jsem hodně blízko k odjetí ze skupiny zezadu. Mám toho kluka rád, ale když byl na špici tak bych ho rozkrájel jak hada! Nevím jestli naštěstí, ale ve třetím okruhu to Pebe zabalil a z našeho balíčku vystoupil. .. Ve čtyrech jsme si sjeli ještě dva borce, rovnoměrně točili (no rovnoměrně, já nejméně…). Před Bělčí se kolem nás mihne Pendolino z druhého balíku na které díky velkému rozdílu rychlostí nikdo z nás nereaguje.
V posledním okruhu po brdku ze Lhoty nastoupil kolega ze Stodůlek a tím nás roztrhal, zůstal jsem jen s borcem z Královic, kterému jsem opravdu nebyl schopný sřídat a jen jsem se vezl. Ještě zaregistruji Jestřába, který mocně povzbuzuje, ale kde nic není tam už nepomůže nic a vůbec na jeho přenos energie nereaguju. Královičák chce závodit tak mi před Bělčí odjíždí také on. Do cíle dojíždím jako troska za 2:23:47hod.
3. etapa 96km
Po pár hodinách odpočinku razíme na třetí královskou etapu. Tentokrát kluci z čela nikam nespěchají (vědí co je čeká, a kde se rozhoduje) a dá se jet v poklidu. Jen si hlídám abych o nikoho neškrtl. Jediný krizový okamžik přichází na rovince v lesíku, kde musím kvůli kolizi před sebou skoro zastavit a docvaknout si balík, který se řítil dost přes 40km/hod. Vše se dá, Kolíka mám na očích, ale jen do Bezděkova, kde začíná první zkouška. Z které opět propadám a pomaloučku odjíždím zezadu. Nebýt Kolíka odpadl bych mnohem dřív, ale když jsem viděl jak do toho buší nemohl jsem ho nechat odjet samotného…. Vymačkal jsem ze sebe všechny watíky snad i z paty a udržel se. Na vrcholu se před námi vytvořila pěkná skupinka s Alánkem, ztráceli jsme na ni max. 50m, ale já jsem nezmohl nic, Kolík dřel jak ufon, ale nikdo jiný se nenašel. Díra se zvětšila ve sjezdu na 100m a v Bratronicích jsme to vzdali. Alánku, sbohem a šáteček.
Na Kolíkovi jsem viděl smutek, zklamání a obrovský zmar. Bylo mi moc líto, že jsem mu nebyl schopný nijak pomoct. Scházelo tak málo…. Pokračovali jsme jen ve dvou, protože další kolegové se rozhodli, že pojedou ve dvou sto metrů před námi… Čekali jsme na druhý balík. Za Ploskovem nás nabírá TGV Krob, Kakač, Vitáček. Pořádně se napiju a užívám si 50km/hod v závětří, jsou to jen tři vagonky, ale ta síla! Nádhera, jen pro toto svezení stálo za to tuto etapu absolvovat! Ve stojce z Bezděkova nám samozřejmě odjíždí, zatímco mi s Kolíkem kašpárkujeme, tak TGV si nechává velkou. Ještě než vyjedeme na vrchol tak nás dojíždí skupinka vedena Kaprem. Tato naše Šlapka roku 2009 si to táhne dle sebe, jen tak mimoděk nás vyzve ať se svezeme.
Řadíme se, tempo je o dost rozumnější než před tím v TGV, ale i tak si v kopci do Bratronic musím v posledních metrech dost dávat. Poprvé v tomto roce se mi podařilo jet ve skupině s Radkem , kterého Kern nechal svému osudu? (No prostě jako ve šlapkách , snad to už Radek ví, u nás jsou dveře stále otevřené…. ). Moc jsem si neužil ani tohoto zajímavého balíku a po Bělči jsem odjel zezadu.
Zůstal jsem sám a jediným mým společníkem se stal tachometr, který ukazoval 53km. Hodil jsem malou, vytáhnul řezy a zkoumal funkce svého nového tachometru. Vlastně až do teď jsem si je ještě neprojížděl. Teplota 21,5C, průměrná kadence 87, max. 131 apod. Docela foukalo, km ubíhaly pomalu, naštestí před Bratronicemi mě dojíždí i poslední balík druhého balíku, kde se zdravím s Orlíkem a Bigmigem s kterým se dám hned do družného hovoru, z kterého nás vyruší závodící OndraVojta, prostě v tom je ta naše amatérská cyklistika krásná, závodíme i o třicáté místo.
Poslední okruh odkroužím ve společnosti Bigmiga, borce z Biku Teplice a jednoho prošitého borce z Bítovské. Na špici se vůbec neukazuju, jen se nechám dovléct do cíle. Trať se nepodařilo sdolat pod tři hodiny, ale 3:10:26 je průměr nad 30km/hod takže spokojenost, ikdyž za mnou už nejspíš nikdo nepřijel….. Prostě jsem odjel zezadu.
P.s. – To si to zase ten okřídlený nepřečte……